Díky ✔

3.

Dům zaměstnavatele: "Dobrý den, jsem starosta vesnice Marriage a jsem moc rád, že jste přijali mou žádost. " představil se muž, zatím co jsme dosedali na nachystané židle. "Tak jak už víte, ztrácí se nám slibní novomanželé a nám to ničí pověst. Tak bych vás chtěl poprosit o pomoc. Máme pocit, že nám je někdo unáší." začal hned starosta. "Co znamená označení " slibní novomanželé" a co po nás přesně chcete? " ptá se Lucy suveréně. "No, tak nazýváme páry, které projdou pěti zkouškami a potom je tu oddame. " zdráhavě se nadechne. " A chceme, aby jste se zasnoubili, prošli všemi zkouškami a potom se vzali..." ani nedořekl zbytek plánu a vedle mě se ozvala rána. "Lucy..." vyjekl jsem. Leží v mdlobách na zemi. Ach jo, chudák, stalo se to, čeho se nejvíce obávala. Vyzvednu si ji na klín, opřu si ji o hruďník a pokynu starostovi, aby pokračoval. Je příjemné cítit teplo jejího těla. Nebylo by to zas tak špatný mít ji za manželku. Sám pro sebe se usměju. "No, vše to musí být pravé, aby tomu všichni uvěřili, hlavně ti únosci. Věřím, že až vás unesou, tak si s nimi poradíte a zachráníte i zbylých 15 párů. " dokončil vysvětlování plánu. "A vše musí proběhnout naprosto uvěřitelně, takže i svou rodinu i přátele musíte přesvědčit, že je to pravda. Takže prosím vysvětlete to své přítelkyni. " začínám se červenat, vždyť my jsme jen kamarádi, prostě dobří přátelé, ne pár jako holka plus kluk rovná se sex a láska. Lucy mě zabije. "Kdy začnem, už jsem nažhavenej,"řeknu "ale máme tu malý problém, my spolu ani nechodíme, takže nevíme jak se k sobě chovat, jako aby jsme teda vypadali jako ti snoubenci." Oznámím mu. Teď na mě hledí s otevřenou pusou, ale rychle se vzpamatuje. "Tak začneme tím, že budete mít společný byt s manželskou postelí a budete v ní spát alespoň vedle sebe, budete se držet za ruce na veřejnosti a taky se musíte líbat, aspoň sem tam. Dívat se na sebe s láskou a ne vražedně. A taky ji musíš požádat o ruku,  aby mohlo všechno začít." on si to snad užívá, zasněně čučí do stropu. To se Lucy nebude vůbec líbit. Nejspíš budu spát na zemi. "Jo a až ji požádáš o ruku, tak musíme pozvat vaše rodiny a přátele, aby zhlédli zkoušky a potom přišli na svatbu, všechno musí být perfektní, šaty, prsteny, květiny, hostina,..." on si to vážně užívá. "To si snad děláte srandu!!! A kdo to jako zaplatí? " vykřiknu, i na mě, na Natsua, syna draka toho začíná být moc. "No samozřejmě že my, to je jen maličkost proti tomu, co pro nás protrpíte vy." usmívá se jako debil, kdyby to nebyl náš zaměstnavatel, tak bych mu ten úsměv vymazal z ksichtu. Cítím, že je Lucy už nejspíš delší dobu zase při sobě. Ale proč má stále zavřené oči a nehýbe se? "Pojďte, zavedu vás k hotelu, řeknete si o pokuj pro šťastný pár. A chovejte se naprosto přirozeně, ale aby nikdo nepochyboval o tom, že jste pár, a že jste do sebe až po uši zamilovaní. " cítím jak sebou Lucy téměř nepostřehnutelně škubla. Asi nehrozí ji přinutit jít po svých do hotelu. Vstanu, přitisknu si ji k hrudi a hodím její batoh přes rameno. Starosta už čeká u dveří. "A Salamandře, moc toho tady prosím neznič, zas tolik peněz nemám."mrkl na mě. Vážně na mě mrkl? Asi se mi to jen zdálo.
Jdeme v tichosti k hotelu a já se snažím chovat "přirozeně". Nesu Lucy jako svou princeznu, opřu si její hlavu o rameno a odhrnu jí vlasy z obličeje. Vím, že to všechno vnímá, a že mi nejspíš i potom vynadá. Ale baví mě to. Ze srandy se s ní v náručí rozběhnu, snažím se tvářit zamilovaně, ale místo toho vypadam jako blbec. Jsme u hotelu, starosta už radši zmizel. Vejdu dovnitř, wow, je to tu vážně velký, doufám, že to nezničím. Mířím k recepci. "Prosím apartmá pro Šťavnatý pár. " usměju se na obsluhu. Lucy otevře jedno oko. Recepční na mě jen nechápavě kouká. "Promiňte, můj miláček myslel apartmá pro Šťastný pár, prosím." opravuje mě Lucy. Vážně mi řekla MILÁČKU? ? "Viď? " řekne svým rozmilým hlasem, přitiskne se ke mě ještě víc a usměje se na, ale v očích jí vidím důraz, mírné pobavení, hněv, smutek a i radost? What?  Zmůžu se jen na přikývnutí. Jsem překvapený, je mi ale opravdu příjemně, když se ke mně takhle přilepila. Oba se s úsměvem otočíme zpět k recepci. Slečna Lucy podává s pobaveným úsměvem klíče. Myslím, že si zatím vedeme dobře. "Pokoj je v desátém patře, takže to vemte výtahem. " usmívá se i nadále recepční. Ale, ne, výtah, každý den? Tak dvakrát, třikrát denně? To nezvládnu. Úsměv mi pomalu uvadá. Lucy zvedne ruku a pohladí mě po tváři. Asi ví, na co myslím. Její doteky na mě mají ale nějaký divný účinek. Cítím se klidněji. Lucy mi vyleze z náručí. Škoda, bylo to příjemné. Vezme mě za ruku a vede mě k výtahu, hezky pomalu, jako by mě nechtěla polekat. Když se tak zamyslím, ještě jsem výtahem nejel. "Pojď, vše je jednou poprvé. " zašeptá mi Lucy do ucha. Aha, asi jsem se zastavil, ale jak ví, na co jsem myslel. Podívá se mi do očí. "Jsi Salamader Natsu, zvládneš to. " říkají její oči. Zase se dáme do pohybu směrem k výtahu. Je dobře, že tento můj "výstup" nikdo až na Lucy a recepční nevidí. Mám fakt štěstí, že tu teď nejsou lidi. Ještě dva kroky. Jeden, Lucy mačká jakýsi čudlík, cinkne to a dveře se otevřou. Není cesta zpět. Nadechnu se a vstoupím dovnitř. Houpe se to, podlaha se pohupuje. Lucy mačká další čudliky a dveře se za námi zavřou. Je mi špatně, Lucy mě stále drží za ruku. Výtah sebou trhne a už jede vzhůru. Opřu se o stěnu a snažím se nesesunout se k zemi. Lucy mi stiskne ruku, ale nic neříká. Chce se mi zvracet, třepou se mi nohy a podlamují kolena. Lucy mě mírně podepře, udělala dobře, protože ve stejnou chvíli sebou výtah zase trhl a zastavil. Kdyby tam nebyla, asi bych už seděl na zemi. Konečně se otevřou dveře a já vyběhnu na pevnou zem. Lucy se smutně usměje a jde za mnou. Co to s ní asi je?