Miles Away [CZ] ✔️

Část 37.

"Mimochodem, jsem Maia. Chápu, že teď asi neprocházíte ničím hezkým, takže nechci otravovat, ale... co se stalo? Nemusíte mi to říkat, pokud nechcete."

"To je dobrý. Byla jsem asi jenom moc naivní. Věřila jsem jedné osobě v mém životě více, než čemukoliv jinému a to mě zlomilo. Dala jsem tomu člověku všechno, co jsem jen mohla a stejně to bylo málo." Odpověděla jsem taxikářce s pohledem upřeným na silnici. Nechtěla jsem před ní brečet, ale pár slz už jsem zadržet nedokázala. Brečela jsem hlavně proto, jak moc blbá jsem opravdu dokázala být.

"Myslím, že vím o jednom místě tady blízko. Teď končím v práci, tak když tak můžu jít taky, pokud to nebude vadit." Pousmála se.

"Nechci zdržovat..."

"Nenabídla bych se, kdybych měla jiný plány." Mrkla na mne a já už neměla sílu na další odmlouvání. Jen jsem s nepatrným úsměvem přikývla a po zaparkování vylezla z auta. Netušila jsem, proč nás zavezla do centra města, ale následovala jsem její kroky. Zahnula do úzké uličky mezi dvěma budovami a zastavila se u velkých železných schodů vedoucích na střechu budovy.

"Až po tobě... ehm."

"Alycia. Alycia Debnam-Carey." Mrkla jsem na ni, zatímco jsem začala stoupat po schodech nahoru. Bylo jich opravdu hodně a nahoře jsem lehce popadala dech, ale rozhodně to stálo za ten výhled, který se naskytl mým očím. Tady nahoře se všechny mé problémy zdály malé asi jako lidé, kteří se z výšky zdáli jako mravenci. Vítr si pohrával s mými vlasy a rušné město pode mnou se zde zdálo být tak moc tiché. Má ústa se roztáhla do širokého úsměvu a ruce jsem roztáhla dokořán, jako bych snad chtěla tu volnost obejmout.

"Chodím sem často, když si potřebuji pročistit hlavu." Ozval se za mnou hlas hnědovlasé dívky. Sedla jsem si na okraj budovy a pozorovala slunce, které pomalu, ale jistě začalo zapadat. Maia si sedla vedle mne, ale nic neříkala a tak mi to vyhovovalo. Necítila jsem se sama, ale přesto jsem mohla být uzavřená pouze ve svých myšlenkách.