✅ „Another Start" | Eddsworld AU

23.) Feel the energy

Edd:

"Proč?!" Křikla na mě zmateně Cam a máchala rukama kolem. Brzy tu něco schodí. A já to nebudu platit. Protočil jsem očima a chytnul ji za ramena. Díval jsem se ji do očí. Snažil jsem se ji držet. "Edde! Zatraceně!" Strašně se vrtěla. Nakonec vzdychla a vzdala to. Pomalu jsem ji pouštěl a šli jsme oba na gauč. Radši jsem šel za ní, pro případ kdyby se snažila o útěk.

Když jsme se posadili na gauč, Cam se neustále dívala na zem a nechtěla mi věnovat oční kontakt. Já za to nemůžu, že si to nechce přiznat. (děkuju K0rdy za to, co tu brzy uvidíte XD)

"Cami..." Začal jsem nejistě tuhle terapii (dalo by se říct) a Cam se na mě podívala. Konečně.

"Hm?" Nic moc toho neřekla. Vzdychl jsem, tohle bude oříšek.

"Když se řekne jeho jméno, co si jako první pomyslíš." Řekl jsem se zájmem, abych ji nějak přinutil do rozhovoru.

"Jeho úsměv." Řekla s takovým slabým poloúsměvem. (to existuje? k.) Šibalsky jsem se usmál.

"A taky jeho p-"

"ŘEKL JSEM JAKO PRVNÍ TY ÚCHYLAČKO!" Cam se začala smát a já jsem měl chuť na ni zařvat, ale stihnul jsem se uklidnit. Fakt vtipný ty vole.

"Né! Dělám si srandu. Jen ten ús-" Hned ji úsměv odpadl, jakmile si uvědomila, co chtěla říct. Hned zmlkla a probodávala mě pohledem. Já jen pokrčil nevinně rameny. "Ty čaroději, žes mě proklel?"

"Cože?" Začal jsem se tiše tlemit. Já a čaroděj? Kéž by. "Já? Ale Cami, to já ne, to osud!" Cam si dala facku a podívala se na mě otráveně.

"Osud, jasně, až poletí růžovej jednorožec s metalovou hudbou, tak mi řekni." Přihodila otráveným hlasem. Vstala z gauče a odešla bez dalších slov. (Like a boss)

Matt:

Rozhodnul jsem se napít nějakého teplého mléka, abych mohl usnout, i když unavený nejsem. Šel jsem dolů po schodem a zrovna uslyšel zavírání dveří. Někdo z kluků asi odešel.

Ocitl jsem se v obýváku a pokračoval do kuchyně a do lednice. Vzal jsem tu láhev mléka, sklenici a nalil si. Pak to strčil do mikrovlnky na třicet sekund a hele! Teplé mléko! No nejsem šikovnej?~ (Nevím jak vy ale já to dělám takhle. Sklenice do dnes žijí bez prasknutí! :D)

Šel jsem zpátky přes obývák, když se náhle Edd taky vracel, docela zklamaně.

"Nechytil si náklaďák coly nebo tak něco?" Pokusil jsem se k vtip, ale věnoval mi vražedný pohled říkajíc: 'Nevtipkuj nebo umřeš.' "Tak promiň teda, co se tedy stalo?"

"Prošvihnul si Cam." Řekl prostě a mě málem spadla sklenka.

"Byla tady? A co říkala? Něco o mně?" Začal jsem se zajímat a Edd se zašklebil.

"Nom, něco říkala."

"A co?!"

"Ale, to by tě nezajímalo."

"Zajímá mě to!"

"Mluvíš o svém obličeji?"

"Edde, neštvi!" Zasmál se krátce a zlomyslně se usmál.

"No koneckonců, neříkala abych o tom byl ticho takže ti to povím." Řekl a my se posadili na gauč. Pevně jsem tu sklenku držel, snad ji nerozbiju. "Schválně jsem se ji zeptal na to, že když se řekne tvé jméno, tak na co pomyslí."

"A co to je?" Zeptal jsem se se zájmem. Zatraceně, potřebuju se fakt zklidnit.

