Miles Away [CZ] ✔️

Část 38.

Smály jsme se a chvíli to vypadalo, že jsem se dostala do jiného světa, kdy mé problémy nebyly zdaleka to nejhlavnější odehrávající se v mé hlavě, ale její smích mi připomínal ten Elizin. A v tu chvíli jsem se rozbrečela znovu, protože jsem moc přemýšlela nad tím, proč to asi udělala.

"Mohla bys... mi říct, co se stalo? Třeba ti to pomůže." Řekla Maia potichu a sladce. Vtáhla si mne do objetí a utěšovala mne hlazením na zádech.

Nepřipadalo mi divné, že jsem tu dívku ani neznala... protož Elizu jsem vlastně neznala také. Specielně teď jsem si nebyla jistá, zda jí ještě vůbec znám. Maia tady byla, když jsem to potřebovala a už tohle samotné jí zajistilo místo blízko u mého srdce. Věděla jsem, že tímhle náš příběh nekončí. Cítila jsem to. Cítila jsem, že bude v mém životě ještě důležitá, stejně jako jsem to předtím cítila u Elizy.

"Když ti to řeknu, nebudeš mě brát stejně."

"Sakra co jsi provedla? Někoho si zabila? J-já, neprásknu tě, neboj..."

"Nikoho jsem nezabila." Zasmála jsem se krátce a poté jí věnovala dlouhý a vážný pohled. Hledala jsem v jejích očích jistotu a bezpečí, které jsem našla a proto jsem jí to řekla.

"Miluji dívku. Miluji dívku, která je ode mne míle daleko a teď jsem tady, navštívit jí po nějaké době odloučení a ona je s jejím bývalým přítelem. Co jsem udělala špatně, Maio? Nedávala jsem jí tolik lásky, kolik si zasloužila? Nebyla jsem ten člověk?"

"To je dobré," snažila se mne uklidnit "Pokud tě miluje, tak to rozhodně nebylo vaše naposledy." Věnovala mi drobný, povzbudivý úsměv.

Slunce už dávno neosvětlovalo oblohu a vystřídal ho Měsíc, který byl momentálně nedaleko od úplňku. Ani nevím, jak dlouho jsme na střeše strávily, protože jsem stratila pojem o čase. Upřímně, bylo mi to jedno, protože jsem alespoň na chvíli cítila něco jiného, než mé lámající se srdce.