Feelings

10. díl - Chci

* Liam*

Po tom, co jsme dojedli, pomohli jsme Niallovi uklidit nádobí a všichni se vydali do obýváku. Posadili jsme se na na sedačku, Harry si jako obvykle sedl do křesla a začal mluvit. Moc jsem ho neposlouchal, protože se pořád bavíme o tom samém. Vím, že má o Sam strach, ale to máme všichni. Jasně jsme se dohodli, že se o nějakém plánu začneme bavit až se Sam něco naučí, přesněji až se naučí všechno, co potřebuje, tak nevím, proč se každý den bavíme asi hodinu o tom stejném. Jestli chtějí kluci, tak fajn, ale my Sam jdeme jezdit.

" Hele, nebudu se tady bavit každý den o tom samém a Sam taky ne, takže jestli chcete, tak prosím, ale my se Sam jdeme."

Sam se na mě vesele podívala, takže toho už asi taky měla dost a řekla: " Jo, to je super nápad, stejně jsme nic nového nevymysleli a ani nevymyslíme."

" A jako kam chcete jít?" zeptal se Harry.

" No přece učit se řídit," mrkla na něho Sam a už se zvedala. Nezaváhal jsem ani na minutu a vyrazil za ní.

V garáži jsem vybral mé nejmilejší auto a hodil Sam klíčky. Nechápavě se na mě podívala, ale pak to pochopila. Asi jí přišlo divné, že jsem jí je hodil, protože jsme se měli jet učit až zítra, ale čím dřív, tím líp ne?

Sedl jsem si asi poprvé za půl roku na místo spolujezdce a Sam na místo řidiče.

" Tak fajn, víš alespoň něco o řízení?" zeptal jsem se opatrně, aby se nenaštvala, i když jsem dávno věděl, že taková Sam není.

" Tak trochu. Vím, kde je spojka, brzda, plyn, a kde se řadí," odpověděla mi nejistě.

" To je základ," usmál jsem se na ni," teď nastartuj, zmáčkni spojku, zařaď a pomalu zmáčkni plyn. Jakmile se trochu rozjedeš, musíš zařadit znovu. Pak ti to budu říkat při jízdě, ničeho se neboj, zvládneš to, těžké se to jen zdá."

*Sam*

" To je základ," usmál jsem se na ni," teď nastartuj, zmáčkni spojku, zařaď a pomalu zmáčkni plyn. Jakmile se trochu rozjedeš, musíš zařadit znovu. Pak ti to budu říkat při jízdě, ničeho se neboj, zvládneš to, těžké se to jen zdá."

Tak fajn Sam, to zvládneš! Soustřeď se! Jak mi to Liam říkal? Nastartuj, fajn. Auto nastartovalo, takže první krok mám za sebou. Jak jsem si všimla, Liam už otevřel vrata od garáže, takže teď jen zařadit a zmáčknout plyn. Zkusila jsem to ale asi po centimetru mé "jízdy" auto zdechlo. Tak to se mi nepovedlo.

" To nevadí. Zkus to znovu," pobídl mě Liam.

Nádech, výdech. oukej, nový pokus. Otočit klíčkem, zařadit a tentokrát pomaleji sešlápnout plyn. Tentokrát se mi to opravdu povedlo a já se rozjela, jela jsem sice dost kostrbatě, ale jela! Pak jsem si uvědomila, že jsem měla zařadit, tak jsem to zkusila a povedlo se, zařadila jsem na 2.

" Fajn, už jsi se rozjela, to je první krok, dokonce jsi zařadila na 2, sice trochu pozdě, ale přece. Teď na trojku a trochu víc se rozjeď, uvidíš, že to bude lepší."

Poslechla jsem a zařadila, Liam měl pravdu, bylo to opravdu lepší. Asi po deseti minutách, kdy jsme "jeli" mně Liam řekl, ať zahnu doleva a samozřejmě ať nezapomenu na blinkr. Vím, kam jedeme, jedeme na vyhlídku, na tu, na které jsme byli asi před týdnem. Tehdy jsem se s Liamem poprvé opravdu bavila a moc se mi to líbilo. Už mi Liam ani nemusel nic říkat a za chvilku už jsem zase otočila klíčkem a zastavila, byla jsem ráda, že jsme tu, je fajn být zase daleko od reality.