Neymar's fucking true (CZ) [1. série] ✔

53. "Chceš se rozejít?"

Snad se bude líbit. :) 

Právě ležím v nemocnici na posteli a přemýšlím, kde jsem udělala chybu. Proč zrovna já? Proč zrovna mě se tohle muselo stát? Ano, správně. Potratila jsem! Musela jsem postoupit spoustu vyšetření a teď tu musím trčet. Nejradši bych zalezla do postele a už nikdy nevylezla. I když bylo tak malé, ale i tak jsem si ho zamilovala. Miluju děti a mít své vlastní chce asi každá holka. No, mě se můj plán zkomplikoval. Jednoho zasranýho dne se mi všechno posralo. Jen když si nato vzpomenu, nahrnou se mi slzy do očí. 
"Zlato, něco jsem ti řekl. Bude to v pohodě." utěšoval mě Ney, který seděl vedle postele. 
"Co bude v pohodě? Právě jsem potratila naše dítě! To moc v poho není.". Vím jsem na něj protivná, ale strašně mě to štve. Kde? Kde byla ta chyba. 
"Hlavně, že se nestalo nic tobě. Další dítě si můžeme udělat kdykoliv." 
"To se radši mělo stát něco mě." sedla jsem si na posteli a zkřížila si ruce na prsou. 
"Tak tohle už nikdy neříkej!" zvýšil na mě hlas. Jen jsem se na něj vražedně podívala a svůj zrak obrátila na dveře, které se právě otevřeli. Ve dveřích stál chlápek celý v bílém, doktor. 
"Dobré ráno" pozdravil nás a vešel dál do pokoje. Ano, Ano. Je 6 hodin ráno. 
"Dobrý" pozdravil ho Ney. Já jsem se na něj podívala s plno otázkami. 
"Takže, slečno De La Roso." oslovil mě a podíval se do papírů. "Jak už asi víte, právě jste přišla o dítě, ale není to vůbec vaše vina. Takže si to prosím nevyčítejte. Prodělala jste pozdní potrat a proto jste podstupovala tolik vyšetření. Plod se špatně vyvíjel a proto jste potratila, kdyby jste neztratila stejně by se dítě narodilo mrtvé. Teď bych vám jen doporučoval klid na lůžku. Žádný stres a nic podobného." vysvětlil mi doktor. Jojo, to říkáte všem, že se plod špatně vyvíjel, abychom si to nevyčítali. 
"Ještě uděláme jedno vyšetření a můžete jít domů" řekl doktor a odešel. Za chvilku přišla sestra a doprovodila mě na vyšetření. 
"Kam chceš odvést? Ke mně nebo k tobě?" ptal se mě Ney po cestě k autu. 
"Odvez mě ke mně" řekla jsem a nastoupila do auta. 

V autě 

"Carol, nech to plavat. Stalo se, stalo. Už s tím nic nenaděláš." 
"Tobě není líto, že si právě přišel o své dítě?" 
"Jasně, že mi je to líto, ale prostě .." 
"Jen co? Mám takový pocit, že seš i rád." 
"Tak to si trochu přehnala ne? Vypadám, že jsem snad rád? Taky mě to kurevsky sere. Jo, těšil jsem se, že spolu budeme mít malý, ale jak vidíš osud nám to nepřál." 
"Chceš říct, že když jsem potratila, tak že mám osud říká, že spolu nemáme být?" 
"To jsem neřek!" 
"Ale naznačoval si to"
"Máš být v klidu. Tak mě kurva neser s těma kecama, že se máme rozejít." 
"Chceš se rozejít?" 
"Kurva, Carol" 
"Tak chceš?" 
"Nechci, do prdele." 
"Fajn" 
"Fajn" odsekl. Zbytek cesty byl už klid až na pár Neymarových nadávek. Neymar zastavil za mým bytem. 
"Ani nemusíš vystupovat. Já si vystačím sama." hnusně jsem mu řekla. 
"Chceš se zase hádat?" 
"Já se nehádám" 
"Ne? A co tady celou cestu valíš?" 
"Hovno asi. Si vážně debil Neymare." zakroutila jsem hlavou a chtěla vystoupit, ale Neymarova rychlá ruka mě chytla. 
"Nechci se rozejít ve zlým." 
"Tvůj problém. Sám sis to posral, sám si to vyžehli. Nazdar" vystoupila jsem a pořádně třískla s dveřma. 

Huhu .... Napsáno ani ne za hodinku. Bomba. :D Jinak jak si myslíte, že to teď mezi nimi bude? Rozejdou se nebo se jen teď trochu 'rafli' a dají se zase dohromady? 
Omlouvám se za všechny chyby. :)
Moc děkuji za povzbuzující komentáře a votes. :3
Další díl buď zítra (jak budete chtít) nebo až ve čtvrtek. :D :)