Díky ✔

28.

Dobíhám k nám na pokoj. Rozrazím dveře a odnesu Lucy do ložnice. Opatrně ji položím na postel. Wendy si sedla vedle ní a začala ji znovu léčit. Potom co jsem z Lucy vytáhl tu šipku, tak na ni začaly působit Wendyny schopnosti. Mezitím se ostatní posadili na zem v obýváku a čekali až se k nim připojím. Nechce se mi tam tak Lucy nechat, ale Wendy se o ni postará lépe než já. "Musíme se připravit. Všichni víme, že Lucyn otec je všechno schopný a hraje dost tvrdě." Nevydržel ticho Gajjel. "Jo, musíme. Ani nevíte, jak moc jsem se snažila připravit tu nejlepší svatbu." Ozvala se Mira. "O svatbu zase tolik nejde, musíte hlavně všechny ochránit." Všichni sebou trhneme. "On bude chtít jen mě a Natsua. Nechci, neodpustila bych si, kdyby se vám, nebo někomu z vesničanů něco stalo." Mluvila dál. "Ale vím, že to sami nezvládneme, proto bych vás chvěla požádat o složení týmu, který by nás potom našel a pomohl nám v boji i osvobození dalších novomanželů." Vylezlo z ní nesměle. Lucy. Opírá se o Wendy. Nic jí není. Nepřemýšlím, vrhnu se jí do náruče. Já se o ni tak bál. "Lucy, jsme všichni moc rádi, že už dýcháš, ale vysvětli mi, co vlastně po nás chceš." Vyzval ji stařík. Lucy se mnou kolem krku se dobelhá k pohovce. Posadí se a začne vysvětlovat:"Podle všeho bude otec chtít jen mě a Natsua, a aby nás dostal,  tak se před ničím nezastaví. Chci, aby jste v prvotní řadě chránili sebe a vesničany. Věřím, že sebe i mě ochrání Natsu, ale kdyby se to nepovedlo, budeme potřebovat někoho, kdo nás vystopuje a pomůže nám." To vysvětlila úplně skvěle. "Ano,  Lucy, to je dobrá taktika." Ušklíbne se Gray. "Takže něco jako záchranný tvým." Pokývá hlavou mistr. "Já se hlásím." Erza. "Já taky." Gajjel. "Já jdu s vámi." Odhodlaně se hlásí Wendy. "My  jdeme taky." Přidá se Juvia a chytne Grae za ruku. Juvie? Jak? Co? Všichni na ni vyvalíme oči. "Kdy, jak ses sem dostala?" Vyleze ze mě. "Nenechám se odloučit od Grae zvlášť, když jde o Lucy. Rival v lásce. Navíc je to má kamarádka." Pokrčí rameny. Další skvělé vysvětlení. "Všem moc děkuju. Za všechno." Slzely Lucy oči."Lucy, měla by sis jít odpočinout, zítra máš velký den." Zašvitořila Mira. "Natsu, zlato, už ze mě můžeš slézt? Chtěla bych se rozloučit s našimi přáteli." Oslovila mě má snoubenka a já si až teď uvědomil, že se k ní stále tisknu. Vyskočím na nohy a galantně jí pomohu vstát. Ke každému v pokoji přistoupí, obejme ho a pořádně se rozloučí. Jakoby čekala to nejhorší. Na konec zmizí v ložnici. Všechny pohledy teď směřují na mě. Dám si ruce do kapsy. Počkat, skoro jsem na to zapomněl. Ta šipka. Vytáhnu ji a pořádně si ji prohlédnu. To si snad dělá prdel. Je na ní nápis: Majetek Juda Heartfilia. A z druhé strany úplně malým písmem.
Zástava srdce
v případě vyléčení možné vedlejší účinky.
Ztráta vědomí, ztráta rovnováhy, deprese, noční můry, halucinace, třes, náhlá slabost a únava.
Jen co to dočtu, tak mi šipka vypadne z ruky a mé nohy mě nesou do ložnice. Zkontrolovat Lucy. Otevřu dveře a pohlédnu na postel. Leží tam a valí na mě oči. Usměji se na ni a zase zavřu. Otočím se zpět k členům naší úžasné rodiny. Erza má v ruce šipku a vypadá, že asi vybouchne. Všichni se tváří na nejvýš vážně. Ano, ta šipka ji měla zabít. Máme jen obrovské štěstí, že jsme si toho všimli včas a že máme Wendy. Jinak by zítra místo svatby mohl být pohřeb. Sednu si na zem. "Proč..." vydechnu. Proč se ji její otec snaží zabít? Proč jí to dělá?
Zabiju ho, už to chci udělat dlouho. Jestli se zítra naskytne příležitost, tak ho zabiju. Zítra, zítra je 93% možnost, že se nás pokusí zabít nebo unést. A já se nevzdávám bez boje. A po těch zkouškách, kterými jsme museli projít, už rozhodně ne! Zatínám pěsti a snažím se nevnímat lítostný pohledy svých blízkých. "Pokud si pro vás zítra přijdou, tak jim pořádně nakopem prdele!" Vysloví přání všech Gray. Vím, že to, co se děje Lucy, je pro něj dost těžké. Ona je pro něj jako mladší sestra, kterou nikdy neměl. Jednou, když se opil, tak mi to řekl. Pamatuju si, že tehdy, když to vyslovil, tak se od někud objevila Juvia a začala ho obímat a líbat. Od té doby jsou vlastně spolu. 2-3 měsíce. "Jo." Šeptnu. Co to se mnou je? "Tak mládeži, je pozdě a zítra nás toho čeká hodně. Takže do pokojů a spát." Ozve se stařík. Všichni se začnou zvedat, každý mi stiskne rameno a odchází.
Odešli, jsou pryč. Měl bych jít za Lucy, musím ji hlídat, kdyby se objevily ty vedlejší účinky. Vstanu, jdu do ložnice.   Lehnu si do postele a přitáhnu si Lucy k sobě. Nechvěje se, takže ještě nespí. Je celá napjatá. "Jsem u tebe a budu tě chránit. Už napořád." Zašeptám jí do ucha. Má zavřené oči a neodpovídá, ale já vím, že to slyšela. Všechny její svaly se uvolnily a ona začala poklidně odplouvat do říše snů. Miluju ji. Má poslední myšlenka, než tam odpluju taky.