Miles Away [CZ] ✔️

Část 21.

"Já... nejsem... ne." Všechna slova mi uvízla v krku a já je nemohla dostat ven.

"Bude zlomená, až jí opustíš. Teď to ještě neví, ale bude." Na chvíli jsem se zamysleli nad tím, co říká. Nemohla to být pravda... nic z toho nebyla pravda.

"Jak si můžeš být tak jistej tím, co k ní cítím, hm?" Místo odpovědi se jen zasmál a odešel za Dylanem, který už naléval alkohol v plném proudu

Zděsila jsem se, když jsem v místnosti nikde neviděla Alyciu. Zběsile jsem se koukala do každého rohu pokoje, ale zkrátka tu nebyla. Vyběhla jsem do chodby a uviděla jí sedět na okenním parapetu.

Spokojeně jsem si ulevila, protože by se mohla znovu někam vytratit a nikomu o tom neříct.

"Co děláš?" Zeptala jsem se opatrně. Nejdříve se rychle otočila za mým hlasem, ale když mě rozeznala, pokračovala v hledění z okna a ignorovala mne.

"Čekám." Řekla nakonec.

Z tónu hlasu mi naskočila husí kůže. Bylo v něm tolik zklamání.

"Na co?" Ptala jsem se dál.

"Na tebe."

Zvedla se z místa, kde doteď pobývala a vyhnula se mi největším obloukem, co mohla. Ztratila se v hlučné, všebarevné místnosti, kde si všichni užívali oslavu nového roku. Všichni kromě mě.

Alycia

"Něco hodně silnýho, Dyle." Posadila jsem se na jednu z barových židliček. Dylan na mne chvíli váhavě koukal a potom se hlasitě rozesmál.

"Co je?!"

"Al, nevím, jestli si někdy vůbec slyšela slovo alkohol, natož ho ochutnávala."

"Prostě mi něco nalej..." Neměla jsem na něho nervy, vlastně na nikoho. Měla jsem chuť se schovat pod peřinu a uzavřít se před světem. Ostatně, jako vždycky.

"Dylane! Pojď si zatancovat..." Gina k němu natáhla ruku a usmála se. Nemohl odolat, bylo to hodně poznat.

Byla to má šance, kdy jsem si mohla vzít cokoliv z baru, proto jsem vzala první flašku plnou alkoholického nápoje a posadila se tak nějak daleko od všech. Eliza zrovna vešla dovnitř a směřovala rovnou za Chloe. Kluci horlivě diskutovali o nějakých "velmi důležitých věcech" a já jen seděla s mým novým kamarádem, panem rumem.