Neymar's fucking true (CZ) [1. série] ✔

22. Obrácení skóre

Po necelém týdnu nová část, tak doufám, že se budu líbit. :) 

Vyběhl jsem na hřiště s úsměvem a z pocitem štěstí a spokojenosti, ale hlavně jsem byl klidnější. I když na tabuli, která ukazovala stav zápasu to tak nevypadalo. Ozval se zvuk vycházející z píšťalky a druhá část zápasu začala. Soupeři drželi míč a snažili se dát další gól. Už byli se vápně, když Dani dal skluz a míč uklidil do bezpečí, teda zatím, protože mají rohový kop, který se jim nepovedl a my vytváříme proti útor. Jordi Alba mi nahrál míč a já šel sólo. Nahrál jsem si prvně se Suarezem a potom s Messim, pokusil jsem se vystřelit na bránu.
.
.
.
.
.

Góóóóóóóóól! Všichni začali řvát a oslavovat. Bylo vyrovnáno 1:1 v 55 min. Rozeběhl jsem se za Messi, protože on byl poslední kdo mi nahrál a skočil jsem na něho a za chvíli i zbytek týmu. Po oslavě gólu jsme se vrátili na svá místa. Za deset minut znovu padl gól do soupeřovy brány, který dal Suarez. Vedli jsme 2:1. Do konce zápasu jsme se snažili udržet tohle skóre a taky se nám to povedlo. Ozvalo se dvakrát zapískání na píšťalku a to znamenalo konec zápasu. Podal jsem si ruku s protihráči a s rozhodčím a odešel jsem do šatny. Za chvilku přišel zbytek týmu i s trenérem "Vážně stačil jeden telefonát? Asi ano, protože ty seš jak vyměněnej!"  řekl Enrique.
"Hlavně jsem klidnej, že je na živu." řekl jsem a usmál se.
"Musím vás kluci pochválit, dneska jste hráli dost dobře. Jsem rád, že jste obrátili skóre a máme 3 body k dobru." pochválil nás Enrique. Ještě jsme něco probírali a potom šli do sprch a obléct se. Nasledovali rozhovory s novináři a potom hurá domů.   

Pohled Carol

Za 7 hodin letu jsem si totálně vymlátila baterku. Do Lisabonu jsem přiletěla po 6 hodině večer. Před letištěm jsem si stopla taxi, které mě dovezlo před náš dům. Zazvonila jsem a čekala než mi přijde někdo otevřít. Dveře se otevřeli a z nich vykoukla máma "Carol" vypískla a skočila na mě, aby mě objala. Po snad 10 min objetí mě pustila a já konečně mohla jít domů. Kufr a batoh jsem si nechala v předsíni a šla jsem za mamkou do obýváku. "Carol" naráz zakřičeli táta, brácha a ségra. Lukas, tak se jmenuje sestry snoubenec, jen kývl hlavou na pozdrav. Postupně jsem se s každých objala, nakonec to skončilo tak, že jsme seděli v obýváku do půlnoci a povídali si. "Spát budu ve svým pokoji?" zeptala jsem se mamky. 
"A kde jinde?" zasmála se. 
"Tak nevím jestli jste z toho pokoje neudělali něco jinýho." mykla jsem rameny.
"Udělali jsme z toho pokoj pro hosty, ale nic jsme tam neměnili."  
"Dobře je mi to jedno. Půjdu se vykoupat a potom spát, tak dobrou noc." dala jsem jí pusu na tvář a odešla jsem do svého pokoje. Kufr mi sem donesl taťka, ze kterého jsem si vytáhla věci na spaní, hodila jsem mobil na nabíječku a šla jsem se umýt. Do postele jsem ulehla před 1 ráno.
Ráno jsem vstávala v 11, no teda skoro v odpoledne jsem vstávala. Oblíkla jsem si riflové kraťasy s tyrkysovým tílkem a riflovou bundou. V koupelně jsem se namalovala (linky, řasenka, světlá červená rtěnka) a udělala si chaotický drdol. V kuchyni jsem se společně s bratrem nasnídala, teda musela jsem prvně něco připravit "Kde jsou všichni?" zeptala jsem se, protože doma byl jenom Santiago, jméno mého bratra. (to jméno se mi strašně líbí. A jo je z filmu Mexická vlna/ goooal :3 :D ) 
"Ségra s Lukasem jeli něco vyřizovat, mamka jela nakupovat a taťka šel do práce." odpověděl mi s plnou pusou všeho možnýho. 
"Fůj, Santi! Zavři tu pusu." otočila jsem hlavu, abych na něj neviděla. "Kdy odjela máma? Potřebuju auto." 
"Asi před hodinou a něco." 
"Díky. Chceš, abych ti udělala snídani?" odpověděla jsem a zároveň se ho i zeptala.
"Jo chci"odpověděl mi. Přešla jsem k ledničce, ze které jsem vyndala vajíčka, šunku, kečup a hořčici. Napadlo mě udělat nám na snídani vaječnou placku. Na sporák jsem si nachystala pánvičku a dala na ní trochu oleje, mezitím co se pánev nahřívala jsem si v hrníčku rozmíchala 3 vajíčka a následně je nalila na pánev. Na vršek jsem položila 3 plátky šunky, osolila a opepřila. To stejné jsem udělala i sobě. Ještě jsem na pánvi osmažila chléb a jednu porci jsem podala Santimu a druhou jsem si položila na stůl. Při naší pozdní snídani nás vyrušila přicházející máma s plnýma rukama tašek. "Ahoj. Vidím, že tady se teprve snídá. Jinak dobrou chuť." řekla hned po tom co nás uviděla.
"Jojo, pozdní snídaně." zasmál se Santi.
"Mami, můžu si půjčit auto?" zeptala jsem se s psíma očima, protože mamka mi nikdy nechtěla půjčit své auto.    
"Naco? Víš moc dobře, že ho nerada půjčuji." zamračila se.
"Potřebuji si něco vyřídit a chci zamluvit nějaké věci na rozlučku a na svatbu." 
"Tak dobře..." nastavila ruku s klíčem ke mně "Ale ne, že se ti něco stane!" stáhla ruku k sobě. 
"Prosím tě. Dej mi ty klíče." nastavila jsem ruku. Moc se jí nechtělo mi je dát, ale nakonec mi je stejně dala. Dojedla jsem, talíř s příborem jsem dala do myčky a chystala se vyjet směr město. V pokoji jsem si vzala černou kabelku se slunečními brýlemi. V předsíni jsem si obula své milované černé vansky "Já jdu. Čau" zakřičela jsem a zabouchla za sebou dveře. Přešla jsem k naleštěnému Mercedesu Benz GLC hnědé barvy a nastoupila. Vyjela jsem do města a zapnula rádio. Mami co to posloucháš? Řekla jsem si v hlavě, když v rádiu začali hrát písničky snad z 50-tých let. Přeladila jsem si to na 'moderní stanici', kde hráli písničky téhle doby. Díky bohu. V Lisabonu jsem si vyřídila potřebné věci do práce a potom jsem zašla do kosmetického salonku, abych objednala sebe a sestru na zítra, protože zítra mám velké plány. Všechno jsem měla vyřízené za 2 hodin. 

