✅ „Another Start" | Eddsworld AU

60.) Someone

Třetí:

Opodál za mladíky snažící se vyřešit tento velký problém, zdání se bez vyřešení, žena v bílé kápi a kožešiny, taktéž bílé jako sníh. Její dlouhé nehty, připomínající drápy kočkovitých šelem a zároveň pařáty létajících dravců, se zarývali do vysokého stromu vedle ní. Zdálo se, že měla vztek, avšak si stále udržovala její nádherný, ale i děsivý úsměv.

Vytáhla drápy, sekla do stromu a opustila čtyři zmatené hochy, kteří se ji ani nevšimli. Neměla na ně náladu. Od začátku se jí nelíbili, hlavně když byli spolu. Jako teď. Štvalo ji to, protože věděla, že se něco stane a nebude to pro ní dobré. Musí to změnit, ví o tom moc dobře. Pokud oni zjistí víc, o ni, o těch jejich nových schopnostech, které nalezli, je po ní a život pro ni už nebude existovat.

Musí nález způsob, jak je najít v pravý čas a zneškodnit je po svém. Usmála se pro sebe, co když ONI najdou JI ve správný čas?

"Nebyl by to tak špatný nápad.~" Řekla si v duchu a usmála se ještě víc pro sebe. Její úsměv byl tak chladný, ale také hřejivý, jako ohnivý dech z pekelného psa. Rozhodla se opustit toto místo, kde mladíci ani trochu nepokročili. Bylo sice rozkošné, jak se tak zoufale snaží, ale brzy rozkošní nebudou.

Stanou se z nich brzy zbraně proti ní, a čím dřív bude mít .plán, tím lépe a radostněji si navždy bude žít a oni....

Přijdou o duši.

Nádherná zeleň kolem ní, stromy, keře, listí, ji obklopovalo ze všech stran. Skrz zeleň svítily nádherné sluneční paprsky, které ji hřály na tváři. Cestička byla pro ni jako červený koberec, po které se procházely celebrity dnešní doby. Cítila se jako celebrita. Tak krásná, tak úžasná.

Kochala se touto úžasnou přírodou. Nic tak krásnějšího neviděla, dívila se, že to tu ješě zůstává, když jsou lidé již dnes tak nepořádní a zlí. I když ona sama taktéž není žádný andílek, a byla tím dosti pyšná. Byla to totiž její autorita, profil, osobnost, prostě ona.

Došla po zdání se dlouhé cestě k poničenému kameni. Byl na velké kusy zničen. Byly na něm stopy po nezvykle velké a divoké zvěři. Škrábance, rány, praskliny. Kámen byl celý šedý, zdál se být bez života. Prostě mrtvý, žádná známka života, barva, nic. 

Povzdychla si bez emoce. Bylo ji jasné, že to nezvládne. A taky že to nezvládnul. Zemřel v boji. Chtěla mu dát pouze falešnou naději, očekávala, že se něco takového stane, ale překvapilo ji, že to vydržel tolik let. Zamyslela se, byli to oni, kdo ho rozbili? Ti kluci? Ale jak by- 

"Jak jinak.... Reider..." Zamumlala si pro sebe dosti vztekle, už chápala pojem "Noční stvůra", bylo to od něj. Vzpomněla si na jednu složku od něj. Ty informace. Vybavila si každé slovo, měla výbornou paměť. "Noční stvůra" tu byla, proto její přítel zemřel takovýmto krutým způsobem. Čekala sice jeho smrt v blízké době, ale ne, že takovýmto způsobem od někoho tak... chladného, vzteklého, s temnými oči. 

Tiše se zasmála, tak opravdu se to blíží. Až tak? Tohle bude spousta zábavy.

Její kápě již nebyla bílá, ani ta krásná kožešina. Byla černá jako uhlí, jako její duše. Nevadilo ji to, takhle se cítila lépe, v temné barvě. Milovala temné barvy, tohle byl její styl.

"Woof!" Uslyšela za sebou vyděšený štekot mladé fenky, štěněte. Otočila se a uviděla malou, rozkošnou, ale i třesoucí se vlčáka. Šla k ní, ale fenka couvala svýma tlapičkama dozadu. Žena v černé kápi se usmívala na ubohou fenku. Byl to chladný, děsivý úsměv. 

