Díky ✔

19.

Pomalu přicházím zase k sobě. Nikde tu necítím Lucy! Prudce otevřu oči. "Dobré ráno." Sklání se nade mou Virgo. Uf, to jsem se lekl. "Co tu děláš? Kde je Lucy?!" chci ze zvednout z postele, ale Virgo mě přitlačí zpátky. "Zavolala mě princezna a přála si, abych vás pohlídala a nepouštěla vás z postele, než se vrátí." Aha, toto je ten duch, co ji oslovuje princezno. "Ale kde je?" Ptám se. Musím to zjistit a jít za ní, vždyť jsem slíbil, že se od ní ani nehnu. "Mumlala něco o obvazech a strašné lékárničce, takže šla asi do lékárny." Velmi ochotně mi odpovídá Virgo. Podívám se na svou ruku. Je obvázaná nějakým kusem látky, vypadá to jako Lucyino tričko. "Ona šla sama do lékárny." řeknu si nahlas. "Ne, nešla jsem sama, v hale jsem narazila na Wendy, Carle a Happyho." vešla do pokoje Lucy. "Děkuji Virgo, můžeš jít." Mírně se uklonila. Virgo chtěla ještě něco říct, ale "Žádný trest nebude!" vyhrkla Lucy. Duch panny se usmál a zmizel. Super, už můžu vstát z postele. "Ať tě to ani nenapadne!" řekla výhrůžně a na to odešla do koupelny. Co to s ní je? Vůbec se nepodobá té hroutící se dívce, která tu byla ještě včera. Vrací se s ubrousky, miskou plnou vody a s taškou s nákupem. Sedá si ke mně na postel. Z tašky vytáhne bochník chleba a štangli salámu. Bože, to je jídlo, jaký ja mám hlad. Položí to přede mě. "Jes, já si zatím nachystám ještě zbytek." vyzve mě a vytahuje další věci z tašky. Do jídla mě nemusí nijak pobízet.
Už mám všechno snězené a čekám, co se bude dít dál. "Podej mi ruku." přikáže. Tak jí podám svou zdravou ruku. To zní tak morbidně, nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, ale kdo by komu podával ruku. Začnu se tlemit. Lucy se na mě dívá jako na debila. "Tu druhou." zní mírně pobaveně. Natáhnu k ní zraněnou ruku. Rozváže své tričko a hodí ho na zem. Krev mi přes noc zaschla, ale v ranách mám ještě kousky skla. Lucy si jich taky všimla. Bere pinzetu a opatrně je vytahuje ven. Štípe to, ale jsem chlap, takže to vydržím. Už jsou všechny venku. Vezme ubrousky a vodu. Né, to budu štípat ještě víc. Umývá mi ty rány. Trošku syčím, ale toho si nevšímá. Pečlivě všechny dezinfikuje a obváže nově koupeným obvazem. Za celou dobu se mi nepodívala do očí. "Jdu se umýt. Jo a za hodinu je zkouška." vyleze z ní a odchází do koupelny. Je nějaká divná. Co s ní asi je? Slyším, že zapla vodu. Musím zjistit, co se s ní děje, vím, neměl bych to dělat, ale je to pro její dobro. Jdu k šuplíku s Lucyinými dopisy pro maminku. Bingo. Vezmu do ruky ten úplně poslední.
Píše se tam: Milá maminko, nevím, co mám dělat, jsem strašně slabá a jsem pro Natsua a ostatní jen přítěží. Včera jsme skládali druhou zkoušku a všichni mě viděli nahou. Všichni, samozřejmě až na můj milostný cech, si myslí, že jsem děvka. Dokonce k nám na hotel přišlo pět debilů, co mi nadávali a chtěli jen sex. Jeden z nich mě i políbil. Bylo to úplně jiné než s Natsuem. Ten polibek byl slizský a násilný, nevím jak to říct, byl prostě hnus. Natsu líbá 1000 krát líp. Potom ty chlapy Erza, Gray a Natsu zmlátili. Taky jsem se snažila, ale potom jsem usnula v Natsuově náručí. Když mě objímá, cítím se v bezpečí, víš, nezdají se mi potom žádné noční můry. Ale dnes v noci se mu něco zdálo a probudil mě tím, že mi mačkal a žužlal prasa. Strašně jsem se vylekala, protože jsem si myslela, že se sem dostal nějaký ten nadržený chlap. Natsuovi jsem vynadala, vlepila facku a vyhodila ho na pohovku. Ale to jsem neměla dělat, mami. To co se mi zdálo bylo strašné, ale otevřelo mi to oči. Natsu se o mě stará a chrání mě a já mu to nijak neoplácím. Jsem pro něj opravdu jen přítěž, tak se o sebe budu muset víc starat sama a oplatit mu tu péči. Když jsem se z toho snu probudila, málem mě kleplo, mami, za oknem se vznášel nějakej chlap s cedulí, že mě chce šukat a strkal dírou v okně dovnitř svůj penis. Lekla jsem se ho tak, že jsem spadla z postele a schovala se pod ni. Nevím, co mě to popadlo, vždyť jsem mág, který pomohl vyhrát už hodně bitev. Místo toho abych se tohu kretenovi postavila, jsem brečela pod postelí jako malá. Můj pad asi vzbudil Natsua, protože přišel do ložnice a spálil toho chlapa doslova na popel. Ale přitom se ošklivě pořezal a přišel o dost krve. Zase kvůli mě málem umřel. Po tolikáte si to už neodpustím mami, budu silnější. Slibuji, budeš na mě pyšná.

Sakra, to je dlouhéj dopis. Takže toto ji trápí. Nechápu, co má pořád s tou přítěží. Jasné, občas se dostane do blbé situace, ale to se stává všem. Ach jo, doufám, že nebude moc přepínat své síly, aby se jí ještě něco nestalo. Rychle schovám dopis zpět do šuplíku a sednu si na pohovku. Líbám podle ní 1000 krát líp než ten dement, co ji políbil v hale. Super. Lucy vejde do obyváku. Má vlhké vlasy a celkově z ní čiší čistota, možná i nevinnost, nebýt jejího odhodlaného a napjatého výrazu. "Měli bychom vyrazit." usměje se na mě. Ale vím, že se přemáhá. Dojdu k ní a obejmu ji. "Ať nás čeká jakákoliv zkouška, zvládneme ji, spolu." šeptnu jí do ucha. Trošku se uvolní a taky mě obejme. No, tak teď můžeme vyrazit.