Miles Away [CZ] ✔️

Část 28.

Kufr jsem dotáhla do svého pokoje a unaveně spadla na postel. Můj telefon, který byl neznámo kde, začal zvonit. Zběsile jsem se přehrabovala ve všech věcech, které jsem odhodila na zem a když jsem ho konečně našla, hovor jsem zvedla.

"Haló?"
"Eh, tady Alycia."
"Al! Ahoj..." Usmála jsem se, i když to nemohla vidět.
"Už jsi doma?"
"Zrovna jsem všechno dotáhla do pokoje." Zasmála jsem se společně s ní.
"Chybíš mi, Elizo."
"Zítra můžeme někam zajít. Třeba snídaně v nějaké kavárně?"
"Jooo, zajdeme si k Oliverovi!" Vykřikla nadšením, což mě donutilo se znovu usmát.
"Dobře, tak v sedm?"
"V sedm." Bylo poslední, co zaznělo v telefonu a následovalo zašumění naznačující konec.

Mobil jsem si přiložila k hrudi a jen tak se usmála. Nebylo to tak úplně bezdůvodně, Al toho byla důvodem. Milovala jsem ji, tak zatraceně moc jsem jí milovala. Jen jsem jí to nedokázala pořádně říct, protože to ani popsat nešlo. Mohla jsem jen doufat, že to ví.

Alycia

"Al? Pojď na večeři!" Ozvalo se z obývacího pokoje. Telefon jsem odložila na noční stolek a zvedla se z postele.

"Tak co? Jak tam bylo?" Oba rodiče na mě zvědavě pohlíželi. Nevěděla jsem, kde začít a hlavně jsem se musela vyhnout jakékoliv zmínce o mně a Elize. Nechtěla jsem jim to říkat, prozatím ne. Nemohla jsem ani zdaleka vědět, jak by reagovali na svou dceru jakožto lesbu.

"Ehm, bylo to fajn. Se všemi se dá dobře bavit a jsou super kamarádi." Pousmála jsem se. Máma se očividně radovala i za mě.

"Říkala jsem ti to!" Vykřikla vítězně a my se s tátou jen zasmáli.

Bylo fajn být u nich zpět, ale stejně jsem více chtěla být v náručí někoho jiného. Byla to dívka s těmi nejkrásnějšími modrými oči a blonďatými vlasy, s tím nejsladším úsměvem a s nejlepším líbáním vůbec. Nebo jsem si to alespoň myslela, protože jsem ještě s Dylanem nikoho jiného nikdy nelíbala. A také jsem už nikdy nikoho jiného líbat nechtěla.