Feelings

41. díl - Hawaii?

*Harry*

" Jsme na letišti," řekl jsem jí, když jsme asi po dvou hodinách přijeli na letiště. 

" Hmm," zabručela a vystoupila. Nechápu, co jí je. Jestli to takhle bude celý let, tak se asi brzo zblázním. 

Vytáhl jsem z auta naše kufry a vyrazil k našemu druhému letadlu. Sam šla za mnou, ale nechávala si mezi námi mezeru tak na tři kroky. Chtěl jsem na ni počkat nebo si ji alespoň vzít vedle sebe, ale jen zakroutila hlavou. 

" Tak tímhle poletíme," zastavil jsem se před letadlem. 

" Vy máte dvě letadla?" promluvila asi po dvou hodinách, co jsme spolu. 

" Jo. My poletíme tímhle menším a ostatní tím, co jsme sem přiletěli." 

" Aha," řekla a nastoupila do letadla. To opravdu řekne jen aha? 

Rychle jsem vešel za ní, aby mi náhodou neuletěla a sedl si vedle ní. Nechtěl jsem to zkazit ještě víc, než už jsem to zkazil, i když nevím jak, takže jsem jen mlčel. Sam po chvíli ale zavrtěla hlavou, vstala a sedla si o tři sedla dál. Nechápu to. Mluvit s ní asi nemá cenu, ale mohl bych jí zkusit napsat. 

H: Co se stalo?

S: Nic.

H: Sam? 

S: ? 

H: Řekni mi, co se stalo. 

S: Proč mi prostě neřekneš kam letíme? -_-

To je naštvaná opravdu jen k vůli tomu? 

" Sam?" postavil jsem se a přešel k ní. 

Podívala se na mě, takže jsem pokračoval. " Sam promiň, nevěděl jsem, že ti to bude tolik vadit. Letíme na Hawaii. Budeme tam týden a pak se vracíme. Nemáš ráda zimu a já taky ne, tak jsem si myslel, že budeš ráda." 

" Hawaii?" vykulila na mě oči. 

" Jo. Ty nechceš?" podíval jsem se nejistě. 

" Nechci? Jasně, že chci," zajásala. 

" Dobře," usmál jsem se a sedl si vedle ní. 

" Harry promiň. Já nevím, co to do mě vjelo. Jen nemám ráda překvapení. A no, prostě mám krámy, tak se mi ty nálady hodně střídají," podívala se na mě provinile. 

" Sam to je v pohodě. Vůbec se neomlouvej. A jak ještě dlouho?" neodpustil jsem si tuto otázku.

" Tak tři dny." 

" Měl jsem se tě zeptat, mohli jsme to posunout. Nenapadlo mě to, promiň," řekl jsem jí.

" To zvládnu i tak. Bude super být zase někde, kde je teplo. Jak dlouho vlastně poletíme?" usmála se a já byl rád, že je to zase v pohodě. 

" Tak 18 hodin." 

" A co budeme celou tu dobu dělat?" zeptala se zase. 

" Víš právě proto letíme večer, aby jsme mohli spát."

" Jo, jenže jsme spali celou noc předtím a ještě dalších šest hodin ráno. Mám pocit, že se nám chtít spát nebude," pokrčila rameny. 

" To je pravda,  s tím ránem jsem nepočítal," zasmál jsem se.

" Tak něco vymysli." 

" Nejspíš si budeme povídat a pak si pustíme film." 

o 17 hodin později