Díky ✔

13.

"Tak, první část je úspěšně za námi." usmívá se spokojeně starosta. "Teď zjistíme, jestli Natsu svěří svůj a Lucy n život do jejích rukou." sotva to dořekl a místo věže se před námi tyčil mohutný vodopád. "Teď půjde o to, že Natsu bude připoután k voru, který popluje směrem z vodopádu. Nesmí používat magii, ale tentokrát může mluvit. Když se magii pokusí používat, tak to bude jako by zaútočil na Lucy. A ona ho musí taky bez magie zachránit. Jediná výjimka je, že LUCY smí použít magii, kdyby bylo zjevné, že spadnou. "Co to kurnik je za blbost? V čem to vlastně spočívá? "BŮ!!!!" křičí lidi z našeho cechu. Lucy se na mě zoufale otočí. Vím  na co myslí. Není bez sférických duchů dostatečně silná. Ale já chytám zase silné deja vu. Zase na voru, vodopád, Lucy mě musí zachránit, protože jsem bezmocný. Tenkrát ale musela ještě před tím, než mě zachránila, bojovat a ten souboj s velkými obtížemi vyhrála. No jo, Nirvana.
Ale teď má spoustu energie a já věřím, že mě zvládne zachránit zase. Upřeně se jí dívám do očí, vím, vím, že ví, na co myslím. Cítím to. Směju se na ni. "Já jí věřím." Řeknu větu, na kterou tu všichni čekají. Vrhnou se ke mě nějací chlapy, aby mě přivázali k voru. Podle Lucyného pohledu si poznám, že si moc nevěří, bojí se. Ne o sebe, ale o mě. Bojí se, že i když jí věřím, že to nezvládne. "Tak začneme." upozorňuje starosta Lucy.  "Lucy, ty to zvládneš!" křičím přes řev vodopádu. Ještě mě do tý vody nehodili, ještě to úplně nezačalo. Musím ji nějak pořádně povzbudit. Jo už vím. Připevněný k voru skončím do vody a už to jede. "Co je to za debila?" slyším z davu vesničanů. "Komu říkáš debile? Vždyť plní zkoušku!" vyjede na vesničany sborově cech. "Moc se omlouvám za toto nedorozumění, ale toto je jen zkouška důvěry. Natsu už prokázal, že Lucy věří. Mělo stačit, že se nechá připoutat, neměl tam skákat, obávám se, že je po zkouškách, bez ženicha nebude svatby." Kurva, proto bylo to zadání divný. Zase jsme se unáhlil, no super. Aspoň, že mi není špatně. Lucy. Tak rozzuřenou a zoufalou jsem ji snad ještě neviděl. "Vy kreténe!" vrazí starostovi facku. Všichni ztichli. Lucy běží, běží podél koryta ke mně. Přepálím provazy, jo, to je dobrej nápad. Vzplanu. "Aaaa..." Lucy leží v bolestech na zemi. "Řekněte, že si děláte prdel! " křičím. "Je to přesně podle těch nesmyslnejch pravidel. " křičí na mě Gray. No super, bomba, svou lehkomyslností Lucy ubližuju. "Natsu! Dělej! Přepal ty provazy!" volá na mě Lucy. "Ne, to neudělám!" Ubližím jí. "NATSU DRAGNEEL IHNED PŘEPAL TY PROVAZY!" to už byl rozkaz. Musí to jít i jinak. Udělej to! Křičí mi v mysli její hlas. Lucy, dělám to pro tebe, věřím ti. Nadechnu se a celý vzplanu. Vidím, jak se Lucy křiví obličej bolestí, ale nutí se vstát a běžet za mnou. Všichni to s napětím sledují. Slyším a cítím, jak stařík všem od nás brání sem vrhnout. Stále hořím a provazy již povolují. Praskla. Oheň zmizí. Opatrně se na voru postavím, sakra, zbývá už jen kousek od přepadu. Takže je konec? Otočím se na Lucy, je celá domlácená a vysílená. Kvůli mě. Má v očích slzy. Cítím, že se k něčemu chystá. Ale k čemu? Cítím, že mi zase začíná být špatně. Prsten dodává Lucy energii a neni dostatečně silný, aby zvladl úplně i mě. "Omlouvám se." uslyším Lucyn hlas. Za co se...Lucy skočí do vodopádu. "Nee!" křičí všichni zoufale. Proč? Co? Ne! Vždyť už nemá klíč Nositelky vody! Tečou mi slzy. Jdu za ní a vor i se mnou letí z vodopádu. Mám zavřené oči a čekám na smrt. Padám opravdu jen chvilinku. Dopadnu na něco měkkého. Přitáhne si mě to blíž a něco mě praští do nosu. Otevřu oči. Horologium. Lucyn stříbrný nebeský duch. "Horologium, prosím odnes nás ke starostovi." poprosí ducha Lucy. Jsem v šoku, nevím co dělat, na co myslet. Duch se vrátil so světa duchů a my stojíme vedle vyjeveného starosty. Má stále rudou tvář od Lucy. "Vy!" okřikne ho Lucy. Starosta se na ni vyděšeně podívá. Kdyby Lucy mohla pohledem zabíjet, už by ležel mrtvý na zemi. "Natsu tím, že mě chtěl nakopnout, potvrdit to, že mi věří, zahájil zkoušku, kterou jste měli přichystanou, i když jste ji nechtěli použít. My ji i tak zvládli. Ale jestli ještě jednou bude zkouška, která bude jen a pouze na oko! Tak alespoň zastavte člověka, který se ji pokusí splnit. Tím, že necháte umřít jednoho z páru, zabijete tak druhého." psychicky se hroutí. Je slabá. Všichni na ni hledí s otevřenou pusou,  takový výstup by čekali spíš ode mě. "Nevidím tu ani zdravotníky, co kdyby se nám něco stalo." zařvu si taky. Lucy stojící přede mnou se na mě otočí, usměje se a padne vyčerpáním do mé náruče. Je toho na ni opravdu moc. "Dnešní zkoušku jsme zvládli a už jsme nažhavení na zítřek!" vykřiknu, přece nemůžu nechat všechnu tu pozornost Lucy. Přistoupím ke starostovi. "Dávejte si bacha, potřebujete nás živé!" zasyčím mu tiše do ucha, vím, že to slyšel jen on. Za hromového ticha se rozejdu směrem k našim přátelům. Lucy mi bezvládně leží v náručí. Chudák holka, má psychiku v prdeli. "Jdeme do hotelu?" ptám se staříka. Kývne a všichni se odebereme do hotelu. Wendy jde vedle mě a drží Lucy za ruku. Ovládá léčivou magii, takže vím, že Lucy bude fyzicky v pohodě. Všichni se rozejdou do svých pokojů na oběd, až na Erzu, Grae, Wendy a Carle a Happyho.  Jdou za mnou. Na recepci poprosím o pozdní oběd na náš pokoj pro sedm lidí. Vmáčkneme se do výtahu. Gray mi chce vzít Lucy, prý abych s ní nespadl. "Ale mě už nebývá špatně." oznámím jim a oni na mě hledí jako na zjevení. Dojdeme ke dveřím bytu. Erza je otevře. Vejdeme dovnitř. Si už ti zmetci dělají prdel...