Feelings

51. díl- Opravdu právě odešel?

*Sam*

Opravdu právě odešel? Nechal mě tady? To, že jsem přišla o matku už jsem si zvykla, ale že i o otce?

" Jedeme?" zeptala jsem se mezi vzlyky.

" Sam," pohladil mě Harry.

" To je dobrý Harry, vlastně vůbec nevím, proč brečím, co jsem si jako myslela?" snažila jsem se o úsměv.

*Harry*

Nechápu jak mohl něco takového udělat. Jak to mohl udělat Sam a Amy a v podstatě nám všem.

" Pojedu s Liamem, nechám vás o samotě," šeptl Niall.

Jen jsem na něho děkovně kývl, chytl si Sam za ruku a vydal se s ní k autu.

V tichosti jsme nastoupili a vyrazili za Gemmou a Amy.

" Nevěřím, že odešel," řekla, když se trochu uklidnila.

" Nevím, ale jestli to udělal, tak je to pěkný hajzl."

" Přemýšlej, kdyby to řekl Amy, určitě by se neobjímáli."

" Je pěkné tomu věřit, ale musíš počítat i s tím, že doopravdy odešel."

" Jo, to by taky dávalo smysl."

" Proč?" nechápal jsem ji.

" To jak mě má rád a podobné kecy."

" Sam, já si myslím, že to nejsou kecy, opravdu tě má rád."

" Jo, jasně. Víš snad proč odešel?"

" Ne," řekl jsem jen.

" Tak vidíš," promrkala, aby nezačala zase brečet. Je mi jí tak líto. Kdyby nebyl Jack debil, Sarah a její pomocníčci už mohli být dávno mrtví. Možná, že by to nebylo bez ztráty, ale přísahám, že bych ji zabil!

" Sam?"

" Co?" podívala se na mě těma svýma očima.

" Nevím jaká je pravda, ale slib mi, že nebudeš vyvozovat závěry, dokud nebudeš vědět pravdu."

Chvíli jsme se na sebe dívali, potom jsem se musel zase soustředit na vozovku.

Sam ještě asi pět minut mlčela, než konečně odpověděla:" Slibuju."

***

" Jdeme nebo na ně čekáme?" zeptal jsem se Sam.

" Čekáme," řekla rozhodně.

" Fajn," pousmál jsem se na ni.

*Sam*

" Čí je to dům?" zeptala jsem se, aby nebylo trapné ticho.

Na jednu stranu bych chtěla vědět, jak to vlastně je, ale na druhou stranu se hodně bojím, a tento pocit ve mně zvítězil.

" Je to náš dům."

" Jak váš? Ty máš víc domů?"

" Ne. První byl mé matky. Koupili jsme jí ho spolu s Gemmou, když se s otcem hodně hádali."

" Ona tady bydlela?"

" Ne, chodila sem jen, když chtěla být sama. Nikdo, kromě mě, Gemmy a mamky to nevěděl."

" Aha," řekla jsem jen, i když jsem se chtěla zeptat na tolik otázek.

" Víš co je nejhorší?" podíval se na mě po chvíli.

" Co?"

" Že ten den, kdy se to stalo, měla být mamka tady. Jenomže se pohádala s otcem a nakonec zůstala doma, aby byl doma klid."

" A já tady brečím. Je mi to líto, všechno. Měl jsi hroznou minulost," bylo to první, co že mě vypadlo.

" Řekl jsem ti to proto, že jsi to chtěla vědět, ne že bych chtěl, aby jsi mě litovala. Sam nemusíš se mě bát se na něco zeptat," podíval se na mě a pousmál se.

" Bylo mi to blbé."

" Nemusí. Kdybych ti nechtěl odpovědět, tak ti neodpovím. Nic horšího se nestane."

" Budu si to pamatovat," usmála jsem se na něho a vystoupila z auta, protože Liam už taky přijeli.

" Kde jste tak dlouho?" zeptal se Harry, když jsme všichni vystoupili z auta.

" No, zabočil jsem jednou blbě no," udělal na nás nevinný obličej Liam, který chtěl celou situaci odlehčit.

" Tak už pojďte," řekl Niall a vydal se do domu. Já s Harrym jsme šli za ním a ostatní za náma.

" Amy? Gemmo?" zavolal na ně Niall.

" Jsme v obýváku," zvolala nadšeně Gemma, když uslyšela Niallův hlas.

" Ahoj," pozdravili jsme, když jsme přišli za nimi. Niall a Gemma se objali a sedli si.

" Kde.. Kde je Jack?" vydala ze sebe Amy, když jsme si sedli i my.

" Odešel," pootočila jsem se na ni.

" Jak odešel?"

" Odešel se Sarah. Prý to s ní chce dát zase dohromady."

" Aha," bylo to jediné, co řekla. Pak se zahleděla do podlahy a jen mlčela.

*Jack*

Trhalo mi srdce odejít od Sam, ale musel jsem to udělat. Jen doufám, že to časem pochopí. Vlastně, když všechno bude tak, jak jsem to naplánoval, pochopí to už brzo.

" Co je?" zeptala se mě Sarah.

" Nic. Kde budeme bydlet?" zeptal jsem se raději, aby neměla nějaké podezření.

" U nás v gangu."

" Sarah, co to máte se Zaynem za vztah?"

" Spíš měli ne? A už jsem ti to říkala, jen jsme spolu spali."

" Jacku, já tě nechápu. Proč jsi to jako udělal?"

" Nechtěl jsem, aby jsi ublížila Sam nebo Harrymu," řekl jsem jí popravdě.

" Takže si myslíš, že když se k sobě vrátíme, bude to zase dobrý?"

" Je škoda to nezkusit, ne?" zeptal jsem se a doufal, že mě má ještě alespoň trochu ráda.

" Jestli to nemyslíš vážně, přísahám, že tě zabiju."

" Jak milá," řekl jsem, na což se jen usmála.

Že bych si ji opravdu získal?

Další krátký díl. Omlouvám se, že jsou takové krátké, ale chci vždycky vydat alespoň něco.
Hvězdičky a koment potěší.
Jinak děkuji za tolik přečtení. :3
J.