Feelings

36. díl- Asi budeš po mně

*Sam*

" Harry? Kam to jedeme?" zeptala jsem se, když už se mi zdálo, že jedeme dost dlouho. 

" K řece, bude tam sice zima, ale je to tady mé druhé nejoblíbenější místo." 

" Jaké je to první?" zeptala se ho Gemma a mě překvapilo, že ani ona to neví. 

" To je tajemství," mrkl na ni do zrcátka a pak se usmál na mě. 

" Jako Sam to řekneš, a mně ne?" odfrkla si. 

" Všem by jsi to řekla nebo minimálně Niallovi, a pak by jste tam taky chodili, to víš, že jo. Navíc o tom vím jen já a Sam." 

" Co?" zašeptala jsem. On mně to řekl, ještě než jsme spolu byli a své vlastní sestře ne?

" Potom," vrátil mi pošeptání a dál se věnoval vozovce. 

" Tak jsme tu," zastavil Harry po chvíli na začátku lesa a vystoupil. 

Šla jsem hned za ním, protože jsem se nechtěla nikde ztratit, jak to u mě bývá zvykem. 

" Kde to jsme?" zeptal se Louis, když taky přijeli. 

" U řeky, nikdy jste tu nebyli?" zajímal se Harry. 

" No, my jsme tu vždy spíš lyžovali," vypadlo z Nialla. 

" No jo, tak pojďte," mávl nad nimi rukou Harry. 

" A kam to jdeme?" nechápal pořád Louis. 

" K řece, vždyť už jsem to říkal. A teď šup, ať vyrazíme, než se setmí." 

" Harry? Proč si mi to řekl a Gemme ne?" zeptala jsem se hned, jak jsme vyrazili. 

Harry se pootočil, ale uklidnila jsem ho: " V klidu, všichni si vytvořili skupinky, většinou po dvou." 

" Nevím, asi jsem chtěl, aby jsi to věděla? Cítil jsem, že ti to musím ukázat." 

" Ale proč?" pořád jsem to nechápala. 

" Jak člověk miluje? Z jakého důvodu nebo proč?" usmál se na mě. 

Zase jsem měla chuť ho políbit, takže jsem to i udělala. Myslela jsem, že to bude jen nějaká krátká pusa, Harry měl ale názor opačný. Nenápadně mě přitlačil na nejbližší strom a začal mě líbat. Bylo to zase jako poprvé, bylo to takové, jaké to s ním bývá vždy. 

Když jsme se od sebe odtáhli a chtěli se zařadit, zjistili jsme, že není kam. Všichni totiž stáli a dívali se na nás.

" Co je? Pokračujte" rozkázal jim, rozešli se, my ale ještě chvíli stáli a dívali se do očí. 

" Nedívej se tak na mě," řekla jsem mu a zařadila se na konec řady. 

" Jak?" zeptal se a zase se na mě podíval. 

" Přesně takto," zavrátila jsem oči. 

" A proč?" usmíval se na mě jak sluníčko. 

" Protože.." nenechala jsem se. 

" Jsi roztomilá, když se červenáš. Nevím, proč ti to dělá zrovna můj pohled, ale líbí se mi to." 

" Haha. Hele Harry? Neměli by jsme jít za Liamem?" zašeptala jsem mu, protože šel před námi. 

" Proč?" nechápal. 

" Všichni jsou po dvojicích, jen on nikoho nemá." 

" Je ti ho líto?"