Neymar's fucking true (CZ) [1. série] ✔

13. Krásně strávený páteční večer 1.část

Vítám vás u nové části mého příběhu. :DD Doufám, že se bude líbit.

Dojedli jsme oběd a šli zpátky do práce, kde se toho moc nestalo, teda až na to, že mi volal Neymar ohledně naší sázky. "Čau poražená." zasmál se. 
Protočila jsem očima "Haha, směšný." 
"Já se směju."
"Nemůžu s tebou moc dlouho vykecávat, jsem totiž v práci. Narozdíl od někoho.Tak vyklop co potřebuješ." 
"Okey slečno nedočkavá. Na páteční večer jsem nám rezervoval stůl v jedný luxusní restauraci." řekl docela nedočkavě.
"Dobrý, ale to mě nemusíš rušit při práci. Mohl si zavolat později." zasmála jsem se.
"Víš jakou mi dalo práci tu rezervaci sehnat?"
"To je to tak vyjímečný místo?" 
"Jo to je."
Zasmála jsem se. V tom mi do kanceláře vběhla Bella. "Carol, našla jsem ti byt."
"Nekecej." překvapeně jsem odpověděla. 
"Volala jsem tý kamarádce.."
"Ty seš skvělá." nadšeně jsem jí skočila do řeči.
"No, ale je v tom jeden háček. Musíš tam jít v pátek večer, je to poslední šance ten byt získat. Jinak to prošvihneš."
"V sobotu by to nešlo?" zklamaně jsem řekla. 
"ee" zakroutila hlavou na nesouhlas. 
"Promiň, ale budeme to muset odložit." řekla jsem Neymarovi do mobilu.
"To je v pohodě. Začínám si zvykat." řekl a položil hovor. 'Co mu zase je?' řekla jsem si duchu. Nahlas jsem vydechla a chytla se oběma rukama za čelo.
"Pokazila jsem něco?" řekla Bella. 
"Ne v pohodě." usmála jsem se. Nevím jestli to vypadalo jako úsměv nebo jako úšklebek. 
"Okey, tak já jdu." jen jak to dořekla zavřela za sebou dveře. 

V pátek

Nechci se jít podívat na byt sama. Ptala jsem se holek, ale ty už mají vlastní plány a kluci jsou na tom stejně. Nikdo jinej než Neymar mě nenapadl. Zkusím štěstí a zavolám mu. Doufám, že na mě není nasranej. Lehla jsem si na postel a vytočila jeho číslo. Docela dlouho to zvonilo než to zvedl. "Prosím? U telefonu Rafaella." řekl mile dívčí hlas.
"ehm, Ahoj tady Carol. Je tam někde Neymar?" překvapeně jsem řekla. 
"Neymar je právě se sprše. Mám mu něco vyřídit?"
"Aha. Vyřiď mu ať mi potom zavolá. Děkuju." 
"Dobře. Ahoj" 
"Ahoj" vypla jsem hovor. Co to bylo za holku? Říkal, že nemá přítelkyni. Vrtalo mi hlavou. Podívala jsem se na hodiny, bylo půl šesté. Nejvyšší čas se začít chystat. Po cestě do šatny jsem se začala vyslíkat až jsem skončila u spodního prádla, to jsem si nechal. U skříně jsem se rozhodovala co na sebe, tak jako vždycky. Jedna noha dr.... . Začal mi zvonit mobil. Rychle jsem strčila druhou nohu do černých kraťasů a utíkala pro mobil, který ležel na posteli. Než jsem doběhla, dotyčná osoba to položila. Podívala jsem se kdo mi volal -Neymar-. Začal mi zvonit mobil v ruce, zase Neymar. Zvedla jsem mu to a on hned na mě spustil. "Tak ty chceš, abych ti zavolal a když ti volám tak mi to nebereš."
"Už si skončil?" zeptala jsem se ho.
"Jo. Co si chtěla nebo pořád chceš?" už byl zase milej.
"Nechtěl by si jít se mnou prohlídnout ten byt? Alespoň mi pomůžeš si vybrat."
"Fajn. V kolik tam máš bejt?"
"Moc nadšeně to neříkáš. Nejpozději v 8."
"Dobře, přijedu pro tebe."
"No tak to ne. Já přijedu pro tebe. Mám to určitě po cestě."
"Hádat se nebudu, protože hádka s ženskou nekončí dobře." smál se.
"haha. Kde bydlíš?"
"Carrer el doctor Joaquín Albarrán. Číslo domu 28" (Pravdivá adresa!!)
"A to je kde?" zasmála jsem se.
"No vidíš, stejně nevíš kde to je. Přijedu pro tebe za 15 min čekej před hotelem."
"Ale ...." nestihla jsem dopovědět, protože zavěsil. Mobil jsem položila znovu na postel a šla se dooblíkat. K černým kraťasům jsem si dala červené tílko, na to jsem oblíkla volný černý crop top a nazula si černé kotníkové ponožky a černé tenisky. Před zrcadlem jsem si upravila vlasy tím, že jsem je rozpustila a rozčesala. Nakonec jsem na ně dala červenou snapback s černým kšiltem. Do kapsy u kalhot jsem si dala mobil, všude jsem zhasla a zamkla pokoj. Vyšla jsem před hotel a uviděla opírajícího se Neymara o kapotu auta. To jeho oblečení (černé volné rifle, černé tričko, modrá mikina s černými rukávy a modrobílá snapback) a jak tam tak stojí, vypadá jako 'Bad Boy'. :DD Kurva proč mi to dělá? Vypadá kurevsky sexy. Dneska se budu muset dost ovládat, abych na něho neskočila. Jak to dělá, že je vždycky tak sexy? Nebo připadá jen mě tak sexy? Říkala jsem si po cestě k němu "Si tu brzy."
"Já vím." mrkl na mě. Odlepil se od kapoty auta, přešel ke dveřím u spolujezdce a jako pravý gentleman mi otevřel dveře. "Děkuji" řekla jsem mu a nastoupila do auta. Ney zavřel dveře, obešel auto a nasedl na místo řidiče. "Kam mám jet?" nastartoval auto.
"Carrer del dr. Fleming"

