Miles Away [CZ] ✔️

Část 15.

"Neviděla jsi Elizu?" Zeptala jsem se Giny, která mometálně hrála na kytaru u sebe v pokoji.

Záporně zakroutila hlavou a mě se postupně bořil domeček z karet. Už jsem byla zoufalá. Venek byl tak obrovský a já nevěděla, kde tu milou blondýnku hledat. Bolela mě ta představa, že se jí mohlo něco stát, protože už tři hodiny nepřišla do chaty.

Nakonec jsem si vzala baterku, telefon a teplou zimní budu. Vydala jsem se rovně od chatky, směrem k zamrzlému jezírku. Doufala jsem, že by tam mohla být.

Nebyla.

Neznala jsem tady jediný les, takže jsem byla v koncích. Eliza nikde, já sama venku a hlava k prasknutí plná myšlenek. Proč jsem vlastně tady? Proč mi tolik záleží na dívce, kterou znám sotva dva dny?

No... ona je jiná. Jiná v dobrém slova smyslu. Je výjmečná. Dokázala si získat místo v mém malém a studeného srdíčku, což se zatím povedlo, kromě rodičů, jen Isaacovi.

"Alycio?"

Eliza

"Co tady sakra děláš? Budeš nemocná!" Začala jsem vyvádět, jako bych snad sama nebyla venku už pár hodin.

"Vysvětlení jsi ty. Hledala jsem tebe. Kde jsi byla, hm?" Obočí skroutila do staroslivé grimsy a prohlédla si mě odshora dolů, jako by se snad ujišťovala, zda jsem v pořádku.

"El, máš úplně modrý rty." Řekal po chvíli a ignorovala ten fakt, že nedostala odpověď na svou otázku. Ruku přitiskla na mou tvář a i když byla její dlaň studenější, než led, rozpálilo to celé mé tělo.

"J-já... byla jsem se jenom projít. Vracela jsem se zpátky, když jsme tě tu potkala." Polkla jsem a ona rychle odendala svou ruku z mého obličeje.

"Vezmi mě tam."

"Kam?"

"Na to místo, kam jsi šla." Rty stiskla k sobě do úzké linky a opět je pootevřela. Nevím proč, ale nedokázala jsem dělat nic jiného, než tu dokonalost pozorovat. Ty svítivě zelené oči, od mrazu červené tváře, plné rty a všechno.