Feelings

74.díl - Miluju tě

*Sam*

Dnes jsem se vzbudila asi kolem osmé a už jsem nemohla zaspat, takže jsem vstala, oblíkla se a v koupelně se trochu upravila. Potom jsem se vydala na snídani. Thomas tady nebyl, takže jsem si vzala zase rohlík se šunkou a alespoň rajče k tomu. Když jsem vše snědla, šla jsem se podívat na recepci, jestli tam není Thomas. A měla jsem pravdu, je tu. 

" Ahoj," pozdravila jsem ho. 

" Ahoj," usmál se. 

" Ty dnes musíš být tady?" 

" Do oběda jo, potom mám volno." 

" Nechceš se jít třeba koupat?" navrhla jsem. 

" Jo, tak já se u tebe potom stavím jo?" 

" Dobře," usmála jsem se. 

Thomas se na mě taky usmál a zase se začal věnovat práci. Chtěla jsem jít zase do pokoje, ale vím, že bych se tam nudila, takže jsem zůstala stát a dívala se na něho. 

" Potřebuješ ještě něco?" všiml si mě po chvíli. 

" Nechceš třeba nějak pomoct?" napadlo mě.

" Nemůžeš mi pomáhat. Nechceš třeba půjčit notebook a něco si pustit?" asi pochopil, že se budu nudit. 

" Tak jo," řekla jsem. 

" Tak na," podal z pod pultu notebook.

" Díky," vzala jsem si notebook a sice neochotně, ale přece se vydala zase zpátky do pokoje. 

Zapla jsem si nějaký film, který jsem jako první našla a zalehla do postele. Nějak mě ale nebavil. Ne, že by byl špatný, ale pořád jsem musela myslet na Harryho. Myslet na to, jestli už je Niall doma, jestli už to řekl Harrymu, co on na to. Jestli mně vůbec napíše. Měla jsem v hlavě tolik otázek, na které jsem neznala odpověď. 

*Niall*

Konečně jsem doma, ta cesta byla nekonečná. Přiznávám, že jsem zvyklý na něco jiného, pohodlnějšího. Letět skoro dva dny normálním letadlem plným lidí není dvakrát pohodlné. Naštěstí už jsem na pevné zemi v Bostonu a můžu jet zase domů a hlavně za Harrym, konečně mu říct pravdu. 

Nasedl jsem tedy do svého auta a vyjel domů. Cesta mi utekla rychle, protože jsem na to i celkem šlápl, abych už byl doma. Zaparkoval jsem v garáži, vzal si svoje věci, které jsem měl na Hawaii a vyšel do obýváku. Nikdo tu nebyl, takže jsem zkusil kuchyň, tam ale taky nikdo nebyl. 

" Přijde mě někdo přivítat?" zakřičel jsem přes celý dům. 

" Nialle?" vyběhla z pokoje Gemma, rozběhla se ke mně a skočila mi do objetí. 

" Chyběl jsem ti?" zamumlal jsem jí do vlasů. 

" Jo. Promiň za to předtím," odtáhla se ode mě. 

" Měla jsi na to nárok," řekl jsem a přitiskl se jí na rty. 

" Čau," objevili se tu Louis s Chloe, takže jsme se museli odtáhnout. 

" Čau," taky jsem je pozdravil. 

" Ahoj," přišel i Liam a Harry taky kývl. 

" Jedem pro pizzu, dáš si taky?" 

" Jo," zasmál jsem se. Ani jsem si přece nemohl myslet, že by si uvařili něco sami.

" Gemm, jdeš s náma?" zeptal se Liam.

" Jen jeď," mrkl jsem na ni. 

" Mohl by jsi jet taky, ale není místo v autě. Jezdíme tak skoro každý den."