Neymar's fucking true (CZ) [1. série] ✔

21. Mrtvá?

Připravte si kapesníčky, protože tenhle díl bude trošičku smutnej, teda jestli se mi to povede. :D Doufám, že se bude líbit. :)

Nesnáším zvuk budíku, nejradši bych ho vzala a vyhodila. Chvilku jsem se převalovala v posteli a potom se protáhla a stoupla. V koupelně jsem udělala ranní hygienu, namalovala jsem se a učesala. Z koupelny jsem přešla do šatníku, kde jsem si ze zbylého oblečení musela něco vybrat na sebe. Nakonec jsem se rozhodla pro černé kalhoty s vysokým pasem, černý crop-top, vojenskou košili a černou snapback. Na nohy jsem si dala černé vansky, samozřejmě nemohli chybět černé pilotky se zlatými náušnicemi a řetízkem. Vzala jsem si batoh a kufr a šla dolů na snídani. Po snídali jsem si před hotelem stopla taxi, které mě odvezlo na letiště. Vystoupila jsem a šla do hlavní haly, kde jsem vyřídila potřebné věci. Hodinu jsem čekala na moje letadlo do Lisabonu než ohlásili, že už se může nastupovat. Zvedla jsem se z docela pohodlné sedačky a šla směrem letadlo. Už jsem se těšila až si znovu sednu, ale to si budu muset ještě chvilku počkat, protože do letadla je dost dlouhá fronta. Po asi 20 min jsem se konečně dostala dovnitř a pohodlně se usadila do sedadla. Zapnula jsem si pás a sledovala jsem z okýnka jak se letadlo dalo do pohybu. Chvilku jsem se dívala z okýnka, ale po chvilce mě to přestalo bavit, tak jsem si z batohu vytáhla sluchátka a z pravé kapsy mobil. Zaposlouchala jsem se do písniček a pomalu se mi začali zavírat oči, až jsem usnula.

