Feelings

68.díl - Jedeme do nemocnice

*Sam*

" Thomasi?" podívala jsem se na něho, když jsem se vzbudila. Vůbec mně nedošlo, že jsme si včera povídali hodně dlouho a on tady zůstal přes noc.

" Dobré ráno," protáhl se.

" Dobré," řekla jsem, ale rychle vstala a vydala se do koupelny. Bylo divné se vedle něho probudit.

" Ty vole," šeptla jsem. Já vypadám opravdu hrozně. Do zrcadla jsem se nedívala pěkně dlouho, asi jsem věděla, proč se tam nemám dívat. Chudák Thomas.

Vlastně se o sebe poprvé, od té doby, tak starám. Jo, dělám to hlavně k vůli tomu, aby se na mě Thomas nemusel dívat, ale je to pokrok. Sice se necítím úplně nejlíp, ale to bude tím, že jsem zase dlouho nespala, teda až na včerejšek.

Takže jsem se učesala, vlasy stáhla do copu, umyla si obličej a vyčistila zuby, což mi neudělalo moc dobře, ale udržela jsem to v sobě. Potom jsem vyšla zase za Thomasem.

" Sluší ti to," usmál se. Vím, že to myslel dobře, ale i tak, tohle mě potěšilo jen od Harryho nebo od kluků.

" Přestaň," zamračila jsem se a musela si sednout, protože se mi udělalo nějak blbě.

" Sam, co se ti stalo?" vyděsil se.

" Nevím. Není mi moc dobře. Zamotala se mi hlava. Ale bude to dobrý, neboj."

"No tím si nejsem úplně jistý. Něco pojíš a zajedem do nemocnice. Sam, máš tady vůbec něco k jídlu?" zeptal se mě.

" Jejda uklidni se. Nic to není. No, asi ne," pokrčila jsem rameny.

" Jak dlouho jsi nejedla?"

" Měla jsem nějaké sušenky."

" Sam, sakra, kdy jsi měla ty sušenky?" zamračil se.

" Včera? Předevčírem?"

" Nebo předpředevčírem, že? Sam, jsi normální? Jedna věc, je, že jsi psychicky v prdeli, ale jíst musíš. Co kdybych náhodou nedošel a ty jsi zkolabovala nebo snad ještě něco horšího? Taky se není čemu divit, když vypadáš takhle!" zakřičel na mě.

" Neměla jsem chuť k jídlu," bránila jsem se.

" Ani se nehni!" nakázal mi a odešel z mého pokoje.

No super. Kam bych asi chodila, třeba si zaběhat že? Nechápu, proč tak vyvádí. Tak jsem tři dny nejedla no. Jsem v pohodě. Určitě je to dneska lepší než včera.

" Už jsem tu. Jsi v pohodě?"

" V rámci možností."

" Fajn. Jez," poručil mi a podal mi suchý rohlík.

" Ty nebudeš jíst?" podívala jsem se na něho zmateně.

" Až to sníš, dám si i já. Alespoň půlku toho rohlíku sníš," ukázal rukou na ten rohlík. Neochotně jsem si ho teda vzala a zakousla se do něho.

První sousto bylo v pohodě, ale druhé už ne. Udělalo se mně hrozně špatně, takže jsem musela zamířit k záchodu.

" Sam," přišel za mnou.

" Nechoď sem," mávla jsem rukou a snažila se zvednout, zase se mi ale zamotala hlava a Thomas mně musel pomoct.

" Jedeme do nemocnice," přešel se mnou ke křeslu, do kterého mě posadil.

" Ještě to zkusím."

" Jo, chceš zase k záchodové míse? Říkám, že jedeme do nemocnice," všiml si mé kabelky, kterou vzal, potom mně pomohl nazout nějaké boty a zase mi pomohl se zvednout.