Feelings

15. díl - Omlouvám se

*Sam*

" Liame? Co vlastně ta cesta s Harrym? Nepohádali jste se, že ne?" zeptala jsem se, ale už podle Liamova výrazu jsem poznala, že jo.

" Sam, já jsem nechtěl, ale prostě to nešlo."

" Jasně, jinak by nedojel tak naštvaný. Co se stalo?"

"Cesta tam byla v pohodě, já jsem jel tím jejich autem a Harry jel naším, aby jsme se pak měli jak dostat domů. Pak to bylo taky v pohodě, na nějakém parkovišti jsme to prostě zapálili a jeli domů. Dokonce jsem ani nenamítal, když chtěl řídit Harry, ale pak mně prostě začal promlouvat do duše a to už jsem nevydržel."

" Co ti říkal? Nemohl jsi si to prostě nechat pro sebe?" zeptala jsem se, i když byla odpověď jasná. Já sama jsem stejná.

" Sam promiň, ale tohle bylo opravdu moc. Co mi říkal? To co říká od začátku, ale víš co, nech to plavat. Přijeli jsme oba bez jediného šrámu, takže můžeme slavit, ne?" odpověděl mi a pustil film. Měla jsem sto chutí ten film zase vypnout, ale nechtěla jsem se zase hádat. A tohle by hádkou nejspíš skončilo. Proč mi sakra nechce říct, co mu Harry řekl? Přijeli jsme oba bez jediného šrámu? Co to sakra je?! Oni se málem poprali? Vřelo to ve mně, ale musela jsem se přemoct. Nemůžu se hádat ještě se svým klukem.

Když film skončil, Liam už spal. Zaklapla jsem tedy notebook a dala ho na noční stolek. Na ten film se budu muset někdy podívat ještě jednou. Vypadal dobře, ale nic z něho nevím. Musela jsem přemýšlet nad tím, co mu Harry řekl. Možná, že to nebylo nic, co by mi mělo dělat těžkou hlavu, ale to, že mi to nechce říct mě štve. Nedá se nic dělat Sam, když to nedostaneš z jednoho, musíš se posnažit u druhého, řekla jsem si v duchu. Zítra po tréninku se na to zeptám Harryho. Musím to z něho dostat.

S mým odhodláním, které mně doufám vydrží i do zítra jsem se zakutala do peřiny a snažila se usnout. Bohužel se mi to nepovedlo. I když jsem na nic nemyslela, snažila se pravidelně dýchat a ze zoufalství počítala i ovečky, pořád nic. Nevěděla jsem už co mám dělat, tak jsem si vzala mobil a opatrně, abych nevzbudila Liama, šla do kuchyně. Tam jsem si nalila vodu a i s ní se přesunula do obýváku. Byla tma a já jsem nechtěla rozsvítit, abych někoho nevzbudila, takže jsem šla po paměti.

Šla jsem podél stěny, takže jsem nemohla minout obývák.

" Je celkem sranda tě pozorovat, jak se tady plížíš," ozval se za mnou chraplák. Asi víte co následovalo. Málem jsem dostala infarkt. Nadskočila jsem, jako kdyby mě nachytal při něčem, co je zakázané a voda v mé ruce samozřejmě vyletě na moje, teda Liamovo tričko. Výborně Sam, tohle se ti povedlo.

Jako mokrá slepice jsem se na něho otočila: " Fakt vtipný." V tom mokrém tričku fakt nebudu, takže jsem se otočila a chtěla vyrazit do mého pokoje, jeho ruka mě ale zarazila.

" Jejda tak promiň. Už mě unavuje se s tebou hádat. Nikam nechoď," řekl a sundal si svoje tričko, které mi následně podal, takže byl jen v teplácích. Poslušně jsem si ho vzala. Harry mi z ruky vzal ještě skleničku. Myslela jsem, že mi chce třeba nalít novou vodu, která jeho vinou skončila na mně, ale jen stál a díval se na mě.

" Nepřevlečeš se?" zeptal se najednou.

" Převleču, až se na mě nebudeš dívat."

" Víš Sam, ta voda způsobila, že ti to bílé triko tak nějak zprůhlednilo," řekl se smíchem a já si to až teď uvědomila. Neměla jsem podprsenku! Zrudla jsem a blesku rychle utekla do obýváku. To bych ale nebyla já, kdybych do něčeho nenarazila a málem si nerozbila pusu, že? No každopádně, jakmile jsem byla v obýváku a ujistila se, že Harry šel do kuchyně, převlékla jsem se. Vyšlo to tak tak, protože, zrovna, když jsem si přes hlavu přetáhla Harryho černé tričko, přišel Harry i se dvěma skleničkami za mnou a rozsvítil malé světlo. To způsobilo, že jsem Harryho viděla v plné kráse. Měl pěkně vypracované tělo a plno tetování, o kterých jsem ani netušila, že má. Nedivím se, že po něm jede každá, je pěkný.