Pohled Neymara

Po obědě jsem usnul na gauči společně s Davim. (v médiích) Vzbudil jsem se po 2 hodinách. Opatrně jsem vstal, tak abych nevzbudil Daviho a vzal jsem si mobil z nabíječky. Podíval jsem se jestli mi nepřišla smska od Carol, že už přiletěla, ale nic jsem tam neměl. Zaslechl jsem nějaké hlasy a vzlyky kuchyně. Rozešel jsem se směr kuchyně, ale zastavil jsem se těsně u jejich dveří, protože jsem uslyšel jak se o mně baví Gil s Rafou, která brečí.
"Tohle by Neymar neměl vědět." řekl Gil.
"Musím s tebou souhlasit, ale stejně se to dozví s televize." vzlykla a odpověděla mu Rafa. Držel jsem se, abych tam nevletěl, ale zatím jsem se držel a taky jsem chtěl vědět víc.
"Hraje si sice na drsňáka, ale tohle neunese." řekl Gil sklesle. Fajn už jsem to vážně nevydržel a vletěl jsem do kuchyně.
"Co bych neměl vědět?" nervoval jsem se a rozhodil jsem rukama.
"Uklidni se!" zvýšila hlas Rafa.
"Neuklidním se dokud nezjistím co mi tajíte."
"Když ti to řekneme budeš ještě víc rozrušenej a nasranej." opřela se o stůl Rafa a vypadala, tak že za chvilku začne znovu brečet. Cože? Brečet, co se kurva stalo? proběhlo mi hlavou.
"Kurva řekněte mi co se stalo!" zvýšil jsem hlas.
"Alespoň zavři dveře do obýváku, ať nevzbudíš Daviho. To by nám ještě scházelo." řekla Rafa a ukázala na dveře od obýváku. Zavřel jsem dveře a čekal jsem co z nich vyleze, ale nějak se jim nechtělo mluvit, tak jsem jim naznačil rukou ať začnou.
"Řekneš mu to ty nebo já?" zeptal se Gil Rafy.
"Řekni mu to ty. Já nato nemám." řekla Rafa a ukápla jí slza. Začínám se docela dost bát, co z nich vyleze a jestli to bude nějaká kokotina, tak jim nakopu prdele.
"Neymare.." oslovil mě Gil, stoupl si a přešel kousek ke mně. Tím mě vyrušil z přemýšlením nad tím co se asi stalo.
"Poslouchám."
"Neymare brácho..., neříká se mi to lehce...., ale budu ti to muset říct než se to dozvíš od někoho jinýho. Znali jsme jí jenom chvilku, ale i tak to byla fajn holka...."
Přerušil jsem ho. "Nebavíte se o Carol žene? Prosím řekněte, že se o ní nebavíte a že je v pořádku." zavřel jsem oči a před pusu jsem si dal ruce, jako když se modlíte. Nastalo ticho.
"Tak kurva co se jí stalo?" zakřičel jsem.
"Spadlo letadlo do Lisabonu v 1 odpoledne. A ty si říkal, že dneska letí do Lisabonu kolem 12." řekla potichu Rafa a rozbrečela se.
"Je mi to líto brácho." objal mě Gil a poplácal po zádech. Zůstal jsem stát jako socha. Cože to právě řekli? V hlavě jsem si pořád opakoval, že to není pravda, ale moc to nepomáhala. Sice je to pravda, že letěla do Lisabonu dneska, ale přece to nemůže být pravda. NESMÍ! 
"Zapni si televizi nebo se podívej na internet." řekl Gil a tím mě vyrušil z mého přemýšlení a vzpomínání. 
"Kluci omluvte mě, ale jdu do pokoje. Nechci to slyšet znovu." řekla Rafa, stoupla ze židle a odešla z kuchyně. Sedl jsem si na její místo a do ruk vzal svůj mobil. Na internetu jsem si četl všechny zprávy, díval se na obrázky a videa, ale pořád jsem tomu nemohl uvěřit. Začal jsem brečet. Vím kluci nebrečí, ale když toho člověka máte dost rádi nejde to zastavit. Opřel jsem si čelo o stůl, zavřel oči a vší silou bouchl do stolu. "Kurva" zařval jsem si, protože jsem ze sebe musel dostat hněv a agresivitu, která ve mě teď byla. "Proč zrovna ona?" mumlal jsem do stolu. Něco mě napadlo. Rychlostí blesku jsem zvedl hlavu a na mobilu vyhledal její číslo na které jsem zkusil zavolat. Může to být omyl a Carol do toho letadla nemusela nastoupit. V mobilu bylo jen ticho. Kurva.

Další den 

Pořádně jsem ani nespal a to mám dneska zápas. Celej rozlámanej jsem vstal z postele a šel si dát sprchu, která mě doufám probere. Vylezl jsem ze sprchy s ručníkem kolem pasu a podíval se do zrcadla. Měl jsem pořádné kruhy pod očima a k tomu opuchlé oči. Udělal ranní hygienu, upravil si vlasy, oblíkl se a zároveň si sbalil věci na tréning a sešel jsem dolů na snídani. "Dobré ráno..... Ty teda vypadáš." pozdravila mě Marcelo hned po mém příchodu do kuchyně, ale potom se na mě pořádně podívala. 
"Dobré, ale jak pro koho." tvářil jsem se kysele. Na stole jsem si vzal připravenou snídani a dal se do jídla, sice jsem neměl vůbec hlad a ani chuť, ale něco jsem do sebe musel dostat. Marcela na mě něco mluvila, ale já jí nevnímal a myslel jsem pořád na Carol. Po snídani jsem se odebral do garáže a vyjel na tréning. Po cestě jsem málem způsobil autonehodu, jak jsem se nesoustředil na cestu. 

