Neymar's fucking true (CZ) [1. série] ✔

35. "Co tady děláš?"

Snad to bude, alespoň za něco stát. Myslím ten díl :D :) Jak já miluju dvojsmysly :D

Začala hrát hymna Barçi, na kterou si celý stadion stoupl a začal zpívat, tak jako Santi. Stadionem se rozezněl zvuk vycházející z píšťaly rozhodčího. Santi celou dobu řval a spolupracoval s ostatními fanoušky a lhala bych, kdyby neřekla že i já na tom byla podobně. Měla jsem potřebu, alespoň něčím podporovat svého dokanalého nového utajeného přítele. U nohou měl míč Ney a sprintoval s ním dopředu, ale cestu mu skřížil Filipe Luis, tím že mu podrazil nohy. Rozhodčí nějak nereagoval. Moje reakce byla taková, že jsem rychlostí blesku stoupla a začala nadávat "Na co čumíš? Pískni to ty ..." radši jsem nepokračovala. Podívala jsem se na Santiho, který se na mě překvapeně díval a zároveň se mi smál.
"Teda ségra, to bych do tebe neřekl." zasmál se.
"Sklapni" vyplazla jsem jazyk a dal sledovala dění na trávníku. Znovu se poznal zvuk píšťaly, která oznamila konec první půlky.
"Jdu jenom na záchod. Tady máš peníze, kdyby sis chtěl něco koupit." podala jsem mu peníze a odešla na záchod, který jsem nestihla v hotelu kvůli Santimu, který mě hnal na stadion. Docela rychle jsem našla záchod a udělala svou potřebu. Zrovna jsem vycházela ze stánku s občerstvením, když jsem do někoho narazila. "Omlouv..." zarazila jsem se. "Co tady děláš?" řekla jsem zvýšeným hlasem.
"Jsem na fotbale?" tak debilně se uchechtl David.
"Haha, jaká to náhoda, že si zrovna v Barceloně na fotbale."
"Náhoda nebo osud." mrkl na mě.
"Ani jedno."
"Ale zlato přece na mě nejsi pořád naštvaná? Já si chtěl jen trochu pohrát." vzal si do pusy brčko a napil se nejspíš Coly. (v médiích)
"Říká ti něco hračkářství? Když si chceš hrát kup si panenku. Debile" poslala jsem mu vzdušnou pusu a šla jsem zpět na své místečko.
V druhé půlce byl stav pořád nerozhodný, ale stav se změnil až v 87 min, kdy si nahrál Messi s Neyem a byl z toho krásnej gol. Díky bohu už jsem toho kripla nepotkala. Kde se tady vůbec vzal?

Další den

Vybrala jsem si krásně pohodlnější gauč. Jo včera po zápase jsme jeli na hotel, kde jsme si zbalili potřebné věci a jeli jsme do bytu.
"Ségra, co bude na snídani? Ptám se, protože v lednici a ani nikde jinde nic není." zeptal se mě Santiago zatímco já skládala deky a gauč.
"Tak pojedeme nakoupit a do hotelu pro zbytek věcí."
"To zní jako dobra nabídka. Beru ji."
"Tak se jdi nachystat." ukázala jsem na dveře od obýváku, který je spojen s kuchyní.
Já si zatím vytáhla oblečení z kufru a oblíkla si tmavě modré uplé džíny, světle modré tílko s nápisem 'finito' a černou mikinu. Než Santi vypadl z koupelny zašla jsem si na balkon. Měla bych si sem koupit nějaký křesílko. Jo další výplata půjde na další kraviny do bytu.
"Ségra, kde seš?" uslyšela jsem jak Santi řve po bytě. Ach jo, ten kluk mě nenechá chvilku na pokoji. Vrátila jsem se zpět do bytu a zavřela za sebou francouzské dveře, které vedou na zmiňovaný balkon.
"Tady. Už seš hotovej?" zeptala jsem se ho.
"Jo, ale jak vidím ty ne." udělal znuděnej ksichtík.
"Hele, nech si ty keci jo." ukázala jsem na něj prostředníček a odešla do koupelny. Vlasy jsem si jen rozčesala a namalovala si řasy. Na chotbě jsem si obula vansky a na hlavu jsem si dala modrou snapback. Auto jsem měla zaparkované v podzemních garážích, které máme pod domem a vzejd do nich je z druhé strany.

V obchodě

Myslela jsem, že koupíme jen ty nejpotřebnější věci, ale situace je taková, že máme narvaný košík. Santi už chtěl dát do koše další balíček chipsů.
"Tak to zase vrať zpátky." ukázala jsem na sáček.
"Proč?" zvedl levý koutek úst.
"Pro hovna asi. Nestačí ti 3 balení?" opřela jsem se o košíl a dívala se na něj podrážděným pohledem. Ten kluk jestli jednou vyroste, tak se z toho posere a bude zase v prdeli. Vážně neumí zacházet s penězi.
"No stačí, ale tenhle má jinou příchuť."
"Tak vem jeden z těhle sáčku a vem si místo něho tenhle." dost jsem se nervovala.
"Ne, to bych potom neměl 3 sáčky solených."
"Santiago, začínáš mě pěkně srát." zvyšovala jsem hlas.
"Santiago poslechni svou sestru!" ozval se za mymi zady mužský hlas. Ach ne... Pomalu jsem se otočila a uviděla toho kokota.
"Co tady děláš?" už jsem byla vážně vytočená.
"Nakupuju?" uchechtl se a napil se z kelímku s brčkem. Proč pořád má nějaký kelímky s brčkama?
"Opět ta velká náhoda, že na sebe narazíme zrovna v tomhle obchodě." podrážděnost v mém hlase nešla přeslechnout.
"Rád tě zase vidím Davide." vložil se do naší debaty Santi a podal si přátelsky s ním ruku. Vražedně jsem se na něho podívala. Odkud ho kurva zná?
"Santiago už musíme jít. Mám ještě práci." chytla jsem ho za tričko a přímo jsem ho od něj odtáhla. Teď jsem byla vážně vytočená. U pokladny jsem vyložila nákup a zaplatila. Jak jsem byla vytočená, tak jsem nákup naházela do kufru a vyjela na hotel.

V autě jsem nervozně bubnovala do volantu "Odkud znáš Davida?"
"Je to od mamčiny kamarádky syn. Ty ho nemůžeš znát, protože ony dvě se znají od tý doby co si se odstěhovala." v klidu mi odpověděl.
"Si děláš prdel ne? To je ale kretén." musela jsem se nějak uklidnit a proto jsem si pustila nehorázně nahlas písničky. David je tu bezta jen kvůli tomu, že se o tom bavili naše matky. Celou cestu jsem přemýšlela kde se tady vzal. Zaparkovala jsem v hotelových garáží a šla si zbalit zbytek věcí, které jsem nacpala do 4 kufrů. Na recepci jsem se odhlásila z pokoje a popřála jim krásný zbytek dne, tak jako oni mně.

Napadlo mě ho sem opět dát, aby tu dělal nějaké problémy, a aby to nebylo tak nudné a mělo to nějakou tu akci a reakci. :D Jinak v dalším díle se můžete těšit na další mužskou postavu.
Chtěla bych moc poděkovat za 4,9 K zhlédnutí a 319 votes. :3 Nečekala jsem, že se to bude tak číst.
Kdyby jste chtěli tak další díl bych mohla dát ještě dneska večer nebo zítra. Je to na vás! :)