Díky ✔

5.

Vyšli jsme na ulici. "Proč chceš jít na procházku? " ptám se potichu. Přitáhne si mě k sobě tak, že by se mezi nás nevlezl ani list papíru. "Půjdeme na průzkum pod záminkou romantické procházky při měsíčku. " potutelně se na mě usměje. Zase, co má v plánu? "Půjdeme se projít k řece? " ptá se mě jakoby nic. "Jo, třeba, dnes je úplněk a jsou krásně vidět hvězdy. Chceš se na ně podívat, že? " došlo mi to, nejspíš mi chce ukázat, kde na nebi je kdo. Lucy je přece jen Hvězdný mág a má pro pozorování noční oblohy slabost. Nadšeně se na mě usměje a přikývne.
Tak jdeme bok po boku temnými ulicemi až k mostu přes řeku. Za mostem je menší kopeček, odkud se budou skvěle pozorovat hvězdy. Lucy se tam rozplácne, leží na zádech a kouká do nebe. "Dívej, támhle je souhvězdí Blíženců a támhle Panny." ukazuje mi. Takhle vypadá šťastně jako malá holka. Lehnu si vedle ní a dívám se, do míst kam ukazuje. Sice nic nevidím, ale mně stačí pohled na ni a slyšet její hlas. "A támhle je souhvězdí Lva a souhvězdí Vodnáře. " říká nadšeně. "Promiň, ale já je nevidím. " přiznám se smutně. Přisune se ke mně blíž, položí si hlavu na mé rameno, vezme moji ruku do své a snaží se mi všechny ukázat znovu. Ale já dokážu vnímat jen její přítomnost a její vůni, tak jen přikyvuji, že vidím. Co to je? Cítím tu ještě někoho. Je to pro mě neznámí pach. Zvednu hlavu a rozhlédnu se. Jako Drakobijec mám zbystřené všechny smysly. Ale nikoho nevidím. Divné. "Někdo tu je, ale nevidím ho." šeptám jí do ucha. "Zatím nezaútočil, měli bychom dělat jakože jsme ho nezaznamenali." šeptá ona mně."Polib mě!" Co? "Proč?"ptám se nechápavě. "Vypadá to, že si něco šeptáme, tak ať to vypadá, že to jsou jen nějaké zamilované kecy." no jo, hrajeme ten zamilovaný pár. "Dělej, jinak to bude podezřelé. " buď tu pusu tak chce, nebo...v jejích očí se zračí strach. Jsme teprve na začátku, ještě nechce bojovat. Nakloním se nad ni. S pochopením se na ni podívám. Na pusu? Není to moc troufalé? Pomalu přitisknu své rty na její. Líbám ji a ona mě. Její rty chutnají po jahodách. Mňam. Přitáhne si mě ještě blíž, ležím na ní. Obímáme se, líbáme se, jakoby to bylo to poslední co můžeme udělat.
Mírně mě odstrčí, potřebuje se nadechnout. Podívám se na ni, stydí se, je tak roztomilá. Tázavě se na mě podívá. Začichám, to ji rozesměje. Pořád tam někdo je. "Pojď, pohodlnější to bude v hotelu. " vypustím z pusy ten dvojsmysl. Dost nahlas, aby mě ten neznámí slyšel. Lucy se na mě vážně podívá a kývne. Ví, jak to myslím. Náhle se její výraz změní. "Tak honem, miláčku, že mě nechytíš?!" vykřikne polohlasem, shodí mě ze sebe a rozběhne se zpátky do vesnice. Dobře Lucy. "Ty, jedna." vyjeknu jako překvapeně a rozběhnu se za ní. Zachvilku ji už vidím před sebou. "Lucy, počkej. " řeknu do ticha půlnoční ulice. Otočí se a padá. Zakopla. Ta moje šikulka. Sedí na zemi a čeká, až k ní dojdu. "Zvládli jsme to?" ptá se mě. "Jo, zahráli jsme to skvěle." odpovídám bezmyšlenkovitě. "Ano, zahráli." smutně se usměje.  Ano, hráli jsme to, není v tom nic osobního, je to jen úkol a my jsme jen kamarádi. Správně.
Možná bych jí mohl pomoct vstát. Nabídnu jí ruku a ona ji s povzdechem přijme. "Tak pojď, za chvilku nás čeká výtah." posměšně se na mě usmála. Nemyslí to zle, jen se sama sebe snaží povzbudit. Jdeme pomalu ruku v ruce k hotelu. Výtah, ach jo. Lucy zase zmáčkne nějaký tlačítko. "Cink." Otevřou se dveře výtahu. Ale já stále stojím před ním. Lucy mě obejde a vtlačí dovnitř. Jedem nahoru. Nemohl bych tady bydlet, každý den svého života tím jezdit. Hnus, fuj, odporný pocit. Ještě že už mi jídlo slehlo, jinak bych se tu asi pozvracel. Ještě, že je tu Lucy se mnou. Podle starosty ji musím zítra nebo pozítří požádat o ruku. Musím koupit prsten. No, to vyřeším zítra. Padnu do postele. "Běž se laskavě umýt." zavelí Lucy. "Proč? " vůbec se mi nechce. "Jestli se mnou chceš spát v posteli, tak jedině čistej a voňavej. " povzdechla si. Že bych nemusel spát na zemi? Sprintuju do koupelny. "Lucy, ale já nemám co na převlečení! " křičím na ni. "A potom kdo je tady prasátko. " zamumle, stále si to pamatuje. Lezu do sprchy. Mám pocit, že zavolala nějakého hvězdného ducha, poznám to podle pachu, ale všichni duchové páchnou stejně, takže nevím kterýho. Myslím si celé tělo i vlasy. Jen je škoda, že ze sebe smývám její vůni. Osprchovat. "Natsu! Virgo ti donesla nějaké pyžamo, dala jsem je za dveře koupelny. " říká za dveřmi, nekřičí, protože ví, že ji i takto slyším." Řekni jí, že děkuju! ." zavolám na ni. Slyším, že se tam spolu něčemu smějí, asi si povídají o dnešku. Co já vím. Ale dnešek jsem si užil. Zvlášť ten polibek. Byl můj první. Usuším se, obmotám si kolem pásu ručník a vykouknu ze dveří koupelny. Opravdu tu leží nějaké oblečení. Jakýsi tričko a volný kalhoty. Jsem zvyklý spát, jak mě pán Bůh stvořil, ale obleču si kvůli Lucy alespoň ty kalhoty. A tričko si schovám třeba na ráno. Vylezu z koupelny. "Můžeš jít." upozorním ji a jdu si zatím lehnout. Plácnu sebou na postel. Zavřu oči a jen tak ležím na zádech. Lucy vejde potichu do pokoje, asi si myslí, že už spím. Cítím na sobě její pohled, asi nečekala, že si obléknu jen ty kalhoty. Prohlíží si mou obnaženou hruď a namakané ruce. Zajímalo by mě, na co asi myslí. Pomalu jde k posteli, slyším a cítím každý její pohyb. Lehá si vedle mě, na bok, ale tváří ke mně. Nadzvedne přikrývku a zakryje nás oba. Chvíli se nic neděje, asi už šla spát. Ne, opřela se o loket, odhrnula mi vlasy z čela, nadzvedla se, co chce asi udělat? Cítím její horký dech na čele, přibližuje se. Políbí mě? Zastaví se, ne, ne. Odtáhla se. Rozmyslela si to. Ale já chci zase cítím její rty. A s tou myšlenkou odplouvám do říše snů.