Feelings

21. díl - To je Liam!

*Liam*

Asi hodinu jsem chodil po pokoji a přemýšlel. Asi první půl hodinu jsem byl naštvaný, takže jsem nic nevymyslel, ale pak jsem se celkem uklidnil. Fuck! Já jsem fakt žárlil. Já? Já nikdy nežárlím, vždycky je mi to tak nějak jedno, ale prostě kdyby to alespoň nebyl Harry. No nic, musím se jí jít omluvit. 

Vyšel jsem z pokoje a zamířil k ní. Zaklepal jsem na její dveře, ale nikdo neodpověděl. Zkusil jsem je otevřít ale byli zamklé. Zaklepal jsem znova, ale pořád nic. Začal jsem tedy klepat větší silou a volat na ni její jméno. Asi po minutě jsem konečně slyšel, jak mi jde otevřít. 

Když otevřela, začal jsem, než mi stačila něco říct: " Můžu?" 

pootevřela dveře a rukou mi poukázala ať jdu dovnitř. Byla jen v ručníku, který jí, jak jsem později zjistil, končil kousek pod prdelí. Byla sexy. Měl jsem chuť strhnout jí ten ručník, ale musel jsem se ovládnout. 

" Tak co chceš?" zeptala se. 

" Měla jsi pravdu." 

" V čem?" nedala se. Věděla, že je to pro mě těžké. 

" Žárlil jsem, omlouvám se," řekl jsem a podíval se na zem. 

" Podívej se na mě." 

Když jsem to po dlouhém přemlouvání udělal, přišla ke mně blíž. 

" Vážím si toho, že jsi to přiznal a omluvil se. Liame, já chápu, že ti to vadí, ale já jsem opravdu ráda, že Harry konečně pochopil, že jsme spolu." 

" Já vím, promiň, choval jsem se jako debil. Vím, že jsi to dělala pro nás. Omlouvám se, já prostě nevím, co to do mě vjelo." 

" To je dobrý, smažeme to?" zeptala se. 

Jen jsem kývl. Chvíli jsme jen tak stáli. Pak se ke mně Sam přiblížila ještě víc a políbila mě. Polibek jsem jí opětoval. Chvíli jsme se jen tak líbali, já jsem ji potom sundal ručník, co měla na hlavě a prohrábl jí vlasy. Už jsem jí chtěl sundat i ten co měla na sobě, ale Sam se odtáhla. 

" Liame, já.. já ještě nechci. Promiň," řekla a podívala se na mě. Tohle jsem teda nečekal.

" To je v pohodě, počkám," usmál jsem se na ni a pohladil ji po vlasech. 

" Děkuju," řekla trochu provinile. Celkem mě to štvalo. Nechápu, proč se mnou ještě nechce spát, ale budu to respektovat, je to přece moje holka. I když nevím, jak dlouho to ještě vydržím. 

" Nemáš už hlad?" zeptala se najednou. 

" Jasně. Tak půjdem dolů?" 

" Jo, jen se obleču," řekla a očividně čekala, než odejdu. 

" Jo, jasně, promiň. Tak já tě počkám v kuchyni, jo?" 

" Jo," odpověděla mi a vyrazila do koupelny. 

Já jsem vyšel z jejího pokoje a namířil si to rovnou do kuchyně. Je pravda, že hlad už jsem měl taky. 

*Sam*

Tak fajn, teď to bylo trochu trapné, ale nebudu s ním spát, když ještě nechci. Doufám, že to pochopil. Vypadal totiž trochu překvapeně, ale nějak neprotestoval a odešel z mého pokoje, když jsem se chtěla obléknout, takže doufám, že to bude v pohodě. Přece jsme se udobřili ne? Nemůžu uvěřit, že přiznal, že žárlil. Překvapil mě. Mile. 

V koupelně jsem si jen pořádně vysušila vlasy, rozčesala je a vyrazila do šatníku. Nemám náladu se malovat. 

Ze skříně jsem vytáhla pohodlné spodní černé prádlo. Na to mé tak oblíbené legíny a volné tričko.