"A to prej tvůj úsměv." Řekl zlomyslně a odešel. "Toť vše."

"Můj...... Úsměv?" Zašeptal jsem pro sebe s úsměvem na tváři. Má mě ráda! Yay! No, jestli vůbec, vypadá to spíš, že ji štvu. "Jo Edde?" Ozval jsem se, jelikož jsem si na něco vzpomněl.

"No?" Ozval se z pokoje.

"Zítra ráno přijede moje sestra. Nevadí ti to?"

"Nevadí! Ať si klidně přijede." Řekl už unaveně. "Brou....."

"Dobrou!" Řekl jsem zvesela a mířil si to rychle nahoru.

Sklenku jsem si položil na stolek, vzal polštář a začal do něj řvát. Teď jsem zatraceně zmatenej s tou Cam! Jestli mi Edd kecá, tak ho pořežu zrcadly. I když zrcadla se mi ničit nechce. KDE JINDE SE UVIDÍM?! Bože, co se děje?

Radši se poradím se ségrou....

Koneckonců, je to holka.

Ne?

Cameron:

Odešla jsem od Edda docela nakrknutá. Já a mít ráda Matta? Osud? Pfff! Leda ve snu. Ani si ho pořádně nepamatuju, tak co po mně chce?! Jít na rande s ním a- zatraceně, já budu muset jít. Kurňa! Ta baka Naty, až se vrátí, tak ji už nikdo neuvidí, jestli se ti zvrtne podle jejího scénáře proti mé vůli, což je možných 45%. A vůbec, kde je? Neměla by bejt zpátky? Nebo Cour?

Teď jsem si uvědomila, že budu sama doma asi s Tarou. Upřímně, nejsem moc ve své kůži, když je blízko mě. Docela mě děsí a ty věci, co dělá v té půdě, bože. (Pokud jsem v min. Partech psala sklep, tak se omluvám, měla to být půda. Sorry :'v)

Vešla jsem do našeho domu, kde jsem uslyšela televizi a chroupání popcornu. Tara se dívá, dobrý, možná bude klid. Tiše jsem se vyplížila k schodišti, pak nahoru a rychle do mého pokoje. S úlevou jsem si sedla na točící židli a sundala si mikinu.

Zjevil se můj přívěsek, který schovavám. Je pro mě moc cenný a nechci ho ztratit. Vzala jsem do rukou měsíc a hvězdu a políbila tento symbol tohoto přívěsku. Silně a pevně jsem ho uzavřela v pěsti. Pak jsem ho pomalu pustila. Ležel si tak klidně na mém hrudníku. Usmála jsem se.

Jakoby mým tělem náhle projela energie. Bylo to, jako krátce vibrace telefonu. Jako elektřina. Nepochopila jsem, co to bylo, ale bylo to velmi příjemné.

Sundala jsem si veškeré své oblečení do pyžama. Mé pyžamo se skládalo z obřího červeno-bílého trička s číslem tři připomínající dress amerického fotbalu, které bylo dlouhé až v půlce lýtek a velmi krátkých tmavě šedivých šortek, které nebyli vidět, kvůli tomu triku. Rozpustila jsem si svůj culík a lehla si do peřin na svou postel.

A samozřejmě si ten přívěsek nesundavám. Hlídám si ho jako oko v hlavě. Začínám si připadat jako ten skřet s prstenem. Jak se jmenuje? Duh? D.... D..... Ty vole, teď nevím. (Já to zapomenu prostě v době, kdy to potřebuju XD)

Zhasla jsem světlo a otočila se k velkému oknu, odkud byl vidět dům kluků. Svítilo se tam. Vypadá to, že Matt ještě nespí. Zrovna asi přišel.

Moment.

To řval teď do polštáře?

Protočila jsem s úsměvem idiota své panenky, dala si facku za ten úsměv a zavřela oči.

[Takže lidi, píšu to hodinu a dvakrát ten zasranej WT spadl, tak mi za to dejte ten komentář. Jasný? XD]
~Elisa, které spadl Wattpad.