"Je děsivá... je to ona... již jsem ji viděla!" Pomyslela si fenka, couvala, až narazila do zad o mohutný strom. Dáma si k ní poklekla a pohladila ji po hrudníku. Nebylo to vůbec příjemné, bylo to jako píchání jehlou s jedem. Ten "jed" se rozšiřoval po celém těle stěněte. Štěně se chvělo, v očích byl strach. Fenka zavřela oči a vyčkávala na to nejhorší.

Na smrt.

Avšak jen, co fenka pootevřela svá vyděšená očka. Znejistila, dáma byla pryč. Jediné, co po ní zbylo, byla čená kápě, která se pomalu měnila do hnědé barvy, jako listí, které popadalo ze stromů na zem. Zakrývalo již hnědý plášť a pomalu a jistě mizel. Fenka se snažila dát listí pryč a kápi zachránit, aby ji mohla očichat a získat tak pach té dámy. Ale když shrabala všechno listí pryč, kápě byla pryč, jakoby tu vůbec nebyla. Fenka se zalekla a ustoupila od hromady nasbíraného listí. Rozhodla se utéct od kamene, od tohoto místa, prostě pryč za svým mladým pánem.

Běžěla celou cestu rychle a v panice, necítila se zrovna teď v bezpečí, chtěla prostě za pánem. Štěkala nahlas, aby ji mohl slyšet. Nevnímala moc, co se kolem ní děje, chtěla jen pána, nic víc.

Zahlédla ho, byl s nějakými dalšími lidskými bytostmi. Zaštěkala a on se okamžitě ohlédl za sebe, na ní. Usmál a ona k němu přiběhla. Přistoupil k ní, klekl si a pohladil ji po její krátké srsti. Vesele fenka štěkla, chyběl ji její pán a jeho přátomnost a opora ji dělala radost. Byl to v podstatě první pán, který ji neignoroval a dával ji to, co potřebovala.

Lásku.

Jeden z jeho kamarádů se lekl štěkotu fenky a začal padat. Spadl by do jámy, kdyby ihned fenka nezasáhla a nezatahala by ho za nohavici dál od jámy. Zrzavý přítel jeho pána sice škubal vyděšeně sebou, ale fenčina síla byla překvapivě působivá. Dostala ho dostatečně pryč od propasti, kde málem zahynul. Pohlédl překvapivě na fenku vedle ní. Měl sice v očích strach, ale vděčně se jí usmál. 

Fenka mu láskyplně olízla tvář. Zaklekl se a ustoupil a vyskočil na nohy. Fenka byla zmatená. Proč to udělal?

Zrzavý kamarád si třel tvíř, byl vyděšen, měl alergii. Jenomže... fenka je mu blízko, tak jaktože nemá hlavu jako velká jahoda? Bylo to matoucí. I pro zbytek party, ale to nebylo to podstatné, ani pro fenku, ani pro ně.

"Hej! Scout!" Zvolal ji její mladý pán. Ihned poslechla jeho volání a přiběhla. Milovala hlas svého pána, zněl tak neobyčejně a silně, jak alfa. Vypadal i jako alfa a občas tak i zněl, tam v chladných místnostech plné lidských bytostí ve stejných modrých srstích. Byl to milý človíček. "Pokud najdeš jinou cestu tam," ukázal ji na starou, špinavou a opuštenou budovu," dostaneš pamlsek, jo?" Vesele Scout zaštěkala a okamžitě se rozběhla podél jámy. Chce potěšit svého pána!

"Jsi si jistý, že najde cestu?" Zeptal se Tom Torda s nejistým tónem. Tord se pousmál.

"Scout je šikovná holka, věřím, dokonce zachránila Matta, že M-" Když se ohlédli na svého zrzavého kamaráda, docela se podivili. Vypadal nejistě a zamyšleně. "Matte, co je?"

"Huh?" Probudul se Matt ze svého tranzu. "Nic, jen...... Ta schopnost se mnou něco udělala....." Pohlédl na své dlaně. Měl na nich krystaly. Dotkl se svych tváří, kde i tam je měl. "Moje tvář...." Zašeptal a pohlédl na zem pod nohama. "Co se stalo...?"

~Elisa