Neymar's fucking true (CZ) [1. série] ✔

27. Podezření

Doufám, že se tato část bude líbit. :))

Pohled Lukase

Zaparkoval jsem před domem a podíval se na Carol, která se držela pásu schoulená do klubíčka a spala. Usmál jsem se. Rozepnul jsem jí opatrně pás, na což jen něco zamrmlala. Vystoupil jsem, vzal jsem jí do náruče a odvedl domů. V obýváku seděli všichni a jen se na mě dívali, jak nesu Carol v náručí. Naznačil jsem Val hlavou ať jde za námi. "Co se jí stalo?" zeptala se mě po cestě do Carolininého pokoje.
"Chce ti to říct sama, ale teď jí nech ať se z toho vyspí." položil jsem Carol na její postel, přikryl dekou. Val stála u dveří a nechápala. Je tak roztomilá když něco nechápe. Přišel jsem k ní a chytil jí za boky. "Co si mi připravila k jídlu, mám docela hlad." dal jsem jí pusu.
"Něco dobrýho. Pojď a uvidíš." kousla se do rtu. Jak já miluju, když spolu takhle mluvíme. Ještě než jsem odešel za Val, otočil jsem se na Carol, která spokojeně oddechovala. Usmál jsem se a zavřel dveře. Sešel jsem schody dolů a hned pod schody na mě čekala Sandra, jméno mojí nastávající švagrové. "Luku, co se jí stalo a jak je na tom?" začala se mě hned vyptávat. Musím dodržet slib a něco si vymyslet. No jo, ale co? Lukasi přemýšlej rychle ať to není nápadný. "Carol se udělalo špatně a její kamarád se někam ztratil." řekl jsem první pičovinu co mě napadla. "Teď spí." odpověděl jsem jí na její druhou otázku. Sandra jen přikývla a já se konečně dostal do kuchyně, kde na mě už čekalo připravené jídlo na stole a má úžasná snoubenka s ním.

Pohled Carol

Ráno jsem se probudila s dost blbým pocitem. Pořád nemůžu uvěřit, že se z Davida vyklubal takovejhle hajzl. Ležela jsem pořád zachumlaná v teplé posteli a přemýšlela nad včerejškem. Slzy se mi hrnuly do očí, ale zahnala jsem je mrkáním. Protáhla jsem se v posteli, a i když jsem nechtěla vstát stejně jsem musela. Vstoupila jsem do koupelny, kde jsem vlezla do sprchy. Užívala jsem si vlažné kapky vody, které mi stékali po těle. Vylezla jsem ze sprchy zabalená v osušce. Mokré vlasy jsem si trochu vysušila do ručníku, ale stejně jsem musela zapnout kamaráda - fén. Rozčesala jsem si vlasy a vyčistila zuby. V pokoji jsem se oblíkla do tři čtvrťáků, volného trička, ze kterého mi lezlo levé rameno. Z nočního stolku jsem sebrala mobil a zamířila jsem si to přímo do kuchyně. Z ledničky jsem si vzala plno věcí a udělala si vydatnou snídani. Na stole jsem měla snad 5 talířů narvaných jídlem. Je to nějaký divný. Je tu nějaký klid a ticho. Z kapsy jsem si vytáhla mobil a podívala se na messenger. Odepsala jsem všem lidem a dál se věnovala jídlu. "Dobré ráno" ozval se někdo přede mnou. Odložila jsem mobil a podívala se na dotyčnou osobu. Ve dveřích stála usmívající se mamka.
"Dobré ráno" odpověděla jsem jí a zakousla se do křupavého chlebu.
"Už ti je dobře?" zeptala se mě mamka, při čemž si dělala kafe.
"A proč by mi nebylo?" nechápala jsem.
"Lukas říkal, že ti včera nebylo dobře, proto pro tebe jel." odpověděla mi. Aha, už to chápu. Lukas si vymyslel strašně dobrou výmluvu.
"Jojo, už mi je dobře." rychle jsem odpověděla, aby se nezačala na nic jinýho ptát. Mamka si přisedla ke mně ke stolu a začala snídat se mnou.
.
.
.
.
"Víš,....Carol..." začala mluvit mamka po dost dlouhé chvilce ticha. Zvedla jsem oči od jídla a zadívala se na ní a čekala co z ní zase vypadne. "Povídali jsme si takhle s tvojí sestrou a .... no prostě nás napadlo jestli nejsi těhotná .. a .."
Skočila jsem ji do řeči "Cože jestli nejsem?" začala jsem se dusit chlebem.
"No Valerie říkala, že si nějak přibrala a za tu dobu co tady s tebou sedím už máš v sobě asi 5. chleba a to nepočítám co k němu jíš a mícháš." vysvětlila mi. "Tak se tě chci zeptat jestli nejsi těhotná?" viděla jsem jí na očích jak byla nedočkavá mojí odpovědi.
"Mami" oslovila jsem jí a vydechla vzduch z plic. "Můžeš mi říct jak vás to napadlo? Tak jsem trochu přibrala no, to nic neznamená. A snídaně má být vydatná."
"Tak si nebo ne? Drahoušku řekni mi to, bude to nejlepší překvapení." pořád měla jiskřičky v očích.
"Žádný překvapení nemám. Nejsem těhotná. Jo sice mám spoždění, ale pořád nejsem. A navíc s kým bych asi byla?" vzpoměla jsem si, že jsem to delší dobu nedostala, ale tak doufám, že je to jen změnou prostředí. A jestli ne, tak Neymara asi zabiju. Přemýšlela jsem a k tomu jsem si dávala do pusy další sousto.
"Tak třeba s Neymarem." vyhrkla mamka.
Začala jsem se dusit smíchaninou v mé puse, až jsem se červenala. "S Neymarem?" vykuckala jsem, na což mamka jenom přikývla. "Ne mami, to fakt ne." pořád jsem kroutila hlavou na znak nesouhlasu.
Dalších 20 min ze mě mamka pořad něco lovila. Radši jsem vztala od stolu a začala uklízet po sobě nádobí do myčky. Z kuchyně jsem raději odešla do obýváku, kde jsem se rozvalila na gauč a zapla si telku. Zrovna tam dávali sportovní noviny, na kterých jsem to musela nechat, protože zrovna přišel Santi. Mluvili o Neymim a o tom jak včera hrál a různých takových věcech. Postupem času se všichni sešli v kuchyni nebo v obýváku na snídani. Dneska byl čtvrtek, co budu dělat? Rozlučku se svobodou mám naplánovanou až na pátek. Dneska to vidím tak, že se budu válet. Rozvalená na gauči jsem si zapla facebook a instagram, na kterých jsem si psala s kamarády, jak z Portugalska tak i z Barcelony. Zkusila jsem napsat Neymimu, jestli už je vzhůru. Za nedlouho jsme si volali.

So.. Dneska díl nic moc, ale musela jsem to napsat a přidat. :/ :D Doufám, že se alespoň trochu líbil. A omlouvám se zato, že to přidávám až tak v pozdních hodinách. :)
Děkuji za komentáře a VOTES!! :3 Jste zlatíčka :3 :)
Další díl vidím na středu nebo pátek. :)