"Až zítra, Dylane!" Okřikla jsem ho se smíchem a napila se čaje.
Dylan vzal mou ruku do své a lehce jí stiskl. Úsměvy vystřídal vážný pohled a vzájemné propalování se očima. Tentokrát mi jeho dotyk nepřipadal nepříjemný, bylo to právě naopak. Líbila se mi má ruka zahřívaná tou jeho.
"Jsi kouzelná." Pošeptal směrem ke mně a nevědomky vytvořil z koutků úst široký úsměv. Nevěděla jsem, co na to říct a tak jsem raději mlčela.
"Hej lidi! Jdeme zdobit stromek." Zakřičela Gina asi čtyřikrát. Dylan pustil mou ruku a zvedl se ze židle. Opakovala jsem jeho pohyby a následovala ho, protože jsem neměla tušení kam máme jít.
Došli jsme do obrovské místnosti, která byla osvětlená barvami duhy, u jedné stěny jsem si všimla velké soupravy reproduktorů a u další zase barmanského pultu. Uprostřed bylo něco jako taneční parket a celkově to tu vypadalo jako v nějakém klubu.
Stromek stál nedaleko od parketu, kde na něj bylo vidět ze všech stran. Isaac postupně vyndaval ozdoby a mezitím, co mu všichni pomáhali, Dylan se cpal vanilkovými rohlíčky.
"Al, vezmeš si na starost světýlka?" Usmál se na mě Isaac a už mi podával krabici, ze které světýlka doslova přetýkala.
Hlavou jsem dala znamení, že ano a převzala si onu krabici.
"Pomůžu ti." Dívčí hlas za mnou mě natolik vylekal, že jsem celou krabici pustila na zem.
"Oh, promiň, to jsem nechtěla..." Eliza se okamžitě sehnula k zemi, aby mi pomohla.
"To je dobrý, je to moje vina." Pramínek vlasů jsem si zastrčila za ucho a letmě se na ní podívala. Přišlo mi to trapné, když se naše pohledy střetly. Myslí si teď, že jsem na ní celou dobu zírala? Protože možná trochu jo.
YOU ARE READING
Miles Away [CZ] ✔️
Short StoryMiluji dívku. Miluji dívku, která je ode mne míle daleko