Neymar's fucking true (CZ) [1. série] ✔

1. Stěhování

Tak je to tady moje úplně první povídka. Doufám, že se vám bude líbit. :)

Dostala jsem zajímavou pracovní nabídku v Barceloně a to jsem nemohla odmítnout ani jsem nad tím nepřemýšlela a hned jsem řekla ''ANO''. 
Ale nejdřív se vám představím. Jmenuji se Carolina Isabel De La Rosa, rodina a přátelé mi říkají Carol. Jsem narozena 18. února 1995. Do teď jsem bydlela ve městě Setúbal v Portugalsku. Pracovala jsem u jedné filmy, která spolupracuje s celým světem a mně nabídli smlouvu v Barceloně, kterou jsem hned přijala.
Musela jsem se rozloučit s rodinou, přáteli a se svými vzpomínkami. Měla jsem z toho špatnou náladu, že to tu musím opustit, mám to tady ráda. A kdo ne? Je tu klid, lidé jsou velice milí a shovívaví ikdyž je to jen 40 min od Lisabonu.
Nastali dva dny před odletem a moje úžasná mamka mi uspořádala rozlučkovou párty. Tak byla super rozloučila jsem se se všemi přáteli a slíbila jsem jim, že se přijedu za nějaký ten čas zase na ně podívat. Už jsem měla všechno sbalené a hořela jsem nedočkavostí. Jsem dost nervozní, co když zapomenu španělštinu?! Ano můj rodný jazyk je sice portugalština a ta nemá moc daleko od španělštiny, ale už od svých 10 se učím španělštinu, kterou umím snad ještě líp než portugalštinu, a také ovládám perfektně angličtinu a na základce jsem se učila němčinu, která mě tak strašně nebavila. Je to tady den ''D''. Musela jsem vstávat už 6 ráno, protože letadlo mi letělo v 9:45 a než já se někam vypravím tak to taky chvilku trvá. Šla jsem do koupelny kde jsem se osprchovala studenou vodou, na probuzení nejlepší lék. Jako obvykle mi sprcha trvala 30 min po té jsem se šla nasnídat. Vzala jsem si no teda měla jsem nachystáno od mojí mamky vafle s nutelou a jahodami. Mňam.
Během snídaně za mnou přišel taťka " Tak připravena? " řekl a usmál se na mě.
"Samozřejmě, konečně pojedu do Barcelony a navíc tak budu i bydlet" vypískla jsem na něj šťastně. Taťka se začal smát a i němu se přidala ještě mamka, která právě vešla do kuchyně.
"No tak nic rodinko teď vás na chvilku opustím, aby se mohla připravit, ale nebojte teď se vám ještě vrátím." řekla jsem se smíchem a odešla do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby, namalovala jsem se. Dala jsem si lehký makeup nato jsem si štětečkem rozetřela pudr (je to proto, aby makeup vydržel delší dobu) no a potom přišla na řadu řasenka, se kterou jsem si udělala krásné dlouhé řasy a poslední věc jsem si trošku zvýraznila obočí. Tak hotovo. Vyšla jsem z koupelny a namířila jsem si to rovnou do pokoje. Kde na mě čeká další hrozný úkol. Co na sebe?? Tak venku je už takhle po ránu teplo a myslím, že v Barceloně to nebude jinak. Takže si vezmu riflové kraťase k nim si dám červenou košili, která má rukávy jen po lokty. Ale co za boty?! Tak lodičky a podpatky určitě NE, kdybych náhodou musela utíkat, tak myslím, že bylo moc dobře nedopadlo. Mám to, vezmu si mé oblíbené tenisky Nike a do nich si dál černé kotníčkové ponožky. Tak jsem hotová! Zavolala jsem na taťky jestli mi nepůjde pomoct s kuframa, mám jich s sebou 5 dva velké, dva středně velké, jeden malý a ještě si beru batoh na záda do letadla.
"Už jdu zlato" zakřičel na mě.
"Tak kde je máš?" řek
"Tady, ale dávej pozor!" řekla jsem a usmála se. Naposled jsem se podívala na můj pokoj a zavřela dveře. Sešla jsem schody dolů a zamířila přímo před dům, kde stála celá moje rodina (taťka, mamka a mladší bratr) naložila jsem kufry do kufru ( tak to je dobrý no :DDD kufry do kufru :DDD). Nasedli jsme do auta a vyrazili směr letiště. Cesta trvala nějakých 40 min. Vydali jsme se směrem do hlavní haly, kde jsem se vydala k pultíku a vybavila jsem všechny věci ohledně letu.
"Letadlo vám odlétá za 30 min tak se zatím posaďte příjdu vám říct" řekla paní za přepážku a mile se na mě usmála
" Děkuji" řekla jsem ji a také jsme se na ní usmála. Šla jsem zpátky za svou rodinou
"Můžete si ještě sednout, letí mi to až za 30 min" řekla jsem a všichni jsme si sedli vedle sebe.
"Až půjdeš na zápas nezapomeň mi podepsat dres od MSN" řekl mi bratr a zatvářil se dost vážně, ale potom se začal smát.
"Neboj, dám to podepsat celýmu týmu" poslala jsem mu vzdušnou pusu a zasmála se společně s celou rodinou.
"Tady jste" řekl někdo za mnou. Otočila jsem se a stála tam moje starší sestra s jejím snoubencem.
"Panebože co vy tady?" řekla jsem s překvapeným úsměvem, no ale jako úsměv to asi nevypadalo.
"Tak přece nenechám odletět svojí mladší sestřičku a ani jí neřeknu ahoj na rozloučenou a nepopřeju jí hodně štěstí" řekla
"Slečno můžete jít!" řekla vedle mě ta paní z té přepážky
"Dobře, děkuji vám" řekla jsem a usmála se.
" Tak rodinko opouštím vás, ale nebojte až budu mít čas tak se za váma přiletím podívat a samozřejmě, že přiletím na vaši svatbu" řekla jsem. Kde každému jsem přišla a rozloučila jsem se a vydala jsem se tunelem do letadla na konci jsem jim ještě zamávala, a potom jsem šla dál do letadla. V letadle jsem seděla u okna. Na sedadle vedle mě seděl malý blonďáček, který mi vyprávěl jeho historky z dovolené, a že v Lisabonu čekali na přestupní letadlo do Barcelony, a že se strašně těší na tátu
"Omlouvám se za něj" řekla nějaká paní no spíše slečna
"To je v pořádku, alespoň se nenudím a je to příjemné poslouchat a alespoň se zasměju" řekla jsem jí a usmála se. Bylo už na večer a pohled z letadla byl ohromující, všude pod námi mraky a na křídla od letadla svítilo slunce. Nádherný pohled.
"Prosím připoutejte se, budeme přistávat" řekl hlas z reproduktoru. Pohled na Barcelonu z výšky byl nádherný. A jsme tu. Jsem v Barceloně. Vystoupila jsem z letadla a sešla jsem schody od letadla, namířila jsem si to rovnou do haly, kde vyjížděly zavazadla. Vzala jsem si na pomoc vozík na zavazadla a vyšla jsem směr hlavní hala, kde stálo plno lidí a křičeli přes sebe jména hráčů Barcelony. Zastavila jsem se na prostředku haly a dívala jsem se na ty davy lidí. Vedle mě se někdo zastavil.....

Tak doufám, že se vám to líbilo :)