Feelings

34. díl- Harry, volá mi Sarah

*Sam*

" Sam? Nevyspala jsi se se mnou jen k vůli mně, že ne?" zeptal se mě, když se trochu uklidnil. 

" Jak jsi na to přišel? Jasně že ne." 

" Nevím, ještě před týdnem jsi za mnou byla, k vůli tomu, že se nechceš vyspat s Liamem a teď," podíval se mi do očí. 

" Víš, mě to samotnou překvapilo. Prostě jsem si nebyla stoprocentně jistá." 

" Čím?" nechápal.

" Tím, že mě má alespoň trochu rád. Nechtěla jsem se s ním do té doby vyspat. Pořád jsem čekala až mi něco řekne, něco co mi neřekl," svoji minulost, doplnila jsem si sama pro sebe v duchu. 

" Sam, já jen chci, aby jsi věděla, že jsem na tom netrval, že ten.." 

" Počkej Harry. Kdybych to nechtěla, nedovolila bych ti to. Nevím proč, ale prostě jsem to tak cítila a i cítím. A taky nevím, jak je to za takovou chvilku vůbec možné. Ale je pravda, že se to děje už od začátku. Od první chvíle, kdy jsme se viděli. A ještě se mi to potvrdilo tím politým tričkem, posilovnou, naší večeří a naposled našimi smskami," usmála jsem se a po krátkém nádechu a výdechu zase pokračovala, " Harry miluju tě." 

Jen se začal usmívat, chvíli mlčel, až jsem toho, co jsem řekla začala litovat, pak ale konečně promluvil. " Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho. Nevěřil jsem, že to ještě někdy řeknu, ale řeknu a moc rád. Sam taky tě miluju," řekl a dal mi pusu. 

Potom jsme se objali a já začala zase brečet. Tentokrát to ale byli slzy štěstí, co mi stékali po tváři. 

" Doufám, že jsou to slzy štěstí," zašeptal. 

" Jsou," řekla jsem a víc se  k němu přisunula. 

" Sam? Nechceš jít do vany?" zeptal se.

" Možná jo," zaváhala jsem trochu. 

" Nenutím tě," usmál se. 

" Chci jít, jen no, jak bych ti to řekla, ještě mě nikdy předtím nikdo neviděl nahou." 

" Sam, jsi krásná," usmál se a zase mě pohladil. 

Pak vstal a šel napustit vanu. Slyšela jsem, jak do ní vlezl. Ještě jsem seděla na posteli a pořád nevěděla, potom jsem to ale nevydržela a vydala se za ním. 

Harry se na mě celou tu dobu díval, ale neřešila jsem to. Celá nahá jsem si to před něho nakráčela a vlezla do, naštěstí velké, vany za ním.  

o hodinu později

Harry už mě stejně viděl, takže jsem si po asi hodinové vaně, kdy jsme si s Harrym celou tu dobu povídali, oblékla kalhotky a ze skříně jsem si vzala jeho tričko. 

" Harry, volá mi Sarah," zděsila jsem se, když jsem se podívala na displej mého telefonu. 

" Cože?" vstal z postele a přešel ke mně. 

Ukázala jsem mu displej, zakroutil hlavou a řekl: " Nezvedej to." 

" Co může chtít?"

" Nevím." 

Chvíli to ještě zvonilo, když jsem to ale nezvedla, došla mi po chvíli smska. 

Potřebuju s tebou mluvit, hned. Jsem tvoje matka, takže mi to laskavě zvedni!

" Harry," zase jsem mu ukázala telefon. 

" Neměla by se ti na něho napíchnout, ale i tak si ho vypni a hlavně jí neodepisuj."