Neymar's fucking true (CZ) [1. série] ✔

14. Krásně strávený páteční večer 2.část

Takže tady je pokračování minulého dílu. Doufám, že se bude líbit. :))

"Tak vidíš." bylo chvíli ticho až zase promluvil Ney "Jsme na místě tvého překvapení."
"Děláš si ze mě srandu?" zasmála jsem se. Zastavili jsme na benzínce.
"Počkej tady." řekl mi a vystoupil z auta. Zatímco Ney tankoval, já si vzala do ruk jeho mobil, který měl položený v přihrádce mezi sedadly. Odemkla jsem ho a naskytl se mi pohled na jeho tapetu, kde měl mojí fotku, jak jsem byla oblečená pouze v jeho dresu a podkolenkách. Tu fotku jsem mu poslala, když jsem byla nakupovat s holkama. Usmála jsem se. Po několika minutách se vrátil a v ruce držel dvě minerální vody. Nastoupil a jednu z vod mi podal se slovy "Menši dárek pro tebe." zasmál se.
Taky jsem se zasmála a vrátila jsem mu mobil do přihrádky. "Díky. Hmmm, ten musel být drahý." ironicky jsem řekla a dostala záchvat smíchu.
"Jo to byl. Dlužíš mi 1 euro." zasmál se, nastartoval auto a konečně vyjel správný směrem, směr byt. 
"Počkej, dám ti to hned." zasmála jsem se a začala se hrabat v kapsy u kraťasů. 
"Dělal jsem si prdel. Nic mi nedávej. Ti hráblo ne?" řekl nechápavě Ney a párkrát se na mě otočil. 
"Ne nehráblo, ale nemám ráda když za mě někdo platí." 
"V mobilu jsem říkal, že nemá smysl se hádat s holkou, ale teď se s tebou hádat BUDU!" slovo -budu- zdůraznil, podíval se na mě a pořádně šlápl na plyn.
"Začínáš mě srát jak se díváš na mě a ne na cest." rychle jsem na něho vybalila a chytla se pevně pásu. 
"Budu se dívat na silnici, až mi slíbíš, že když budeme spolu, všechno budu platit JÁ!" pořád se mi díval do očí.
"SLIBUJU!" vykřikla jsem. 
"Hodná holka." zasmál se, otočil hlavu na silnici a svou ruku dal opět na mé stehno. 
"Už s tebou nikam nejedu!" naštvaně jsem řekla, chytla jsem jeho ruku na mém stehně a dala mu jí na řadící páku. 
"Zlato..... Přece na mě nebudeš naštvaná kvůli takový pičovině." dal zpátky ruku na stehno.
"Jo jsem naštvaná!" hnusně jsem mu odpověděla a otočila jsem hlavu na okýnko. "A dej pryč tu ruku!" zvýšila jsem hlas. Neodpověděl. Přidal plyn, dal pryč ruku, ale jen proto aby přeřadil rychlost a dal jí zpět na mé stehno. Jen jsem si povzdechla. Podívala jsem se kolik jede, 130 km/h. "Není tady náhodou omezení na 110 km/h?" podívala jsem se na něho se zvednutým obočím a zkřížila jsem ruce na prsou.
"Však jedu jen o 20 víc." pokrčil rameny.
"Však v pohodě, vůbec nejedeš přes limit" zasmála jsem se.
"Hned vypadáš líp, když se směješ a ne když seš naštvaná a mračíš se." usmál se. "Proč si vlastně na mě byla naštvaná nebo pořád seš?" otočil se na mě a hned zase na silnici.
"Vážně se ptáš?"
"ehm, Jo"
"Místo toho, aby ses díval na cestu, tak se díváš na mě a rozptyluješ se!"
"Jen kvůli tomu?" 
