✅ „Another Start" | Eddsworld AU

50.) Trip!

O dva týdny později.

Matt:

Balil jsem si baťoh se svými nejdůležitějšími věcmi. Dneska jdeme totiž do lesů a já se těším! Pánskou jízdu jsme dlouhl neměli. Budou mi chybět ta obří zrcadla, která mi připomínají to, jak moc nádherný jsem! A i Cam mi bude chybět..... Když na to myslím, už teď mi je smutno.... Proč?

Asi nálada, nic se přece zlého stát nemůže! Budem tam pár dní, to zas tak zlé nebude. Edd mi sice zakázal zrcadla si brát, přičemž jsem se svým hereckým talentem ho ukecal. Povolil mi aspoň jedno.

Neodolal mnou. (Nebo chtěl, abys držel hubu XD)

Jakmile jsem měl sbaleno, okamžitě jsem běžel dolů za ostatními, kteří tak nedočkavě na mě čekali. Sice nebyli rádi, že jsme se o hodinu zpozdili, ale i tak si to užijeme!

"Jsem připraven!" Prohlásil jsem sebevědomě a vesele. Tom bohužel jem zavrčel. Awwww, určitě je smutný, že odjíždíme. (Matte, kazit ti sny nebudu)

"Jo, je mi to fuk." Jako vždy nevrle zamumlal. Je nervózní, že? Objal jsem ho kolem ramen a trošku mu rozcuchal jeho bodliny. Tomovi se to vždy nelíbilo. Ani teď. Odstrčil a upravil si je. Jen se pak na mě rozzlobeně otočeně.

Edd protočil očima a odcházel nastartovat. Tom šel za ním a ho ihned předběhl. Jen otráveně za mnou vzdychnul a zamykal. Edd nastartoval s už vystupoval z auta, když zničehonic vykřikl.

Přiběhli jsme k němu a podívali se zmateně. Mračil se na Cameron, která ležela na zadních sedačkách s vypláznutým jazykem.

"Ahoj Cami!" Ihned jsem ji zvesela zamával. "Já nevěděl, že jedeš s námi." Cameron už mohla chodit a vypadala, že se má skvěle, což mě těšilo.

"Nejede." Zamumlal nechápavě Edd.

"Hezky mě propašujete." Usmála se Cam nadějně. "Nepřehání to už?" Pomyslel jsem si zmateně.

"Ne." Řekl Tom bez jakéhokoliv slitování a vytáhnul ji ven za kapuci. Ta jak se dostala ven, opřela se o ruce a vyskočila tak, že dopadla na nohy. Byla naštvaná. Kopla Toma do nohy a pěkně silně. "AU!!" Chytnul se za lýtko a poskakoval na jedné noze.

"Takhle se k dámě nechová." Řekla Cam a zkřížila ruce.

"Dáma? Spíš kluk v těle holky...." Řekl Edd docela nejistě a nahlas....

"Chceš taky?" Zazubila se na Edda, který si raději sednul do auta.

"Ehm ne, děkuji....."

"Si myslim..." Vzdychla s úsměvem a podívala se na mě. Ihned jsem si kryl obličej s pocitem, že mi možná dá facku. Nevím za co, ale můj obličej mi mlátit nebude! Slíbila mi to! "Ruce dolů, já tě nezabiju." Řekla klidně, ale odmítal jsem. Vzdychla a chytla mi ruce. Strachy jsem vyjekl jako roztomilá čiči, kterou bych určitě byl. Dala mi kolem svého krku a přitáhla si mě. Opět se naše rty spojili.

Není to už naše tradice nebo tak nějak? Jsem furt zmaten, protože mě furt bere jako by kamaráda. Když jsem pomyslel na to slovo, píchlo mě u srdce. Vždyť to není tak zlé! Nebo jo....?

Koneckonců, jsem nádherný, tak to bude tím! Jsem pro každou neodolatelný. ("Každou")

Cameron mě hned pustila a Edd si ji zavolal k okénku.

"Zkuste Ringa nezabít!" Řekl starostlivě a já pomalu nasedal do auta.

"Jo, nezabijeeeeeem..... Možná."

"CAM!"

"Ježiši, nezabijeme, fakt."

"No to doufám! Ringo je moje zlatíčko, tak ho nechte, ano?"

"Já myslela že Coca Cola ale jak myslíš."

"Ach jo....."

"No nic. Mějte se hoši. A nic neslibuju." Odcházela s úsměvem a prsty přejížděla po okénku vedle mě. Už jsme odjížděli pryč od ní.

Ale na druhou stranu se vrátíme zpátky! Jsem tak nadšen, že jsem se usmál. Vytáhnul jsem zrcátko z batohu a prohlížel se.

Pořád mi to sluší!~

Naty:

Ležela jsem na posteli u sebe v pokoji a dívala se na YouTube na Dick figures a pila u toho 7UP. Ještě tři díly a dokoukám celou druhou sérii. Neměla jsem co dělat. Kluci prý odjížděli někam pryč. Tomovi se prý nechtělo na začátek z důvodu, že nejsem pořád nějak ve své kůži, musela jsem ho přesvědčit, aby jel. Nechci, aby si o mě dělal starosti. Chápu ho, bojí se o mne, ale někdy tlačí a chová se "občas" hrubě a s takovým přístupem.....

Náhle se mi zatočila hlava a velmi silně. Zničehonic i oči začaly slzet a pálit. Bolest sílila a postupně šla z očí do krku, až do plic. Hlava se stále motala. Cítila jsem se jako.... Jako.....

"V blázinci...." Pomyslela jsem. Dostala jsem strach. To místo již nechci vidět znovu.... Ne..... "Ne, prosím... Znova ne..." Říkala jsem si v duchu. Potila jsem se. Bylo to příšerné.

Náhle vše povolilo, až mě bolest úplně opustila. Byla jsem zmatená. Jak je možné, že nesnesitelná bolest zmizí stejně tak, jako přišla. A odkud se vůbec vzala?

Tara:

~ Vzpomínka - před pár dny ~

Ta bolest. Píchnutí v srdci, pocení a temné iluze byly pryč. Všechno se odehrálo v jednom okamžiku. Objevilo se, bylo, odešlo. Jak docela i nečekané.

Konoror byl na čtyřech a stále na mě hleděl. Ležela jsem na zemi, očividně si užíval tu bolest a mně na podlaze studené jako má chladná duše (a to někteří i říkají).

Měl tu vážnou tvář. Já si pomalu aspoň sedávala, jeho pohlédl mi propaloval duši, nebylo to nic příjemného.

"Něco se blíží......." Řekl tiše, jako kdyby měl někdo odposlouchávat. Byl příliš ohledně toho opatrný. Já mu darovala lehce zmatený výraz. Nikdy jsem nechápala tyhle jeho řeči.

~ Zpět do dneška ~

Pozoruji po dlouhé době stránku o měsíci. Měsíc temna, vzácná polovina přívěsku zvaný A - něco, zbytek názvu je bohužel rozmazaný, i pár vět též. Docela oříšek bylo tuto kapitolu přečíst, hlavně když se píše ve verších.

"Něco se blíží prý, ale co...." Zašeptala jsem a ohlédla se od knihy na Konodora, který v klidu ležel a jako vždy přemýšlel asi o životě.

[Almost 1000 kde kill meh]
~Elisa