Miles Away [CZ] ✔️

Část 25.

Alycia

"Konečně." Vydechla jsem a nechalala El přitisknout své rty na mé. Zabíjelo mne celou dobu nic nedělat a jen sedět, ale teď jsme měly chvilku sami pro sebe.

Chytila mou ruku do své a čelem se opřela o mé. Nedalo se neusmívat, byla jsem tak strašně moc šťastná a hlavně zamilovaná. Chvíli všechno vypadalo tak dokonale, jak jen dokonale to mohlo vypadat. Bylo to dokonalé.

"Miluju tě." Vypadlo ze mě bez přemýšlení, ale vzít zpět jsem to už nemohla. Co víc, ani jsem nechtěla.

"Já- já tebe taky. Taky tě miluju."

Moje oči se rozzářily. Řekla to, opravdu to řekla. Z očí jsem vypustila slzu štěstí, kterou okamžitě setřela svou rukou. Sesunula se společně se mnou po stěně dolů. Momentálně jsem na ní seděla obkročmo a co nejblíž jsem mohla. Všechno, co z jejího těla vyzařovalo, jsem milovala. Její vůni, příjemné teplo a bezpečí. Milovala jsem barvu jejích očí a chuť jejích rtů. Zkrátka, milovala jsem jí celou.

"Nejezdi. Nejezdi pryč."

"Musím, Al. A hlavně chci." To bolelo. Když spatřila můj ublížený výraz, políbila mne do vlasů.

"Tak jsem to nemyslela, promiň. Jasně že bych chtěla zůstat s tebou, ale tohle jsem si vždycky přála. A navíc, pořád můžeš jet se mnou."

"To je zase věc, kterou musím já. Zůstat doma." Smutně jsem se usmála a hlavu si položila na Elizino rameno.

Nemohlo to skončit po jednom týdnu... Avšak já opravdu musela zůstat doma s rodiči a ona si musela splnit svůj sen. Něco bylo zapotřebí obětovat a v tomto případě to byl náš vztah, který měl jít ke dnu. Ale s tím jsem se prostě nedokázala smířit. Byly jsme spolu strašně krátce a já už přemýšlela o nekonečnu a takhle to nefunguje.

"Pojďme zpátky." Zamumlala El. Pomalu jsem se zvedla a pomohla jí na nohy. Ještě mě jednou rychle přitáhla k sobě a ukradla mé rty. Poté jsme se vrátili do auta a dalších několik hodin jen v tichosti seděly.