"JO" jak jsem to dopověděla začal mi v kapsy zvonit mobil. Rychle jsem ho vytáhla, -mamka-. Přijala jsem hovor "Ahoj mami, co potřebuješ? ........ Jo neboj ........ Mami prosím tě! ........ Přiletím asi sama, ale radši nechte jedno místo volný! ......... Ano, vedle mě .......... Dobře ....... Jo zařídím ......... Dobře, mějte se, ahoj ....... Jo ahoj ...... Jo pozdravuj všechny a že všem posílám pusu ......... Dobře, že děkuju  .......... Ahoj!" zavěsila jsem a mobil schovala zpět do kapsy. 
"To muselo být dost důležitý, když ti volá v 7 večer." zasmál se Ney.
"Ani moc ne" zasmála jsem se.
"Jaký místo mají nechat vedle tebe volný? Teda jestli se můžu zeptat."
"Na svatbu"
"Kdo se vdává nebo žení? Nebyla to náhodou naše sázka, kterou si prohrála?"
"Jo byla to naše sázka a moje sestra se bude vdávat."
"Kdy se vdává?"
"18. srpna"
"To je za chvilku, no za měsíc" Jen jsem přikývla. "Tak jsme tady, kam teď?" zeptal se Ney. 
"Je to támhle ten bílej barák. Tak můžeš zaparkovat naproti němu, jen přeběhneme silnici." 
"Dobře." Jak jsem mu řekla, tak i udělal. Zaparkoval naproti tomu domu. Vystoupili jsme, když jsme stáli na kraji silnice, Ney mě chytl za ruku a společně jsme přeběhli silnici. Otevřela jsem skleněné vchodové dveře, kousek od nich byl výtah. 
"Chceš jet výtahem nebo po schodech do pátého patra?" zeptala jsem se se smíchem Neymara.
"Neznamená, že když mám kondičku tak, že budu běhat po schodech." zasmál se a tahal mě k výtahu. 
Vyjeli jsme do pátého patra, kousek od výtahu na nás čekala paní. "Dobrý večer." pozdravila jsem jí. 
"Dobrý večer. Už jsem myslela, že nedorazíte. Je to krásný byt. Následujte mě."
"Tak děkujeme." odpověděla jsem a mířila společně s Neymarem za prdelí ke dveřím. Paní odemkla dveře, otevřela a nechala nás vejít jako první. Vešla jsem do prostorné bílé chodby. "Tak který dveře prvně?" ukázala jsem napravo potom nalevo a nakonec před sebe. 
"Prvně si ukázala napravo. Tak asi půjdeme prvně na pravé dveře." řekl Ney. Paní se jen zasmála a následovala nás. Popošla jsem ke dveřím a otevřela je. Naskytl se mi pohled na zeleně vymalovanou místnost s balkonovými dveřmi. V místnosti byly ještě jedny dveře, které jsem otevřela. Kolem stěn byly skříně. 
"Taky měla minulá majitelka šatník." řekla paní, která stála u dveří. Dveře jsem zavřela a přešla k balkonovým dveřím, které jsem otevřela a vyšla ven na balkon. Na pravou stranu byl krásný výhled, na levou jsem se dívala na obrovskou budovu a před sebou jsem viděla na další dům. Zašla jsem zpět do bytu, šla jsem na chodbu a teď šla do levých dveří. Koupelna. 
"Koupelna je pár měsíců stará a moderně zařízená." řekla opět paní. Koupelna byla sladěná do hněda, naproti dveřím byla obložená zeď tmavě hnědými kachličky s okýnkem, zbytek byl světle hnědými kachličkami. Na pravé straně bylo dvojité umyvadlo zabudované ve skříňce, naproti umyvadlu byla vana, u které byla zeď, za zdí byl záchod. Vedle vany stál skleněný sprchový kout. Opět jsem vyšla na chodbu a otevřela poslední dveře. Vešla jsem do obrovské místnosti. Naproti dveřím byla tmavě šedá stěna se třemi francouzskymi  okny, na straně u dveří světle šedá a na levé straně fialová s dalšími balkonovými dveřmi. Šla jsem na balkon a naskytl se mi nádherný výhled na park, golfové hřiště a fitness centrum. Vyšla jsem spárky do místnosti. Naproti balkonovým dveřím byla krásná fialová kuchyňská linka s dlouhým ostrůvkem. 
