Love between times

8.kapitola

James přišel a měl plný tác jídla. Bylo tam samé maso a pečivo, ale tak co bych od kluka chtěla, že.. Pak tam ale měl ještě jablko, sušenky a malou misku pečených brambor.

"Zde jest náš zachránce!" zaradoval se Sirius.

"Jo, pro tebe taky něco mám.." řekl James a hodil mu dva pomeranče.

"Děláš si srandu, že jo.. " byla jeho reakce.

"Sorry kámo, ale potřebuješ vitamíny.. Nechci abys sebou někde praštil a Remus mi pak vyčítal, jak ti nedokážu domluvit.. A navíc - Hermiona potřebuje nabrat sílu. Včera ti zachránila zadek.." řekl James s úsměvem.

" V tom případě mi dovolte se opravit - Zde je náš Potter, jak by řekla Evansová.." řekl otráveně. Natáhla jsem se pro silný plátek šunky a veku a podala to Siriovi. James se na mě podíval, jako bych měla skončit v Azkabanu za to, co jsem právě udělala. Sirius se na mě naopak podíval jako bych měla být prohlášená za svatou.

A to prý byli jako jeden duch ve dvou tělech, jak přemýšleli a konali stejně.

"Potřebuje nabrat sílu?" usmála jsem se nevině. Remus se usmál a vzal si kus housky a másla.

Tak po půl hodině

"Nikdy bych nevěřil, kolik se toho vejde do tak drobný osůbky..." valil na mě oči James. Sirius se koukal podobně a pomalu žvýkal jeho kus šunky s chlebem. Remus se pořád usmíval, až mě to děsilo.

"Pardon... Měla jsem asi větší žaludek než oči..." řekla jsem, když mi došlo, že jsem do sebe dostala tři čtvrtiny celého tácu. Bože můj! Jsem jako Ron...!

"Mio... Kdyby tu byl Peter, už by z toho chleba vykusoval snubák..." řekl James a jeho tvář nepouštěl údiv.

"Holka má mít zdravý apetit a navíc... Víš kolik toho snedla za těch pár dní? Ne. Tak jí do toho nežvaň..." usmál se na mě Black a naznačil mi, abych si utřela pravý koutek úst.

"Přesně - Jamesi nevěřil bych, že tohle někdy řeknu, ale Sirius má pravdu. A navíc. Mia si to jako jedna z mála holek na týhle škole může dovolit. Sirius to klidně potvrdí. On jako jediný v téhle místnosti to ví moc dobře."

"Lily taky, ale ta by se i tak hlídala..." a zmlkl. Došlo mu, že by mi to vadilo, kdyby pokračoval.

"No ale asi vím jak ti budu říkat já..." usmál se Sirius. Byla jsem zvědavá, jestli to bude něco ve stylu Vyžírka, nebo tak nějak.. Ale překvapil mě

" Když to nebude Krutikrk..." zasmála jsem se.

"Neboj.. Nebude to taková změna od toho prvního..., ale i tak... Perla..." podíval se na mě.

"Proč zrovna Perla?" zeptala jsem se. Zajímalo mě to už jen proto, že to byl prostě on. Jasně, zatím se moc nepředvedl, ale já prostě myslím, že to je prostě tím věkem. Vždyť - jak teď může vědět, že ho nejlepší přítel a jeho žena opustí, on bude dvanáct let ve vězení za něco, co neudělal a že pravý viník patří mezi jeho nejlepší přátele...? Nemůže. Tak si logicky užívá života, dokud je mladý a svobodný.

"Neber to jako něco víc... Jsi metoška, takže můžeš být cokoli na co si vzpomeneš - jsi perla v písku obyčejnosti." nečekala jsem, že uměl takhle mluvit. I když - když měl takový množství obdivovatelek, musel být něčím zvláštní.

"Tichošlápku, ty jsi prostě geniální kecal.. Ale nezní to tak špatně... Perlo, vítej mezi námi." zasmál se James, ale ne posměchem, ale zaujetím.

"Tak co Herm, budeš pátá do party?" ten hnědovlasý stál opřený o stůl a ruce měl založené do sebe. Takhle jsem ho neznala.

"Kluci... Moc ráda... Ale teď už budu muset jít... Lily by mě sháněla..." začala jsem se zvedat.