71.) Chaotic

266 23 48
                                    

Edd:

"AAAAAAAAAAAAAAAAAAA!!! EDDE, JSOU VŠUDE, JSOU VŠUDE! DĚLEJ NĚCOOOOO!" Řval Matt vyděšeně a běhal po celé místnosti s ježkotky, co se drželi za jeho vlasy a nehodlali se nikdy pustit. Zpanikařil jsem, upřímně, nevěděl jsem, jak se zbavit té armády ježkotků, které měli mimochodem počet DESET TISÍC!!

"VRAŤTE MI TU RUKU! OKAMŽITĚ!!!" Pobíhal i Tord, který neměl svou robotickou ruku, se Scout za haranty, co mu ji sebrali. Tom mezi tím stál na stole a házel cokoliv, jen aby nelezli k na něj a neprokousali dřevěné nohy. Já jen lítal nad nimi kolem a zkoušel se vyhýbat skákajícím a věže stavějícím hajzlům. Začali nás pěkně srát.

A to jsme předtím nevěděli, že tohle je teprve horor.

O hodinu dřív.

Když jsme hledali toho malého škůdce, mezitím jsem Tomovi vysvětloval, co jsem našel (všichni ví o té složce pro Matta ohledně jeho táty, nemusím to neustále opakovat). Nic neříkal, ale měl určitě v hlavě několik slov. To i já, a ani jsem se bohužel neodvážil vyslovit.

"Nevím, jestli je dobrý mu tajit, ale ani to říct....." Řekl nakonec a lokl si své placky, kde měl už jen na poslední tři loky. I já jsem byl zmatený stejně ve své mysli, ale nakonec jsem se prostě rozhodl to tajit a říct mu to, až budeme všichni tři připraveni. Doufám, že to bude jen po dobrém, že se nestanou nějaké těžké komplikace. "Ukážeš mi to?" Zeptal se a já na to kývnul. Ze své brašny jsem vytáhnul obě složky a podal mu je. Otevřel první a četl si to, co tam bylo.

Já mezitím přemýšlel, jak chytit toho ježkotského škůdce. Jak Aka řekla, šíří negativní emoce křikem (jak jsme zjistili na vlastní kůži) a kousnutím. V tesácích jsou jedy, které je víc efektivní a čím víc kousanců, tím větší průšvih to je. Akamaira si mezitím zase někam odletěla a nechala nás v tom. Doufám že se teda na nás nevysrala, to bych se vážně naštval.

A jako na zavolanou se objevila. Nehrabe se mi náhodou v hlavě? Prosím, ne, je to divný... Ať nechá moji mysl na pokoji!

"Ehhhhh..." Začala nejistě, podivil jsem se. "Už jsem se zmínila, že se ty potvory rozmnožují?"

"CO?" Křikl jsme na ni s Tomem. Ženská nemůže nic říct dřív! Ach jo, co je vůbec zač?? "Jak?"

"To ani sama upřímně nevím, to ví můj bratr. On se vyzná v nestvůrách." Ono to má ještě bratra, proboha živého.... Zachraňte mě, já chci mít pokoj od stvůr! Když jsem říkal v pěti letech, že chci zajímavý a vselý a magický život, TAKHLE JSEM TO NEMYSLEL! TOHLE JE AŽ MOC REÁLNÝ. 

Naše životy jsou neustále od mala jedno samý magický dobrodružství. Je jedno jestli ve školce, základce, střední a nebo teď, prostě nás to neustále pronásleduje a.... je to jako žít dvojí život. Být animátorem a ještě hrdinou do toho. Řešit prokletí a monstra, plus peníze a fyzičku například. Docela mě to už štve a koho by ně, když ho to celý život pronásleduje?

Pamatuju si první problém, na který jsme společně narazili. No, problém to nebyl.... Velký byl, ale ne problémový.

Byla to bílá liška, oči měla podivné, bělmo měla tmavě modré, oči černé a v nich symboly. Jako kluci jsme si s ním hráli hodněkrát, skoro každý den. Byl velký, spíš jako kůň (pro nás, jako malé, byl jako hora). Je docela vtipný a dojemný si na to vzpomenout. Nevybauju si vše, ale víš, že... prostě jednoho dne zmizel a neobjevil se. Připomíná mi to ten den, kdy Cameron odjela.

✅ „Another Start" | Eddsworld AUWhere stories live. Discover now