Neymar's fucking true (CZ) [1. série] ✔

56. Chvilka slabosti

Snad se bude líbit. ... :))

Pohled Neymara

Tak teď nevím co na to odpovědět. Totálně mě vyvedla z míry.
"Co vlastně ode mě chceš?"
"Chci, aby si byl prostě se mnou. Podporoval mě a nehádal se se mnou o takových věcech." opřela se o zábradlí.
"A to nedělám?" zvedl jsem obočí.
"Si vážně debil, Neymare. Nech to bejt. Až si to rozmyslíš a uvědomíš, tak se třeba ozvi." řekla, odstrčila se od zábradlí a šla schody nahoru. Neymare, nenech si jí ZNOVU nechat utéct!! Řvalo mi v hlavě. Neymare, rozmýšlej rychle! Bez váhání jsem přeskočil nízké zábradlí a utíkal za ní do schodů.
"Carol, počkej!" chytl jsem jí za ruku a tím si ji k sobě otočil. Brečela.
"Co ještě chceš?"
"Miluju tě" řekl jsem a utřel ji slzy z tváře. Ona se jen mírně usmála a jednu mi vpálila. Nevím co jsem čekal. Ale asi mír, protože sama řekla, že si to mám vyžehlit sám. Tak to dělám a ona mi vrazí?? Tak co teda po mně ještě chce? Ignoroval jsem své myšlenky a pevně si jí k sobě přitiskl a dal jí pusu. Bude další facka!? Říkalo moje podvědomí. Nic. Odpojil jsem se od ní a podíval se do jejích krásných očí.
"Konečně ty pako" zasmála se, chytla mě za krkem a znovu spojila naše rty. Kurva, cože? Prvně se chová tak a po druhé tak? Jsem dost zmatený. Asi jí ještě pracují hormony z těhotenství. Pokrčil jsem mírně rameny a pevně ji chytl za pás. Nasál jsem její vůni a užíval si to pevné objetí. Po nějaké té chvilce jsem se chtě, nechtě musel obtáhnout a jít na trávník trénovat.

Pohled Carol

Za měsíc

Je 8 hodin večer a já sedím s čajem u okna na svém krásném zavěšeném křesílku a koukám na noční Barcelonu. Venku po dlouhé době prší. Všude na světě padá smích nebo svítí zimní sluníčko, jen tady v Barceloně prší. Je konec zimy, tak co očekávat. Usrkla jsem si z horkého čaje a víc se zabalil a do deky, kterou jsem měla zakryté záda. Na sobě jsem měla dlouhé tričko nad kolena, podkolenky a kraťasy. Ptáte se jak to je mezi mnou a Neyem? Od naší větší hádky jsme spolu a zatím v klidu. Jo, párkrát jsme se chytli, ale byli to samé kraviny. A jestli se ptáte jestli jsme od té doby spolu spali,tak vám dám jedinou odpověď. NE! Divím se, že to Ney vydržel. Už jsou to skoro 3 měsíce co jsme naposledy spolu spali.
Vzpomněla jsem si na naše miminko, o které jsem před měsícem přišla. Nahrnuly se mi slzy do očí. V tu chvíli někdo mírně zazvonil. Trochu jsem se lekla, protože jsem nikoho nečekala. Položila jsem hrnek s čajem na parapet, neochotně stoupla z vyhřátého křesla a šla otevřít. Pomalu jsem otevřela dveře a nakoukla na dotyčnou osobu za dveřmi. Stál tam Ney s kapucí na hlavě.

Takže ... Tak nakonec jsem dala mír mezi nimi. :D Ale asi nebude na dlouho :/ :DD Ale to si ještě rozmyslím. ;) :D 
Omlouvám se za všechny chyby. :) 
Moc děkuji za čtení, potěšující komentáře a VOTES!! :333 
Další díl ve středu. :) 
Užijte si zbytek pondělí a pokuste se přežít zbytek týdne. :D :)