Miles Away [CZ] ✔️

Část 7.

Odešla jsem a Elizu nechala v koupelně samotnou. Nevěděla jsem, kam mám jít, každopádně jsem se určitě nemohla vrátit k ostatním, proto jsem si oblékla bundu a šla ven.

Vzduch byl příjemně studený a čerstvý. Nedaleko od chaty byl les, do kterého jsem zamířila. Neměla jsem v plánu jít nějak daleko, protože to tu vůbec neznám.

"Alycio!" Ozval se hlas, kvůli kterému jsem se otočila k chatě. U dveří stál Dylan.

Nervózně jsem se k němu otočila zády a chtěla pokračovat dále do lesa, ale neudělala jsem ani krok. Dyl za mnou mezitím doběhl a otočil si mě čelem k sobě.

"Al, omlouvám se. Pokud nechceš, nemusíme nic z toho dělat." Povzbudivě se usmál.

"J-já nejsem připravená. Na všechno." Byla jsem zmatená sama ze sebe. Dokonce jsem se teď bála Dylanovi podívat jen do očí. Bylo to zvláštní. Nic neudělal, choval se mile, ale stejně jsem to cítila takhle.

"Pojď dovnitř, udělám ti čaj." Na jeho nabídku jsem přikývla a po jeho boku se vydala zpět do domu.

Eliza

Ještě jsem asi pět minut jen tak stála v koupelně. Můj mozek nějak nepobíral, co se stalo a co se děje. Proč jsem měla potřebu křičet na Chloe? Otevřít skříň? Jít za ní?

Něco se děje, ale nevím co to je. Najednou mi došlo, že jsem vlastně odbyla Boba, kterého tolik miluju. Musela jsem ho najít a omluvit se.

Když jsem se chtěla vrátit do místnosti, kde jsme byli původně, seděl tam jen Rick. Proto jsem chodila z pokoje do pokoje a hledlala Boba.

V kuchyni jsem si u pultu všimla sedět Dylana a Alyciu, oba s hrnkem nějaké teplé tekutiny. Neměla jsem čas na to, abych řešila proč je zase s ním, když od něj před chvílí utekla. Boba jsem našla až u nás v pokoji, sěděl na posteli a koukal ven z okna.