V autě 

"Počkej, kam jedeš?" nechápavě jsem se zeptala, protože jel na opačnou stranu než měl jet. 
"Překvapení" zasmál se.
"Nemám ráda překvapení!" zkřížila jsem si ruce na prsou. 
"Neboj." pohladil mě po levém stehně.
"Já jsem neříkala, že se bojím, ale že nemám ráda překvapení." 
"To je skoro stejný" podíval se na mě a mrkl. 
"Ne, ...." chvilku jsem se odmlčela   "to není."  dokončila jsem rozdělanou větu.
"Jak myslíš. Jinak dneska ti to sluší. Je to snad poprvé co tě vidím bez podpatků a že máš na hlavě snapback, která ti moc sluší. Kurva to už jsem říkal. Měla bys je nosit častěji." 
"Děkuju" poslala jsem mu vzdušnou pusu.  Na to nic neodpověděl, jen přemístil svou pravou ruku z řadící páky na mé levé stehno. "To jste si dovolil trochu moc pane Santosi." podívala jsem se na něho se zvednutým obočím a snažila jsem se vypadal nechápavě, ale koutky ústy mi cukali do úsměvu. Zase neodpověděl a svou ruku posunul výš. "Pane Santosi." snažila jsem se mluvit výhružně, ale opět mi to moc nešlo. 
"Přejete si něco slečno Roso?" zadíval se mi do očí a přidal plyn. 
"Jo, aby ses díval na cestu a nechal těch pičovin!" taky jsem se mu dívala do očí. 
"Dívám se na cestu a nic nedělám." vrátil zrak zpět na silnici přes sebou. Na to jsem mu nic neodpověděla. Zadívala jsem se ven z okýnka a sledovala krásný západ slunce. Západ slunce? "Pane bože, kolik je hodin?" vystrašeně jsem vyjekla.
"Klid. Je teprve 5 min po šestý." uklidňoval mě Ney, tím že mě hladil po stehně.
"Zeptal ses?" zasmála jsem se.
"Naco bych se mě ptát?" nechápavě se na mě podíval a potom zpátky na silnici.
"Jestli si můžeš dát svou ruku na MÉ steno?" slovo -mé- jsem zdůraznila.
"A vadí ti tam MÁ ruka?" taky zvůraznil slovo -má-.
"Ne" rty jsem dala do tenké linky, sklopila pohled a trochu se začervenala.
"Tak vidíš." bylo chvíli ticho až zase promluvil Ney "Jsme na místě tvého překvapení."
"Děláš si ze mě srandu?" zasmála jsem se.

Tenhle díl jsem původně rozdělila na dvě části, ale nakonec je rozdělen na tři. :D 
Jaké myslíte, že bude to překvapení? :D
Děkuji za komentáře a votes, které vždy potěší! :)