Neymar's fucking true (CZ) [1. série] ✔

44. První setkání

Dneska ještě jeden. Snad se bude líbit. Enjoy it! :)

"To je jen mezi chlapama." řekl Lukas. 
"Divný, žádný tady nevidím." začala jsem se rozhlížet po parkovišti.
"ehm, Ty nevidíš ty největší chlapy? Stojí přímo před tebou." řekl Neymar. To už jsem vážně nevydržela a začala se smát společně s Gabrielou, která stála vedle mě.
"O co jsem přišel?" zeptal se Santi, který právě od někud přišel. Ani nevím, že někam šel.
"O největší chlapy" řekla Gab.
"Cože?" nechápal Santi.
"Kdyby si tu zůstal věděl by si." řekl mu Lukas.
"Ale ty si mě poslal pro lístek" řekl nevinně Santi.
"Klid. Odjíždíme." řekla jsem na rovinu a nasedla do auta. Ve předu seděl Lukas a Santi, já s Neyem a Gabrielou vzadu. Vyjeli jsme k našim domů a na mě padl stres. Co když se Neymar našim nebude líbit? Budou naštvaní, že jsem jim to neřekla? Zabijou mě? Takovýhle otázky se mi honili hlavou.
"Klid. Bude to v pohodě." utěšoval mě Ney, asi si všiml, že jsem nervozní a nesvá.
"Carol můžeš být v klidu. Neymara moc řešit nebudou. To spíš tady slečnu." kývl do zrcátka na Gab.

Po příjezdu domů

Otevřela jsem dveře od domu a čekala radostné přivítání. Ale opak byl pravdou. Domem se prolínalo hromové ticho. Všude bylo zhasnuto a tím pádem byla všude tma. Přiletěli jsme v 6 večer a cesta do Setúbalu trvá něco málo přes hodinu, takže se nedivím, že je všude tma. Všichni jsme zalezli dovnitř. "Můžeš být v klidu. Nikdo není doma." řekl Lukas a společně s Neymarem a Santim táhli kufry. Každý jsme si dali kufry do svého pokoje. Teda můj a Neymiho ke mně do pokoje a zbytek k Santimu. 

Seděli jsme v obýváku a dívali se na nějaký kraviny, když jsem uslyšela jak se zavřeli vchodové dveře. Začala jsem se třepat strachem, špatně si mi dýchalo a prostě jsem musela vypadnout. Roztřepanou rukou jsem si zajela do vlasů a udělala to. Rozutíkala jsem se pryč z domu. Přesněji jsem utíkala na zahradu. Ještě než jsem zmizela na zahradě uslyšela jsem jak na mě Ney křičí. Zastavila jsem se u kraje bazénu. Mám nebo ne? Už jsem se chystala tam skočit, když mě někdo chytil za zápěstí. Prudce mě otočil k sobě.
"Hráblo ti?"
"Já ... já ... já prostě ... Bojím se." sklonila jsem hlavu, abych se mu nemusela dívat do jeho krásných hnědých očí.
"Čeho se bojíš?"
"Já ... Určitě se jim nebudeš líbit." pomalu jsem zvedla hlavu a podívala se mu do očí.
"Prosím tě, netrap se tím pořád. Hlavní je, že se líbím tobě. Nebo ne?" uchechtl se.
Usmála jsem se "Samozřejmě, že se mi líbíš. Jsi nejkrásnější na světě, a proto tě miluju.". Ney se usmál a přisál se mi na rty. Stoupla jsem si na špičky, abych na něj líp dosáhla. Dala jsem mu ruce kolem krku a tím si ho k sobě ještě víc přitáhla. On mi dal ruce kolem boků.
Na zahradě se rozsvítilo "Pane bože" zapištěly dva hlasy. Odtáhli jsme se od sebe a podívali se za nás. Stála tam překvapená Valerie a ještě překvapenější mamka. Tak jo no, nebylo to tak těžký. Chytla jsem Neymara za ruku a šla k nim.
"ehm, Ahoj" nervozně jsem si skousla ret.
"Dobrý den" pozdravil Ney a mě to přišlo směšný a proto jsem se začala blbě uchechtávat. Mamka s Val na nás prvně nechápaně a překvapeně dívali. Trapné ticho. Pomyslela jsem si. Zničeho nic nás mamka zmáčkla v objetí. Prvně jsem byla překvapená, tak jako Ney, ale nakonec jsem jí objetí opětovala. Podívala jsem se mamce přes rameno a viděla Val jak se spokojeně usmívá a kývá na mě hlavou. Teď jsem si pořádně oddechla. Spadl mi kámen ze srdce.
"Ahoj holčičko moje" řekla mamka po tom co se od nás odtáhla a pohladila mě po vlasech. Tak to dělávala, když jsem byla malá.
"Mami nesnáším, když mi tak říkáš. Připadám si jak malá."
"Promiň teda. ehm, Nechceš nám někoho představit?" mrkla na Neye. Hej! Ten je můj!
"Jo. Mami ... Val, tohle je Neymar, můj přítel." ukázala jsem na Neye a usmála se na něj. On mi úsměv opětovat. Miluju jeho úsměv. Otočila jsem se zpátky na mamku a Val. "Neymare, tohle je moje milovaná maminka a tohle je Valerie, moje sestřička." představila jsem je.
"Rád vás poznávám." mile se na ně usmál.
"Klidně nám tykej." mavla na něho mamka. "Já jsem Sandra" potřásla si s ním rukou. Byla jsem dost ráda, že ho mamka s Val tak příjemně přijali. Společně jsme šli zpátky do domu, kde na mě čekalo další překvapení. Nejenže v obývají seděl taťka, ale i Lukasovi rodiče. Opět tu nastal stres z taťky, ale moje obavy byli hned zahnány, protože chlapi jsou prostě chlapi a ti si sednou vždycky. A hlavně když jde o fotbal. Výhoda, taťka miluje fotbal a Neymar je fotbalista plus taťka fandí Barceloně. Mám u něho velké plus. Ney se rovnou seznámil i s Lukasovými rodiči. Fajn, první setkání s rodiči za známá, teď už jen mě představit Neymiho rodičům.

Takže ... Dneska ještě jeden díl :) Nevím jaký z toho máte pocit, ale já takový krásný neutrál. :DDDD Jinak omlouvám se, že ho dávám tak pozdě, ale byla taky teta a říkám vám, že tak dobře jsem se dlouho nezasmála. :DDD Ještě teď brečím smíchy. :DDD 
Jinak zítra by mohl taky vyjít jeden možná dva díly. :)) Ale uvidíme, jak to budu stíhat, protože příprava na vánoce vrcholí. -_- :D 
Půl 12, kdo se chystá jít spát, tak přeji dobrou noc. :D Dneska vidím, že půjdu spát hodně pozdě. :DD 
Děkuji za komentáře a votes! :33 Velké DÍKY!!!