Díky ✔

4.

Zvládl jsem výtah, jo. "Číslo našeho pokuje je 69." obeznámila mě Lucy a vykročila k dveřím toho čísla. Vyprsknu smíchy, pokoj pro šťastný pár, číslo 69. Gray se chlubil, že to číslo s Juvii už zkoušeli, doufám, že když teda budeme s Lucy ti manželé, tak to jednou taky zkusíme. Jdu za ní do našeho pokoje. Nikde není, najdu ji až v ložnici, jak sedí na posteli. "Co budeme dělat! " ptá se nešťastně. "To že se musíme vzít, ještě není konec světa, ne? Zatím nám to spolu celkem šlo. " usměju se na ni. "Samozřejmě, že ne, ale při úkolech jsem pro tebe hlavně přítěží, protože mě musíš pořád zachraňovat! Ale musím uznat, že jsi to teď hrál dobře. " pousměje se, ale dívá se do země. "No jo, ale mohla jsi jít po svých, jsi sice lehká jako pírko, ale bylo divné tě mít na klíně a v náručí." zašklebil jsem se a její poznámku o přítěži a zachraňování. "Hele, prostě jsem v tu chvíli neunesla to, že si budu muset vzít tebe, svýho kamaráda. Ani teď nevím, jak se mám chovat, vždyť jsem ještě ani neměla kluka. A nohy mě hold neposlouchaly. Ale zahrál jsi to fakt dobře, jak sis mě opřel o hruď, jak jsi si mou hlavu opřel o rameno a odhrnul jsi mi ty vlasy. " začala se červenat. "Tak jsem si představovala, že by se ke mně kluk choval. Ale úplně jsi to zabil tím šťavnatým párem. " začne se smát a dá hlavu do dlaní. Takže jsem to udělal v podstatě nejlíp, jak jsem mohl... Jsem rád, že se jí to líbilo. Začíná se stmívat. "Nezajdeme někam na večeři? " zeptám se. "Už mám celkem hlad. " řekněme oba na ráz. "A nezapomeň Natsu, teď jsme pár." Potutelně se na mě usmála. Něco chystá, cítím to, poznám to. "Jo, a dolů jedeme výtahem." Teď se usmála taky, ale posmutněle. Ach jo, zas ten výtah. "Jak by řekl Elfman: Zvládneš to, protože jsi MUŽ. " povzbuzuje mě Lucy.  No, tak nastoupíme, sjedeme dolů. Fuj, to je ještě horší pocit, než když jedem nahoru. Je mi špatně, Lucy mě zase chytla za ruku, je to od ní hezké. Vytáhne mě z výtahu. "Tak pojď, ty moje zlato." řekla a věnovala mi svůj nejkrásnější úsměv. Ruku v ruce s úsměvy na rtech vycházímě do ulic hledat nějakou restauraci. Jdeme hned do první, kterou uvidíme. U dvou milenců. No to snad ne. Vlezli jsme dovnitř. Všude samá srdíčka a růžová. "Zůstaneme venku, ne?" otočila se na mě Lucy. "Souhlas. " a téměř jsme vyběhli ven. Sedli jsme si s stolu pro dva. Sotva jsme usedli, tak se u nás objevila servírka. "Tak co si dáte hrdličky?"zeptala se mile. "Tak tedy,malé pivo, vepřovou pečeni a dva tucty zapálených svíček se sirkami pro mého méďu a pro mě malou kofolu, palačinky se šlehačkou a s zmrzlinovým pohárem." široce se na servírku usměje. Ta se otočí na podpatku."Jistě, za chvíli to přinesu. Zapálené svíčky, kdo to k sakru jí?"tu poslední větu zamumlala, ale já ji i tak slyšel. Je zvláštní, že Lucy věděla, co si chci dát, ale já bych si nedal svíčky, ale pochodně. "Promiň, že jsem ti neobjednala pochodně, ale to by bylo na chudáka holku moc, a navíc si myslím, že by nám je z bezpečnostních důvodů ani nedonesli. " omluvně se na mě usměje Lucy. Jak? Jak to sakra věděla? "Půjdem se po večeři jako pár projít po vesnici? " tázavě se na mě podívá. "Proč nemůžeš jít sama, chci se jít vyspat. " řeknu jí po pravdě. "Co jsem ti říkala, že nemáš zapomenout, miláčku? " sakra, řekla to výhrůžně. Co jsem si to měl pamatovat? Natsu, mysli, mysli! Teď jsme pár. Ano, to řekla. "Ano, to jsem řekla, takže mě nemůžeš nechat toulat samotnou, že? " začíná mě děsit. Takže být v páru znamená chodit a všechno dělat spolu? "Ano, správně." Co? Jo, dobrý, to už nebylo na mě, oddechl jsem si. Servírka donesla postupně všechno jídlo. Do čeho se mám pustit jako první? ""Děj si prvně pečeni, ať se svíčky stačí rozhořet." Si ze mě už snad dělá srandu, ne? "Jo, to je dobrá strategie." potvrdím její doporučení. Natáhne se po mém pivu. Napije se. "Chachacha chacha cha chacha cha chachacha."začnu se jí smát. "Co se ti zdá tak směšného? " povytáhne jedno obočí a já se začnu smát ještě víc. Vypadá fakt komicky. "Lucy, máš knírek. " dostanu ze sebe a řechtam se dál. Vezme si zrcátko a podívá se na sebe. "Díky za upozornění. " usmála se, utřela si knír a dala se do jídla. Zdá se mi to, nebo je dnes vážně nějaká divná?
Oba sníme všechno jídlo a já se pustím ještě do těch svíček. Po dvou plamíncích jím jako deset lahodný oheň. Lucy mě pozoruje. Dojím poslední. "Chceš ještě? Můžem to ještě jednou zapálit. " jen přikývnu, aby ze mě nevyšlo něco nepěkného. Vezme do ruky rovnou šest svíček a naráz je zapálí a podá mi je, a tak to udělá ještě třikrát. "Jsi skvělá kuchařka. " usměju se na ni. "Máte dojedeno? Budete platit? " objeví se servírka. Lucy začne vytahovat své peníze. "Ne, zlato, já platím. " řeknu a vytáhnu kartu, kterou mi starosta dal jen chvíli před tím, než jsem se rozběhnul směrem k hotelu. Stále tomu nemůžu uvěřit, můžu jí říct zlato nebo nějakou jinou láskovskou přezdívkou a nepřiletí mi žádná facka. Jednou jsem jí řekl ty moje prasátko a dostal jsem takovou, že se mi málem otočila hlava. I když tehdy se to asi nehodilo.