Díky ✔

10.

Vše je uklizeno, díky bohu. Slyším, že Lucy už naši rodinu pozvala, co? Teď se s Erzou dohaduje o svatebním dortu a hostině? Ta svatba ji asi fakt vzala, když ječí na Erzu. Vypadá to, že Gajeel nám chce zajistit hudbu. No, to dopadne. A Gray s Juvii výzdobu? Tak to to jak znám Juvii bude jeden Gray za druhým. Jdu do obyváku za ní. "Miro, mohla by sis s Wendy vzít na starost šaty? " ptá se mile a vesele. "Jsem tak ráda, že jste se dali dohromady, jste spolu tak roztomilý. " rozplívá se Mira. Trošku je poškádlíme, teda hlavně já. "Lucy, miláčku, pojď mi namasírovat záda!" zavolám, stojím naproti Lucy a mrknu na ni. "Chvíli ještě počkej, ty můj dráčku." usměje se na mě, pochopila a očividně ji to i trochu rozveselilo. "Jako vážně? Lucy? Víš, že jsme si z vás jen dělali srandu, že jo? " ozývá se zoufalý hlas Grae. Uchechtnu se. "Ale Gray, my s tebou počítáme, jsi Natsuv svědek. " napodobí jeho zoufalý tón. "Prosím, prosím vás, přijeďte, ani já, ani Natsu nemáme biologickou rodinu a ještě k tomu musíme zvládnout jakýsi blbý zkoušky, takže si svatbu nemůžeme připravit. Prosím, ne jen s tímto potřebujeme pomoc. " vzlyká, tentokrát to nehraje. Sednu si k ní na pohovku, přitáhnu si ji do klína a obejmu. "Lucy!" ozývá se z karty naráz několik hlasů. Asi slyší jen pláč. "Přijeďte prosím, sami tento úkol nezvládame. " zašeptám a roztrhnu kartu. Lucy se ke mně otočí, uvelebí se mi na klíně, nechává volně stékat slzy a opře si hlavu o mé rameno. "Natsu..." nic nemusí říkat, pevně ji k sobě přitisknu. "Myslíš, myslíš, že je tím, že je sem pozveme, nějak ohrozíme?" ptá se mě s obavami v očí. "Je to naše rodina, na takovou událost ji musíme pozvat a vzpomeň si na všechno co jsme společně zvládli, co jsme zvládli jako cech. My i oni se se vším poperou, navíc Fairy tail má tuhý kořínek. " snažím se ji uklidit. Ještě víc se ke mně přitiskne. "Natsu, mám tě ráda a jsem ti moc vděčná, že tento úkol se mnou zvládáš." tím mi vyrazila dech. Opravdu mi právě řekla, že mě má ráda? Zachovej chladnou hlavu Natsu a řekni něco, co ji potěší. "Taky tě mám moc rád a taky jsem rád, že si beru zrovna tebe." červenám se. Podívá se mi do očí. "Nikoho jiného bych si ani vzít nechtěla." zamumlá, červená se ještě víc než já, protože ví, že jsem to slyšel. To jsem rád, je tak sladká, když se červená. Sedíme tak už nějakou chvíli, ale až teď cítím, že usnula. Usnula mi na klíně, přitulená ke mně pevně. Mám pocit, že se mě už nikdy nechce pustit. Kdyby to šlo, tak bych si ji nechal jen pro sebe. Jak se k sobě budeme chovat potom co splníme úkol? Budeme spolu žít? Založíme si vlastní rodinu? Nebo se na úřadě rozvedeme a budeme dělat jakoby nic? Nejraději bych s ní zůstal napořád. Ale rozhodnutí nechám na ní. I když jsme bez večeře, půjdu už taky spát, zítra přijede Fairy tail a čeká nás ta první zkouška. Odnesu Lucy do postele a odlepím ji od sebe, i když nerad, položím ji na její stranu postele a sám si sednu na sou. Začne se třást. Je jí zima? Přikryju ji pořádně peřinou. "Natsu..." mumlá a hází sebou po posteli, jakoby mě hledala. Bude v pohodě, jenom se jí něco ošklivého zdá, opakuji si. Ale nedá mi to, natáhnu k ní alespoň ruku. Dotknu se její ruky. Přestane sebou házet, ale stále se třepe. Ale proč? "Princezna se psychicky hroutí, ale snaží se být silná. Třas, tím se nejspíš fyzicky projevuje strach, stres a obavy, je také možné, že před sebou vidí obraz té mrtvé dívky." ozve se Virgo. Prošla branou na vlastní pěst. Proč? "Virgo, co tu děláš?"ptám se jí. "Přišla jsme princeznu zkontrolovat, Loke nám vše řekl. Gratulujeme k zasnoubení." ukloní se mi. "Virgo?"oslovím ji. "Je čas na trest?" řekne poslušně. "Ne, Virgo, chtěl jsem se zeptat, proč se toto nedělo, už když na mě usnula." A taky proč se zklidní, když se jí dotknu. "Princezna tak reaguje na vaši přítomnost, podle toho co říkáte, se s vámi cítí v bezpečí a tak její podvědomí vyhledává vaši přítomnost. Tím že vás cítí u sebe se necítí sama." takže k tomu aby jsme se oba pořádně a klidně vyspali se jí musím nějak dotýkat? "Virgo by si přála jít princezně za družičku. Mohl by jste jí to vyřídit?" ptá se mě nesměle hvězdný duch. "Ale jistě a teď si běž odpočinout, je možné, že tě bude Lucy zítra potřebovat." usměju se na ni. Taky se na mě usměje, kývne a zmizí. Lucy sebou sice nehází, ale stále se třepe a to se dotýkám její ruky. Zkouším všechno možný, ale nic nezabírá, s takovou bude zítra pěkně vyčerpaná. Posunu se na posteli blíž k ní a přitáhnu si ji do náruče. Už se ani netřese. Už se cítí v bezpečí. Jen tak ležím a obímám ji. Chudák, dnes to byl těžký den. Nejdříve ty kameny, potom žádost o ruku a nakonec smrt. Musel kvůli nám někdo umřít, nevinná dívka. Navíc Lucy vyhrožuje vlastní otec a nejspíš i za těmi únosy stojí on a jeho banda. Jsem znechucen. Přísahám, že tomu týpkovi nakopu zadek. Za mrtvou servírku, za všechny ztracené páry a hlavně za Lucy. Pevně ji ji k sobě přitisknu a ona mi zaboří hlavu do hrudi. Budu s ní pořád, budu tu vždy pro ni a za každou cenu ji budu chránit. Dobrou noc má krásná snoubenko, Lucy. Dobrou.