Feelings

27. díl- Harry já tě vážně zabiju!

*Sam*

„Ccccrrrrrr!" vzbudilo mě hned po ránu. Byl to můj mobil. „ Fuck!" kdo mě jako budí. Neochotně jsem se k němu doplazila a podívala se na obrazovku. Byl tam Harry. „ Harry já tě vážně zabiju!" zakřičela jsem na něho do telefonu hned, jak jsem ho zvedla.

„ Dobré ráno Sam."

„ No moc dobré není. Můžeš mi laskavě říct, kolik je hodin a proč mě vlastně budíš!?" zavrčela jsem na něho.

„ Je sedm ráno a budím tě proto, aby jsi se měla čas sbalit, protože je dnes 18. prosince a my asi kolem třetí letíme na hory," dokončil a mně to došlo. Sakra já nemám nic sbalené a ani nakoupené dárky!

„ Sam?" zeptal se.

„ Co?"

„ Jen, že jsi nic neříkala."

„ No, jo. Já už musím nebo nic nestihnu, čáu," řekla jsem a típla to.

Sakra, Sakra, Sakra!

Rychle jsem se zvedla z postele a zamířila si to do koupelny, tam jsem si učesala vlasy a dala je do culíku, pak jsem se chtěla ještě namalovat, ale něco mi tu nehrálo. Ještě jednou jsem se podívala do zrcadla a zjistila, že jsem jen ve spodním prádle. „ Sakra, jak jsem se jen do něho dostala?" zeptala jsem se sama sebe nahlas. No, jasně, Harry!

Vyběhla jsem z koupelny a chtěla ho jít zavraždit, ale než jsem odešla, všimla jsem si papírku na nočním stole. Podala jsem si ho do ruky. Bylo tam 3:2. Harolde bože!

Tohle jsem musela alespoň trochu řešit, a jelikož jsem neměla čas, tak jsem jen vzala telefon, našla tam Harryho a namačkala do sms: Zabiju tě!! a odeslala to.

Pak jsem se šla konečně namalovat. Když jsem si byla jistá, že už to lepší nebude, zamířila jsem do šatníku. Oblékla jsem si rifle a triko s krátkým rukávem, na postel jsem si hodila černý svetr, bundu, čepici a šálu.

Potom jsem vytáhla dva kufry a začala balit. Vůbec jsem netušila, co si mám zabalit, takže jsem tam začala házet spodní prádlo, tepláky, trika, i Harryho tepláky a triko, rifle, kabát, jedny šaty, boty na podpatku, sněhule, atd. Naházela jsem tam snad celou skříň, ani nevím, co tam všechno mám. Nechápu, jak se to všechno do toho kufru vůbec vešlo, ale zavřela jsem ho, takže dobrý. Pak jsem vzala ten menší kufr a začala do něho dávat notebook, nabíječky, hygienické potřeby a malovátka. Už jsem nevěděla, co tam dat, takže jsem ho taky zavřela a přesunula se ke kabelce.

V tom ale zase někdo zaklepal. „ Dále," řekla jsem, i když jsem na nikoho opravdu neměla čas.

„ Dobré ráno," usmál se na mě Liam.

„ Dobré," řekla jsem a pak jsme si dali pusu.

„ Už sbalená?" zeptal se.

„ Jo," řekla jsem, když jsem do kabelky naházela mobil, peněženku a sluchátka.

Dárky, sakra, já jsem zapomněla na dárky!

„ Liame?"

„ Jo?"

„ Má už někdo taky sbalené?"

„ No, Louis, ale já jsem ti chtěl něco říct."

„ Je devět, to stihnu, Liame, promiň, ale já vůbec nestíhám, řekneme si to v letadle jo?" zeptala jsem se, ale nebyla to ani otázka, dala jsem mu zase pusu a už i s kabelkou, svetrem a bundou valila k Louisovi.