Miles Away [CZ] ✔️

Část 16.

Cestou panovalo nepříjemně trapné ticho, protože jsme ani jedna nevěděla, o čem tak asi mluvit. Nenapadalo mne žádné téma, na které bych se mohla zeptat, proto jsem raději mlčela a vedla Alyciu k vodopádu.

"Proč jsi utekla?" Začala Al. Přesně takovému tématu jsem se chtěla vyhnout, ale teď už bylo pozdě.

"Ehm... musela jsem si pročistit hlavu." Řekla jsem a dál pokračovala v cestě.

"Od čeho?"

Alycia

Zastavila jsem se a znovu se zeptala. Nestačila mi její odpověď.

"Asi nevím, co chceš slyšet, Al." Otočila se na mě a přistoupila několik kroků dopředu.

"Já taky ne..." Její modré oči byly doslova hypnotizující. Několik dlouhých vteřin jsem stála jako přikovaná a doslova na ní zírala.

"M-možná půjdeme zpátky." Pohledem jako první uhla Eliza a já byla zase červená až na zadku.

"Jo...jo, dobře." Se zrakem skloněným dolů jsem se dala do chůze, tentokrát na opačnou stranu. Nevadilo mi, že jsme šli úplně zbytečně a to místo jsem ani neviděla. Na tváři se mi rýsoval drobný úsměv, který měl jen jednu jedinou příčinu. Elizu.

"Ehm... Al?"

"No?" Hlavu jsem zvedla vzhůru, abych jí viděla do očí.

"Chytej!" Zakřičela a než jsem to stihla pobrat, na obličeji se mi rozprskla sněhová koule.

"Zabiju tě, Elizo. Přísahám, že tě zabiju!" Zasmála jsem se a sehla se k zemi, abych si vytvořila svou kouli.

Stáli jsme přímo před chatou, nejspíš proto si nás ostatní všimli a přidali se ke koulovačce.

Mezi těmi lidmi a létajícími koulemi jsem však hledala jen jednu osobu a když jsem jí našla, nedokázala jsem z ní spustit zrak. Neviděla, že jí pozoruji a zrovna házela koulí po Chloe. Smála se a vypadala tak moc šťastně, až to dělalo šťastnou i mne. Potom jsem si všimla Boba, který se nezapojoval a stál dál od všech. Bylo poznat, že se mezi ním a El něco děje, ale nikdo netušil co. Možná jsem to ani vědět nepotřebovala.