Miles Away [CZ] ✔️

Část 49.

Eliza

Můj život byl poslední rok jeden velký nepořádek. Nepředstavovala jsem si to takto, rozhodně ne. Každopádně se mi v rámci možností dařilo ve škole, můj vztah s Bobem o dost zesílil a všechno den před mou svatbou vypadalo v pořádku. Vdávala jsem se poměrně mladá, ale zdálo se to být fajn rozptýlení od jisté hnědovlasé dívky. Už ženy.

Mé city přišly ve špatný čas. Nutily mne se rozmýšlet nad tím, co dělám a jestli to opravdu udělat chci. Nebo naopak. Možná přišly právě v ten správný čas, aby mne zastavily v dělání špatných rozhodnutí.

Já... jsem Boba milovala. Ano. Milovala jsem jeho pozitivní energii, smysl pro detaily, jeho starostlivost a něžnost.

Ale nikdy jsem k němu nedokázala cítit tak silné pouto, jako k Alycie. Byla prostě jiná. Všechno s ní bylo jiné. Hezky jiné, myslím.

"Jaké budeš mít šaty?" Zeptal se Rick a přesekl tak tok mých myšlenek. Měl mi zítra jít za svědka. Celou dobu zářil jako sluníčko, protože mi řekl, že si přivede svou družičku, pokud nám to nebude vadit. Umírala jsem touhou vědět, jakou dívku to okouzlil. Prý to bude tajemství až do poslední chvíle.

Vlastně tam zítra budou všichni. Všichni, které zde chtěl mít Bob. Chloe, Kylie, Isaac, Dylan, Gina a Rick. Žádná osoba, jejíž jméno začínalo na A.

"Po mámě." Zašeptala jsem, stále plně nepřítomna v realitě.

"Nad čím přemýšlíš, blondýnko? Kolik dětí budete mít? Které z nich pojmenujete Rick?" Zeptal se se smíchem.

"Žádné nepojemnujeme Rick." Zasmála jsem se také. "Ani nevím, jestli nějaké mít budeme."

"Notak, ty jsi opravdu nepřemýšlela nad budoucností?"

"Ne. Vždy trpím v minulosti." Odpověděla jsem hypnotizujíc fotku mne a Boba pověšenou na stěně našeho pokoje. Pokoje, který všechno odstartoval. Občas si říkám, kde bych byla touhle dobou, kdybych nikdy nepodvedla dívku mých snů. Možná by zítra stála u oltáře ona. Kdo ví.