Feelings

13. díl - Fajn! Neprosím se o to!

*Sam*

Vzala jsem si od něho pistoli a Harry ze mě slezl. Opatrně jsem se přikrčila a vydala se na parkoviště. Od toho keře to bylo celkem blízko, takže jsem tam byla hned. Harry byl hned za mnou, vlastně se za mě dost lepil. Asi aby mě chránil.

Ti co na nás stříleli, předpokládám, že za to mohla Sarah, byli už jen kousek za náma, takže jsem přišla k nejbližšímu autu a pistolí rozbila okno, pak jsem ho otevřela a nastoupila si na místo spolujezdce. Harry si sedl na místo řidiče a vyrazili jsme.

" Sam, víš, že tohle bylo jejich auto?"

" Cože?" zeptala jsem se nechápavě.

" Rozhlídni se. Jsou tu zbraně a mobil a nějaké další kraviny."

" Mobil," řekla jsem na hlas.

" Jo, mobil a co má být?"

" Nechápeš to? Jestli je to jejich auto, ten mobil nejspíš taky, a taky ty další kraviny, můžeme to využít proti Sarah, chápeš?"

" Jo. To mě mohlo napadnout," odpověděl mi Harry.

" Sakra Harry, blíží se k nám!" vykřikla jsem.

" Kurva!" zaklel Harry, otevřel okýnko a začal po nich střílet.

" Sakra Harry!" zakřičela jsem na něho, tím se ke mě otočil a já rychle zavřela to okýnko.

" Hele nech to na mě, chceš nás zabít? Jak můžeš střílet a k tomu řídit?" řekla jsem a už otevírala to svoje okýnko, aby se mně to nesnažil vymluvit.

Sice vůbec nevím, jak to udělám, ale musím se snažit.

Odepnula si pás a otočila se zády k palubce. Nabila jsem pistoli, přesně tak, jak mě to učil Niall a vystřelila. Kupodivu jsem se trefila, ale to bylo asi tím, že byli hned za náma. Vystřílela jsem asi půlku zásobníku, než mi došlo, že bych možná mohla spíš zkusit střílet na gumy. Harry na mě sice něco křičel, ale v podobných situacích, jako je tahle, prostě neumím vnímat okolí.

Dvakrát jsem střelila mimo, pak jsem se ale trefila. A pak i na další stranu, takže přední byli prostřelené. Usoudila jsem, že by to mohlo stačit a otočila se. Zpátky jsem se připoutala a začala vnímat.

" Harry? Říkal jsi něco?"

" Nic podstatného. Stejně si to už vyřešila. Byla jsi dobrá," usmál se Harry.

" Díky. A teď na to šlápni ať jsme brzo doma."

" Rozkaz šéfe," zase se zasmál Harry.

" Počkej, ty jsi právě přiznal, že jsem šéf?"

" Co? No, ne. To ne, já jsem to tak nemyslel, já je.."

" Harry ticho. Jsi šéf, já vím." Ach ti chlapi, aby náhodou nebyla holka nad nimi. Nad tím jsem se musela zasmát.

" Proč se směješ?" podíval se na mě.

" To nic. Jen, že jsem byla dobrá." Já vím, debilní odpověď, ale bylo to to první, co mě napadlo.

" Jo, já vím. Jen, to jsi byla vždycky tak, tak tvrdá? Navíc ti jde střílení, řízení, dneska si mě položila na zem... Prostě jsi, jako kdyby si se tu narodila."

" No já ti vlastně ani nevím. Střílení mě baví, to bude asi tím," usmála jsem se na něho.

" Sam tohle jsem nemyslel. Neříkej mi, že jsi nikdy z tohohle nic nedělala, a potom tady předvedeš tohle. To samé předtím s Liamem a ještě předtím s Niallem."