Miles Away [CZ] ✔️

Část 6.

Eliza

"Dylan" Vyhrkla ze sebe rychle. Zrak měla ovšem stále upřený na mě. V očích měla strach, bylo to vidět. Dyl jí vzal za ruku a táhl ke skříni. Zamračila jsem se, protože se mi to ani trochu nelíbilo. Nechtěla jsem, aby byla ta, kterou si vyhlídne, využije a zlomí jí srdce. Já bych to možná i unesla, kdyby mě získal, ale ona... je taková nevinná, bezbranná.

"Chloe co je s tebou?!" Zakřičela jsem na ní. Vždycky to byla má nejlepší kamarádka z party, ale teď mě to prostě naštvalo.

"Uklidni se, El. Je to jen hra." Zasmála se. To ve mne vyvolalo přímo explozi vzteku.

"Jo? Jen hra? Lo, právě tam šla s Dylanem! Prober se, sakra. Copak si neviděla, jak vyděšená je?" Bob pohotově stiskl mou ruku, abych se uklidnila. Já se však vytrhla a šla ke skříni. Otevřela jsem dveře, ze kterých Alycia okamžitě utekla pryč. Myslím, že si mě ani nevšimla, protože hned utíkala někam do neznáma. Šla jsem za ní a zanedlouho jí našla v koupelně.

Alycia

"Al?" Určitě to nebyl Dylanův hlas, co se ozval za dveřmi od koupelny. Zněl tak starostlivě.

"No?" Vlasy jsem si zastrčila za ucho a opřela se o okraj vany.

Dveře se pomalu rozevřely a v nich stála Eliza. Proč jsem tušila, že to bude ona? Když jsem nic nenamítala, přešla vedle mne a také se opřela o vanu.

"Stalo se tam něco?" Obočí zkroutila do jakéhosi podivného tvaru, až se jí na čele objevily vrásky. Zahřálo mne, že alespoň někomu nejsem ukradená, že se někdo stará.

"N-nic." Zalhala jsem. Byl to divný pocit, lhát jí. Tížilo mě vědomí, že tomu jedinému člověku, co se zajímá, lžu. Zpanikařila jsem a vypustila z úst další slova.

"Vlastně něco jo... teda. J-jenom... Jenom jsme se políbili." Pohledem jsem se snažila dívat kamkoliv jinam, jen ne na ní.

"To... je mi líto." Opatrně položila svojí ruku na mou, načež má reakce byla rychlé odcuknutí. Nevím proč, možná to bylo ještě kvůli Dylanovi.