Miles Away [CZ] ✔️

Část 32.

Zazvonila jsem na velké vchodové dveře, na kterých visel velký vánoční věnec. Netrvalo to dlouho, než jsem uslyšela odemykání zámku.

"Dobrý den, jmenuji se Eliza. Jdu za Al." Pousmála jsem se nejspíš na jejího tatínka.

"Oh, dobře. Pojď dovnitř." Roztáhl ústa do širokého úsměvu a odstoupil od dveří.

"Alycio, máš návštěvu!" Zvolal do domu a pověděl mi, kde mám hledat její pokoj. Poděkovala jsem mu a šla hledat správný vstup do jejího sídla.

Pomalu jsem otevřela dveře, které podle popisu měly vést k mé milované Al.

"Elizo!" Zakřičela, když mě spatřila a hned co jsem za sebou zavřela, pověsila se okolo mého krku. Byla lehounká, takže jsem jí v pohodě unesla.

"Ráda tě vidím." Usmála se do polibku, který mi okamžitě věnovala.

"Já tebe." Pohybovala jsem proti jejím rtům a občas zapojovala i jazyk.

"Tak...co máme v plánu?"

"Zůstat vzhůru celou noc? Můžeme se jít projít." Rozzářila jsem se, protože už jen ta představa se v mé hlavě zdála být dokonalá.

"Já nevím. Rodiče to nedovolí."

"Tak utečeme. Utečeme míle daleko."

"Nesnáším tě." Zasmála se. Přitáhla jsem si jí co nejblíže k sobě. Nevešel by se mezi nás ani kousek papíru.

"To není pravda." Zašeptala jsem na jejích růžových polštářcích.

"Není." Řekla před tím, než si znovu přivlastnila mé rty.

Celé mé tělo bylo jako v ohni, ale dokázala jsem to opomenout. Rozléval se mnou pocit štěstí a lásky, který jsem nikdy předtím nezažila. Ne tak silný.