Díky ✔

31.

Ahojky, chtěla jsem se zeptat na váš názor ohledně Lucy a jestli jste viděli Fairy tail Movie. Budu moc ráda, když mi svou odpověď napíšete do komentů. A teď si užijte novou kapču. 😉

Skoro všechno jsem jim řekl. Na konec jsem jim o té naší myšlenkové komunikaci nic neřekl. Zamotal jsem to tak, že zo vycítím díky svému super nosu.
Levy nám právě donesla všemožné mapy. Přitáhnu si ji k sobě a ona překvapením ztuhne. "Díky, Levy, teď prosím zjisti něco o psychickém poutu mezi párem mágů." pošeptám jí to do ucha. Gajeel na mě začne vrčet. "Je to pro mě a Lucy moc důležité. A hlavně nikomu o tom neříkej." Dodám a usměju se na Gajeela, který se mě snaží zabít pohledem. Co si myslí, vždyť jsme v podstatě stále na mé svatbě. A navíc Lucy je 1000x lepší než Levy. Má větší prsa a zadek...

V okolí je jen jedno jezero. Jezero Re. Tam by měla být. Jen doufám, že se jí nic nestalo. Na mysl mi přijde ten poslední dopis. Ne, nebudu na to myslet, ne. A i kdyby, kdyby se někdo o něco takového pokoušel, tak bych to slyšel. Ano, pohlzilo by mě to zase do její hlavy. Navíc, ona by se jen tak lehce nedala. I starostovi jich pár ubalila. Ale i tak, pokud se jí někdo dotkne! Budu to zní muset potom pořádně vytrhnout a přebýt jeho/jejich pach svým. Ježíši marja, na co já zas myslím. Nemůžu se pořádně soustředit, když jsem myšlenkami s Lucy v posteli. Ach jo, tak mi chybí.
Jezero je od vesnici den cesty lesem. Celý tým jde za mnou, oni si vážně myslí, že vím kam jdu? Jdeme už tři hodiny a nikdo se neopovažuje promluvit. "Nevím náhodou někdo, kudy? Já se totiž už před dvěma a půl hodinami ztratil." Přeruším to děsné ticho. "To si děláš srandu, ne?" Vyhrkne Gajeel zároveň s Erzou. Juvia a Wendy vykulí oči a sesunou se k zemi. "Mám takový pocit, že potřebujeme pauzu." Vyleze z Grae. Na nic nečekám a sednu si ke stromu dál od nich. Chci být sám. Přesněji v Lucině hlavě. Představím vi ji. Její oči a úsměv a,jak by řekl Taurus, úžasné sexy tělo.
Někam nás vedou, ale kam? Přišli za námi a donutili nás si obléct korzetové šaty růžovoučké barvy. Říkali něco o otci. Tam asi teď jdeme. Ano, jdeme. Nebo se spíš plazíme? S obojkem na krku a svázanýma rukama a nohama jde chodit jen těžko. Ano, ano, chtějí z nás poslušného pejska v žužu šatičkách. Musíme se smát. Vodítko sebou prudce cukne. Jsme před obrovskýmo dveřmi. Je to velmi jemná a pečlivá práce. Otevřou se. Za nimi je stůl, velký stůl, okolo něj stojí parta asi 15 mužů. Za tím stolem sedí nám povědomá tvář. Jen si vzpomenout. Tvář zarostlá zlatostříbrnými vousy a v blond vlasech šediny. Je to on, můj otec. Bacha, je to náš otec! Jasně, jasně, jestli ho tak chceš, tak si ho můžeš nechat. Takhle mě provokovat. "Moje drahá dcero." Ušklíbne se na nás. "Už nejsem tvoje dcera." Vyštěknu a ta holka, co se zabydlela v mé hlavě, na chvíli zmizí. Bravo, vrací se mi rozum. Bomba. Radostí bych skákala do vzduchu, kdybych nebyla na vodítku a přede mnou nestálo snad to největší monstrum na světě. "Správně jsi to pochopila." Plivne na mě a usmívá se, jeho úsměv me dohání k šílenství. Ukazuje mi tak, že mě má v hrsti. I ti chlapy se usmívají, mám z nich husí kůži. "Jelikož jsi se provinila vůči své rodině tím, že si bereš neandrtálca a jsi už tak nehorázná kurva. Strašně jsi mě zklamala. Pánové, vemte si ji, smíte si s ní dělat, co chcete." Zlomyslně se usmívá. Ne! Jeden z těch chlapů si vezme mé vodítko a začne mě někam táhnout. Oni slintají? Jen to ne! Natsu! Natsu! Pomoc!
"Natsu, ty debile! Nespi! Šel jsi celou dobu správně, jsme skoro tam."