Na tréningu

Pokaždé když mě někdo pozdravil jsem jen kývl hlavou. Při převlékání do oblečení na tréning jsem se vůbec nezapojoval do konverzace. Vyšel jsem na hřiště a chystal ze sebe vybít duši. Dal jsem si pár koleček a rozcvičku. Když jsem se protahoval přišel ke mně Leo "Si v pohodě?" zeptal se mě. 
"Nechte mě." odpověděl jsem mu a šel si dát další kolečko. 
"Co mu je?" ještě jsem slyšel Piqueho jak se ptá Lea. Po uběhnutí kolečka jsem si vzal míč a vší silou kopal na bránu. Udělali jsme si skupiny a trénovali přihrávky, obehrávky a další věci. Následně si nás Enrique zavolal, aby řekl taktiku hry a základní sestavu, ve které jsem nemohl chybět a ukončil tréning. Rychle jsem se šel umýt a obléct a jel jsem zpět domů. 

Na stadionu 

Za chvilku začíná zápas a my se ještě rozcvičujeme na trávníku. Ještě pár přihrávek a jdeme zpět do šaten, kde si zopakujeme taktiku a jde se na věc. Tenhle zápas je pro tebe Carol, řekl jsem si v duchu. Na chodbě jsme si nastoupili na řad a vyšli na plný stadion lidí.
Písk. Fajn, zápas začal.
Blížil se konec první půlky a my prohrávali 1:0. Strašně jsem chtěl střelit gol, který bych věnoval Carol, ale vůbec se mi dneska nedaří. Písk, Písk. Ze svého místa jsem se odebral do šatny.
"Neymare! Co to bylo?" řekl docela nasraně Enrique hned po tom co vešel do šatny. Nestihl jsem odpovědět, protože hned pokračoval. "Jestli se nepolepšíš vystřídám tě!" rázně řekl. Chtěl jsem něco říct, ale začal mi zvonit mobil ve skříňce. Málem jsem se přerazil, abych ho rychle zvedl a podíval se kdo mi volá. Carol, pane bože Carol. Ona není mrtvá. Ona žije. Začal jsem se radovat a zvedl mobil. "Co se do prdele stalo?" spustil jsem na ní hned jak jsem jí to zvedl.  
"To je pěkný přivítání. Co by se mělo stát? Vybil se mi mobil a včera byl celou dobu na nabíječce a když jsem šla do města zapomněla jsem si ho doma." v klidu řekla.
"Ty si nebyla v tom letadle jak spadlo? Já jsem myslel, že je po tobě. Málem jsem dostal infarkt. Tohle mi nedělej!"
"Jo to letadlo, ne nebyla. Sice letělo z Madridu do Lisabonu, ale já měla přímí let z Barcelony do Lisabonu. Co bych asi dělala v Madridu?"
Pořádně jsem si oddechl. "Vždyť říkali, že letělo z Barcelony." divil jsem se.
"Tak to asi ne, ale je to bulvár ten vždycky udělá z komára velblouda." zasmála se. 
"Ani nevíš jak rád slyším ten tvůj smích, ale budu muset končit mám totiž zápas." zasmál jsem se. 
"Jo díky za připomenutí. Brácha ti vzkazuje, že dneska hraješ na hovno. Hodně štěstí v druhý půlce." zachichotala se. 
"Dívej se na druhou půlku a uvidíme. Zatím pa. Zavoláme si později. A příště mě neděs! Mám tě rád." 
"Budu. Taky tě mám ráda. Ahoj." poslala pusu a zavěsila. Nahlas jsem vydechl, ruce jsem dal v pěst a dal je nad hlavu a zařval "Yeah!". Všichni se na mě dívali jak na debila. "Carol neseděla v tom letadle co včera spadlo." vysvětlil jsem jim.
"Proto si byl tak divnej?" zeptal se mě Leo. Jen jsem přikývl.
"Vítej zpátky." uchechtl se a poplácal mě po rameni Jordi. Společně jsme se zasmáli i s celým týmem. Nakonec nám ještě Enrique řekl co by si přál změnit a šlo se znovu na to. 

So..... Tak za 1. omlouvám se, že je to tak dlouhý a za 2. smutnej asi moc nebyl. :D Doufám, že se alespoň trošku díl líbil. :)
Chtěla jsem to trošku oživit, ať to není pořád tak mrtvé :D a napadlo mě to když jsem poslouchala písničku od Britney Spears - Toxic, tak jsem to prostě napsat musela. :D
Komentáře a votes potěší. :) 
Další díl během příštího týdne. :)