Díky ✔

32.

Sotva Grayova slova dolehla k uším, tak jsem sebou škubl. Jsem tak blízko, tak na co ještě čekám? Vyšvihnu se na nohy a začnu utíkat, za sebo jen slyším:"Ten imbecil běží na opačnou stranu." Sakra, kurva, do prdele! Smykem se otočím a už zdrhám na správnou stranu a můj tým je mi v patách. Je to pár minut, co jsem na její oči viděl, jak ji 15 chlapů někam odvádí. Bojím se nejhoršího. Že se jí některý z těch parchantů pokusí udělat děcko.
Stromy řídnou a za nimi se začíná třpytit hladina onoho jezera. Zastavíme se za posledními kmeny stromů. Opravdu je tam ta loď. Něco se tam děje. "Idioti, běžte ode mne! Já jsem zadaná!" Slyším křik své milované, takže ji odtáhli na příď. "Kurva, drž už hubu a roztáhni ty nohy, nebo to uděláme sami!" Okřik ji někdo. Ne, to nedovolím! "Happy!" Oslovím svého nejlepšího kamaráda. Ten jen roztáhne křídla a s naprostou vážnistí se na mě podívá. Slyšel to, slyšeli to všichni. Lili chytne kolem pasu Erzu a Gajeela a Carle chytne Wendy. Juvia dostane na palubu Grae. Jsme nachystáni. Kývnu a vydáme se zachránit Lucy.
Happy vzlétne. Nemůžu se dočkat, až někoho pořádně zkopu. Natsu?! Ty jsi tady? Bože! Ozvalo se mi v hlavě radostně. Asi si mě narozdíl od těch nadržených prasat všimla. Jsme už všichni nad palubou. Naznačím Happymu, aby mě pustil. Jakmile dopadnu, tak se jim Lucy vytrhne a vyskočí do roznošky. Tím nečekaným pohybem jim nejenže vyrazí dech, ale dva dokonce vykastrovala. To je moje holka. Než se na ni stihnout vrhnout, ji zvedne Happy do vzduchu a do boje se pouštíme my. Záchranný tým. 8 proti 13 + dva vykastrovaní. Ani ne za pět minut leželi všichni naši protivníci mrtví na zemi. Teď ten hlavní sráč! "Vy najděte vězně a odveďte je zpět do vesnice, já s Lucy se postaráme o Juda!" Křiknu. Jo, jsem tak stresovanej, že křičím na své blízké. Ale oni mi to nemají za zlé. Lucy mi položí ruku na předloktí. "Ehm...sundáš mi to prosím?" Šeptla a ukázala na obojek s vodítkem, co jí stále vyseli na krku. Šaty už měla stažené ke kolenům, které držela stále křečovitě u sebe. Chudák, tváří se a chová tak statečně a silně, vypadá téměř úplně v pohodě. Ale já jí vidím do hlavy, vím, že zabarykádovala okno místo dveří, i když si myslela, že blokuje dveře. Mluví v duchu sama se sebou, vyjadřuje se o sobě v množném čísle a to opravdu není normální. Potom to taky musím vyřešit.
Pomalu jdeme do kajuty, kam prve Lucy odvlekli. Nikdo tam není, teda na první pohled to tak vypadá, ale můj nos se oblafnout nedá. Někdo, nejspíš Lucyn otec, stojí v rohu místnosti překryt asi neviditelnou magií. Chci ho oslovit, říct mu, že o něm vím. Ale vejde sem ještě někdo, náš super známý starosta. "Bravo, bravo!" Pohrdavě nám tleská. "Vlezli jste mi přímo do pasti." Luskne prsty a v tom rohu se objeví Jud, ale svázaný a s roubíkem v puse. Něco asi bude špatně...

Ahoj, další kapitola je na světě, podle mě je krátká a školy bylo moc, ale slibuju, že o víkendu nejmíň jedna ještě vyjde.
A teď z trošku jiného soudku. Jelikož se nám příběh pomalu chýlí ke konci (+- 3-5), tak jsem vám chtěla říct, že bych chtěla napsat další příběh na motiv Nalu. A ráda bych věděla, co si o tom námětu myslíte.
Čauky 😉