Díky ✔

25.

"Přede námi je poslední zkouška, kterou si já s radostí vychutnám." Slizce se šklebí na Lucy, zatím co křičí do davu. "A jelikož je toto poslední zkouška, tak bude taky nejtěžší... Já si Lucy někam odvedu a ty ji budeš muset najít. Hodiny za chvilku odzvoní poledne. Takže na to budeš mít přesně dvacet čtyři hodin. Pokud ji však nenajdeš do zítřejšího poledne, tak za prvé neuděláte zkoušku a za druhé, ty budeš muset se svou rodinou odjet bez ní." Vysvětluje zadání. "Hele! Co znamená to, že musí dystak odjet beze mne?" Výkřikne Lucy. Starosta se na ni podívá a zalesknnou se mu oči. "To znamená, milá zlatá, že tu navždycky zustaneš se mnou jako malá hospodyňka." Hospodyňka? Podle toho s jakou slizostí to slovo vyslovil mi to zní spíš jako Milenka. Ale Lucy je jen moje. Podvědomě si před ni stoupnu. Takže když tuto zasranou zkoušku neudělám, tak přijdu o Lucy a ona o svou svobodu. Natsu? Ozve se mi v hlavě, tak se na Lucy otočím. Já vím, věřím, že to zvládneš. Šeptá mi v duchu. Dívám se jí do očí. Jsou opravdu plné důvěry. Začnou se ke mně přibližovat. Ani si to pořádně neuvědomím a už se spolu líbame. Její jahodové rtíky se v polibku otevřou a já jí vniknu jazykem do úst. Naše jazyky se perou, objímají. Mírně i Lucy kousnu do rtu. Potřebujeme vědět, že toto je realita. Cítím, že se Lucy potřebuje nadechnout. Tak ukončím polibek, ale přitáhnu ji k sobě. V pevné a těsném objetí teď stojíme před starostou i před asi všemi, kteří jsou v této vesnici. Ani jednomu z nás to nevadí. Dokázal bych tady s ní takto stát ještě dlouho, ale musíme to dokončit. Poslední zkouška, potom svatba, pak líbánky a na konec se popereme s Lucyným otcem, osvobodíme ty páry a budeme spolu žít, dokud nás smrt nerozdělí. Myšlenky to donesou Lucy a ta se mi vytrhne z objetí a začne se pekelně moc smát, div se neválí po zemi. "Promiň, ale ty to máš tak perfektně naplánované. Jako já." Zase mi skočí kolem krku. Zvon začne odbíjet poledne. "Je čas." Řekneme společně. Lucy mě naposledy políbí a rozhodným krokem jde k tomu debilovi teď už bez megafonu. "Tak, začínáme." Mrkne, vezme Lucy za ruku, luskne a oba zmizí.
Celý dav jen sleduje s zatajeným dechem. Kde bych měl začít hledat? Nevím, ale mám hlad, takže se pujdu nejdříve najíst, ani si nepamatuju, kdy jsem naposledy jedl. Všichni mě pozorují a já si jen tak vykročím k naší oblíbené restauraci. Dojdu tam a...Dnes z důvodu velké zkoušky ZAVŘENO! No to si ze mě dělají prdel, ne? Oni vážně chtějí, abych umřel? Sedím před dveřmi té ZAVŘENÉ restaurace. Sakra, do čeho jsem se to dostala? Jak jen jsem mohla vylézt z jeho objetí. "Sakra! Otevři oči! Podívej se kolem, toto je místo, kde tě nikdy nenajde a ty budeš jenom má!" Křičí. Otevřu oči. Natsu! Jsem, jsem na té louce! Neonová tráva, stromy jako čerň! "A víš proč tě tu nikdy nenajde?" Ne, nevím, jak bych to mohla vědět, ty kokote? "Protože sem se dostanou jen ti, co už tu někdy byli + ti koho si přivedou nebo jen pokud jdou se svou drahou polovičkou, kterou nade vše milují." Si dělá srandu, ne? Sakra, Natsu! Pospěš si! Vím, že mě slyšíš! Ne, ne. "Dej ty ruce pryč!" Nemůže, nemůže mě osahávat, to prostě ne. "Ale panenko, zvykni si, takhle se tě budu dotýkat už navždy!" Né! Sedí na mě a snaží se mi vyhrnout triko. To si snad vážně dělá srandu, ne?! Vrazím mu facku. "Ty kurvo jedna! Všem dáváš, takže já dostanu taky!" Moje vlasy, ááá! Jak se mu to povedlo?! Nesmí! "Toto může jen Natsu! Přestaň!"  "Kurvo! Přede mnou nemusíš hrát to směšný divadlo! Myslíš si, že tě miluje? Nebuď naivní! Všem jde jen o sex!" Co když má pravdu? Já ho miluju, ale co on? Teď, když jsem mu dala to nejcennější, co jsem měla. Cítím jak mi tečou slzy. Nesmím plakat! Lucy, vzpamatuj se! Co jsi si slíbila?! Nebudeš přítěží! Dokážeš se o sebe postarat! Ten exot tě nesmí dostat na kolena! "Svině! Tak za toto rozhodně nebudu jemný!" Jak jen je těžké držet nohy u sebe, ale to zvládnu. Ale na jak dlouho! Natsu! Ten imbecil mi vzal mé klíče!
Už je toho na mě dost musím za ní. Lucy je jen má! Jak si to tak kretén jako představuje?! Vždyť máme před svatbou! Jak může pochybovat o tom, že ji miluju! No, možná jsem jí mohl odpovědět, ale úplně mě dostalo, že jsem slyšel i starostu, přes její mysl. Jak to udělala?! Neboj, Lucy! Už jsi jdu pro tebe! Chci se rozběhnout k lesu, ale cestu mi zastoupí parta namakaných frajírků. "Kampak, kampak? Za tou svou děvkou?" Ptá se mě, nejspíš jejich vůdce. "Ona není žádná děvka!" Okřiknu je, ale jsem až podezdřele v klidu. "To si nemyslím!" Ušklíbne se. "Víš, my jsme dostali takový úkol. Máme tě zničit, zabít, takže doufám, že chápeš." Blbě se usmívá. Tak si ještě pohrajeme, ale rychle, musím rozmlátit držku ještě jednomu kokotovi. "Tak do toho, už jsem nažhavenej!" Křiknu a vzplanu. Dáme se do toho, ne. Ten jejich pohled je k nezaplacení.