Feelings

26. díl- 2:2 Harry

*Sam*

Když jsme s Harrym konečně skončili, opět jsem byla tak hotová, že jsem se svalila na zem a zrychleně oddechovala. 

" Děláš, jako by to byl nějak náročný trénink," zasmál se Harry. Ale potěšilo mě, že taky zrychleně dýchal. 

" Jako kdyby to s tebou bylo někdy jiné. Harry hodinu a půl jsem cvičila!"

" No jo. Ale musím uznat, že jsi byla dobrá." 

Tak fajn, teď toho budu asi litovat, ale co už. Musím mít jasno.

" Harry proč si mi dal tu ruku na.. na nohu?" 

" Chtěl jsem ti vrátit ten dnešek." Cože, ale vždyť ráno to bylo trapné pro mě. 

" Co?" zeptala jsem se. 

" Neodpověděla jsi mi." 

" To ti nestačilo, že to pro mě bylo i ráno dost trapné?" 

" A  pak to bylo ještě horší co?" šibalsky se na mě usmál.

" Chceš válku? Fajn, máš ji mít," vyplázla jsem na něho jazyk a s poslední silou, kterou jsem měla se zvedla a odešla do pokoje. 

No, vlastně nevím, jestli jsem si tou větou neuškodila spíš sobě. Nechápu, proč jsem to řekla. Dneska jsem opravdu jak zhulená. Jindy bych se ho na to, proč to udělal ani nezeptala, ale tak teď už to musím splnit ne? Usmála jsem se pro sebe. Sakra Sam, ty už dneska opravdu nic nedělej. 

V pokoji jsem se osprchovala, hodila na sebe moje tepláky a triko a šla do obýváku. Seděl tady už i Harry, Louis a netrpělivý Jack. 

" Ještě tu nejsou?" zeptala jsem se a sedla si na volný gauč. 

" Vidíš tu snad někoho?" zavrčel na mě Jack. 

" Nekřič na ni!" přikázal mu Harry, " jestli o nás pochybuješ, můžeš jít." Mě se právě zastal Harry? Wau!

" Promiň," omluvil se mně po Harryho přísném pohledu. 

Dál jsme se bavili o Vánocích a o tom, že nikdo nechce dárky, ale na to ať zapomenou, chci jim něco koupit. Navíc peněz mám dost, takže něco jim prostě koupím. 

Pak se tu objevili Niall s Liamem a Amy.

" Amy!" zakřičel Jack, když je uviděl. Oba se k sobě rozeběhli a objali.  

Po asi třech minutách se konečně odtáhli a podívali se na nás. Já jsem začala první, protože kluci se k ní nějak nehrnuli. " Ahoj, jsem Sam," usmála jsem se a podala ji ruku. 

" Ta Sam? Jackova dcera? Jinak promiň, já jsem Amy," opětovala mi pozdrav a stisk ruky. 

" Ano, ta Sam. Jack o mně mluvil?" zeptala jsem se. Možná to nebylo na místě, ale já musela. 

" Ano. Skoro pořád. Hlavně, když si myslel, že jsi utekla." 

" To jsme jí řekli cestou. Vlastně všechno, co bylo potřeba," odpověděl mi Niall, než jsem se znovu zeptala. 

" Aha," usmála jsem se zase.

Pak se představili i Harry a Louis a my si konečně sedli. Ano, seděla jsem před chvílí, ale po tom tréninku jsem toho měla opravdu dost. 

Další hodinu jsme si ještě povídali a pak šel Jack Amy ukázat dům. Já už jsem měla celkem hlad, takže jsem se zeptala:" Kluci? Kdy budeme jíst?" 

" Už jsi hladová?" zeptal se Harry. 

" Jo." 

" Nemáme nic uvařené," řekl smutně Niall.