"Kuchyňskou linku majitelé dodělali chvilku po tom než se odstěhovali." 
"Můžu se zeptat, proč se odstěhovali?" podívala jsem se na paní. 
"Kvůli rozvodu. Bývalá majitelka tu dál nechtěla bydlet, kvůli tomu že jí tu vše připomínalo manžela." 
"Jen taková otázka. Zemřel tu někdo?" nevím proč, ale prostě jsem se na to musela zeptat. 
"Můžete být klidná, nikdo tu nezemřel." odpověděla mi. 
"Dobře." začala jsem přemýšlet. "Beru ho!" řekla jsem po chvíli přemýšlení. 
"Výborně. Půjdu zavolat majitelce, můžete se tu ještě rozhlédnou." rozešla se ke dveřím "Málem bych zapomněla" řekla si spíše pro sebe, vrátila se ke mě "Tady máte klíče od vašeho bytu." s těmito slovy mi podala klíče a odešla. 
"Třeba budeš mít milí a tolerantní sousedy." ozval se Ney. "Víš jak vyzkoušíme jestli budeš mít klid?"řekl kousek ode mě. Jen jsem pokroutila hlavou. Zasmál se a pořádně nahlas zakřičel.
"Ty si magor." bouchla jsem ho do břicha.
Smál se jak praštěnej "Vidíš, funguje to." řekl tak, že jsem tu tak tak rozuměla. 
"A víš jak vyzkoušíme jestli budu mít dostatečný soukromí?" přišla jsem k němu. Jen pokroutil hlavou jako já před chvilkou. "ach, ach, ach, ........" začala jsem vzdychat, takhle jsem vzdychala asi půl minuty. Viděla jsem jak Ney na sucho polkl. To jsem nevydržela a začala se smát. Až jsme se uklidnila, hodila jsem klíče do vzduchu a chytla je se slovy "Mám byt." Vyšli jsme ze dveří, které jsem zamkla a šli jsme k té paní. "Tady máte mojí vizitku, na druhé straně je číslo na bývalou majitelku. kdyby jste to náhodou potřebovala. Zavolejte mi až budete mít čas, abychom si domluvili schůzku ohledně nájmu a další věcí." řekla mi. 
"Dobře zavolám, ale až tak za týden, protože příští týden mám nabytý. Děkuji a naschle." řekla jsem jí. 
"Dobře, naschledanou." rozloučili jsme se. Vyšli jsme před dům a ruku v ruce přeběhli silnici. Ney jako pravý gentleman mi otevřel dveře a potom nastoupil na místo řidiče. Strčil klíčky do zapalování, nastartoval a vyjel. "Máš hlad?" zeptal se mě, když jsme stáli na červené. 
"Ani ne, ale něco bych si dala." zasmála jsem se. 
"Dobře. Tak jedeme." řekl když naskočila zelená. 
"Kam jedeme?" zeptala jsem se ho se zvednutým obočím. 

Tak další část je na světě. Ještě jedna část a až dám pokoj s krásně stráveným pátečním večerem. :DD Snažila jsem se co nejvíc popsat ten byt. Doufám, že jste to tak nějak pochopili. :D
Jinak kam myslíte, že jedou? :D 
Další část nwm kdy bude, protože nová škola, nový spolužáci, plno učení a spoustu dalšího, takže fakt nwm nechci nic slibovat, až bude tak bude, nebojte. Jak jste na tom vy se školou? Taky jste byli nervozní jako já? Protože já strašně, ale potom jsem se uklidnila, až jsem zjistila jaký mám nový spolužáky. :))
Komentáře a votes potěší :)