Večer 

Seděli jsme v obýváku s mamkou a s Valerií, jméno mé sestry a dívali jsme se na zprávy o spadnutí letadla. Po zprávách jsme si povídali o přípravě na svatbu, když v tom přiletěl do obýváku Santi. 
"Carol, budeš se se mnou dívat na fotbal?" zeptal se mě. 
"Teď ne, teď tu něco řešíme, třeba jindy." odpověděla jsem mu, on přikývl a odešel do svého pokoje. 
"Když jsme u toho fotbalu. Co to bylo v novinách?" zeptala se mě Val. 
"Myslíš to, že chodím s Neymarem?" sedla jsem si do tureckého sedu a naklonila se na její stranu. 
"Teď jsem si vzpomněla. Slíbila si mi, že mi to vysvětlíš. Tak můžeš začít." řekla mamka. 
"S Neymarem nechodím, jsme jen přátelé. Poznali jsme se, když jsem s nimi byla na služební cestě ve Washingtonu a on mě potom pozval na večeři. Nic víc, ani nic míň." pár věcí jsem jim zatajila, protože jim přece nemůžu říct, že spím s Neymarem. Za 1. by brácha s mamkou začali vyvádět a za 2. všechno vědět nemusí, jsem dospělá můžu si dělat co chci. 
Po půl hodině a něco: 
"To si ze mě dělá prdel ne? Ty vole Neymare prober se, hraješ jak debil. O míč tě jednoduše oberou a ani na tu bránu se pořádně netrefíš a k tomu se pořád válíš." řval Santi z pokoje. Zasmála jsem se a až po tom jsem si vzpomněla, že mám napsat holkám sms a i Neymarovi. Vyletěla jsem ze sedačky jako blesk a letěla do pokoje. Rychle jsem napsala smsky holkám a s mobilem v ruce šla k Santimu do pokoje. "Tak jak hrajou?" zeptala jsem se. 
"Na hovno! Prohráváme 1:0 a k tomu je Neymar úplně mimo. Doufám, že bude střídat jinak prohrajeme." nervoval se Santi.
Zasmála jsem se "Je pauza?" zeptala jsem se. 
"Jo je. Teď si mi připomněla, že jsem si chtěl udělat popkorn a nalít colu na uklidnění." řekl Santi, stoupl a odešel do kuchyně. Já jsem přešla do svého pokoje, zavřela jsem dveře a vytočila Neymiho číslo. (telefonát v minulém díle) 

Za 25 min 

"Kurva goooool" zařval Santi z pokoje. 
"Santiago, mírni se s těmi sprostými slovy!" zakřičela na něho mamka. 
"Promiň, ale Neymar je znovu zrozený." zakřičel jí nazpátek a zasmál se. 
"Mami nech ho, stejně to nemá cenu. Zbytečně se nervuješ. Pojď radši přemýšlet nad tím dortem." uklidňovala jí Val. Opět jsme seděli v obýváku zavalení papíry, kvůli svatbě. Za deset minut se opět ozvalo ze Santiagového pokoje "2:1" křičel snad na celý dům. Jen jsem se zasmála a dál se věnovala papírům. 

So.... Další díl za námi. :D Doufám, že se líbil. Vím je trochu delší, ale dřív jsem to ukončit nemohla. 
Děkuji za komentáře, které vždycky moc potěší. :) A taky děkuji za VOTES :3 
Další díl možná o víkendu. :))