Díky ✔

11.

Ráno: "Crrr Crrr" zvoní telefon. Otevřu oči a nestačím se divit. Lucy mi spí v náručí. Je tak sladká, když spí. "Crr Crr" kdo mě to budí? Vstanu a jdu zvednout tu hlasitou věc. "Haló?" řeknu do sluchátka ospale.  "Pane, schání se tu po vás cech Fairy tail. Už jsme je ubytovali, ale trvají na tom, že vás a hlavně vaši partnerku musí vidět." říká zoufale. Živě si dokážu představit, jak s ní Erza mluví. "Prosím vás, kolik je hodin?" doufám, že jsme nezaspali. "Je 9:30. Budete si přát snídani pro vás a slečnu?" odpovídá mile, ale slyším i nervózní podtón. "Ano, máme obrovský hlad a pošlete naše přátele za námi. Děkuji." řeknu a položím sluchátko. Musím vzbudit Lucy. "Natsu, co se děje? Kolik je hodin?" ptá se ospale. "Dobré rano Lucy, běž se převléct, za chvíli tu jsou naši přátelé a je 9:30, snídani nám přinesou." hned ji informuju. Chytne se za hlavu a běží se převléct. Co má za problém, holky, no prostě holky. Taky se jdu převléknout. "Natsu, Lucy, otevřete!" mlátí někdo na dveře. Slyším, že Lucy jde otevřít. Zastavila se přede dveřmi. Jdu za ní. Kouká, kouká se na stěnu, kde před tím byla ta dívka. Ošije sebou. "Lucy..." probudím ji z tranzu. Otočí se na mě, vytvoří falešný úsměv a otevře dveře. Za nimi stojí Erza, Gray, Happy, Wendy, Carle, Gajeel s Levy a Mira. Vstoupí dovnitř, nic neříkají. Zavřu za nimi dveře a začne to. "Natsu!" vykřikne Happy a letí mi do náruče. Lucy si šla sednout na pohovku, já s Happym na klíně si sednu vedle ní, vypadá smutně. Ostatní si posedají okolo nás. "Gratulujeme k zasnoubení." ujme se slova Erza. Lucy znatelně přikývne. "A teď nám sakra řeknete, co se tady děje!" no jo Erza. "Můj otec nechce, abych si ho vzala." začnou Lucy zase téct slzy. Rozmazal se jí její makeup, takže všichni vidí její monokl. Vidím zděšení v tváři Miry, Levy a Wendy. "Natsu, kvůli takové blbosti nezvládáte úkol?" oboří se na mě Gray. A chce po mně skočit. "On za nic nemůže!"šeptá Lucy a stoupne si mezi mě a Grae. Vypadá zoufale, slzy jí tečou a ten její výraz. "Lucy, tak co se děje?" ptá se jí něžně Levy. "Aby jsme zvládli tento úkol, tak musíme projít pěti zkouškami, potom se vzít a nechat se unést. Ale pachatel si nás našel dřív, než jsme čekali. Včera ráno na mě přistaly tři kameny se vzkazy." nadzvedla si lem trika a posunula pravé ramínko. Tak a teď vidí i ty další dvě podlitiny. "Natsu, přines je." rozkáže mi s naprosto nečitelným výrazem. Pomalu ji obejdu směrem do ložnice, tam v šuplíku leží ty tři vzkazy. Donesu je do obyváku a podám Erze. Ta si je přečte a znechuceně je pošle dál, než si to všichni přečtou, je v bytě naprosté ticho. "Takže za tím stojí tvůj otec?" ptá se Gajeel. Lucy jen přikývne a dívá se do země. Přitáhnu si ji k sobě zpátky na pohovku. Opře se o mě. Zavře oči. Ostatní nás jen nechápavě pozorují. "Otec už zabíjel. Kvůli mě, kvůli tomu, že si chci vzít Natsua a kvůli tomu, že jsme tady." stále má zavřené oči, ale přesto pláče, cítím,ze uz nemá sílu vyprávět dál. "Počkejte chvilinku." cítím, cítím vůni jídla, nesou nam snídani. Opřu Lucy o opěradlo a jduke dveřím, na které zrovna někdo klepe. Jídlo! Otevřu dveře, vezmu si tác a s tichým děkuji zabouchnu tomu člověku dveře před nosem. Spěchám zpátky k Lucy. Vrazím jí housku do ruky. "Jes!" poručím jí. A sám se zakousnu do bochniku chleba. Všichni na mě vyjeveně koukají. "Její otec nechal zabít, hned potom co se dozvěděl, že jsme zasnoubení, servírku v restauraci, kde jsem Lucy požádal o ruku." říkám s plnou pusou. Polknu. "A jako dárek nám mrtvé tělo té dívky připevnil támhle za dveře, všude byla rozmazaná její krev a pod mrtvolou bylo napsáno: Příště tak dopadneš ty Lucy! Lucy se sesypala a následně málem utopila ve vaně. Dokonce ani bez mé přítomnosti nedokáže v klidu spát, celá se třese a nebezpečně sebou hází." dokončil jsme vyprávění. Poslední dvě věty jsem řekl, protože jsem cítil, jak se o mě Lucy opřela, padla jí hlava a usnula. Ta by mě asi zabila, kdyby mě slyšela tohle říkat.
Všichni na mě hledí, nikdo neví co říct, až na..."Vy se milujte?!" ptá se mě Happy, který se mi usadilna hlavě. To jestli se milujeme je ta nejzávažnější věc ze všech. Uchechtnu se pro sebe. "Chápeme, co po nás chceš Natsu?"ptá se vážně Gray. Jsme za svou rodinu tak rád, nikdo nedovolí, aby se někomu něco stalo. Pohladím Lucy po vlasech. "Nesmíme dovolit, aby někde, kdekoliv byla sama, stále by s ní měl někdo být, když nebudu moct já, byl bych rád, aby mě někdo z vás zastoupil. Nechci, aby si něco udělala nebo jí někdo udělal. Prosím, je toho na nás oba moc a ještě do toho ty zkoušky a svatba."  mluvím tiše, abych ji nevzbudil. Všichni přikyvují. "A prosím, nikomu dalšímu o tom neříkejte, jo a pokusme se tento hotel nezničit."usměju se na ně. "Jasně Natsu, všichni chápeme, můžeš se na nás spolehnout a my teď už půjdeme, aby jste se mohli připravit na první zkoušku." začnou se zvedat a odchazet. "Jo a ještě jsem si vzpomněl, Loke chce být svědek a Virgo družička, jen aby jste věděli." Mira se na mě otočí. "Beru na vědomí." usměje se na mě. Všichni odešli, i Happy odletěl. Měl bych vzbudit Lucy, abychom se před tím pořádně najedli. Ano, jídlo. "Lucy, zlato, vstávej, musíme se připravit, za hodinu a půl bude ta první zkouška." Zatřesu s ní jemně. Normálně si sedne, protře si oči. "Já jsem usnula? Všichni už odešli?" ptá se překvapeně. Přikývnu a znovu se zakousnu do svého bochníku chleba. "Neboj, všechny znovu uvidíš tam a můžeš jim i ukázat svůj prsten." usměju se na ni. "No dobře, nechal jsi mi taky něco na snídani?" ptá se veseleji. Jsem rád, určitě to všechno zvládneme.